World of Shadow (CZ)

Kapitola 6.

Odešla jsem. Vyšla ven a o pár bloků dál mě napadli dva démoni. Byli fakt ošklivý a děsivý. Jednoho jsem sejmula, ale ten druhý mě škrábl, než ke mně přišel Demien a zlikvidoval ho.

,,Díky,'' řekla jsem, vstala a udělala pár kroků. Chytila jsem se zdi. Točila se mi hlava. Demien na mě něco mluvil, ale bylo to jako, by nic neříkal. Nerozuměla jsem mu. Pak jsem asi omdlela.

Probudila jsem se až na nějakým nemocničním lůžku. Koukla jsem okolo sebe a vyletěla z lůžka jako střela z hlavně zbraně, když se zmáčkne spoušť. Vyšla jsem ke dveřím. Najednou jsem slyšela, jak se otvírají. Zašla jsem za panty ke stěně, kde nebylo vidět, když se otevírají dveře. Někdo vešel dovnitř. Neviděla jsem ji do tváře. Byla to holka. Mohla měřit tak 170 cm. Mohlo jí být kolem 24. Krásné vlasy. Vrhla jsem se na ní, podkopla jí nohy. Už ležela na zemi. Vyšla jsem ven. Tam stál Demien s nějakým klukem a za nimi chlap. Neznala jsem nikoho z nich. Demien se na mě podíval a vykulil oči hned, jak jsem zavřela dveře. Všichni se na mě koukli a šli ke mně.

,,Nechoďte ke mně blíž. Nechte mě v klidu odejít,'' řekla jsem. Všichni se zastavili.

 Demien udělal krok blíž a řekl: ,,Clary. To nic. Nechceme ti ublížit.'' 

Přerušila jsem ho: ,,Tak mě nechte odejít. Kde mám věci. Potřebuju si zavolat. Potřebuju je teď!!''

,,Dobře. Hned ti je dáme, ale tvé oblečení-'' Podívala jsem se na sebe a hned vykulila oči. Měla jsem na sobě jen kalhotky a košili.

,,Oh sakra. Ani jsem si nevšimla. Kde je? Co se mi stalo? Demiene?'' Kluci hleděli na Demiena jako by čekali, co řekne.

,,Dobře, ale chvíli tu musíš zůstat.''

,,Ne!'' vykřikla jsem. ,,Já tu být nemusím. Museli byste mě svázat a držet násilím. Ale to vám nedoporučuju. Takže mi dáš odpovědi a já půjdu. Jasný.''

,,Ale Clary, chceš odpovědi. To my je chceme taky,'' řekl jeden z mužů.

Koukla jsem na něj a řekla: ,,Hele s tebou se nebavím. A kdo vůbec do háje si?'' Podívala se na Demiena. ,,Kde to jsem?''

,,Jsi u nás na ošetřovně,'' řekl.

,,No jasný, to mi nečekaně došlo. Ale místo, budova. A jak dlouho jsem tu? Co Tomas? Musím s ním mluvit.''

S každým slovem jsem udělala krok k nim, byla u něj a dívala se mu do očí a on mě. Držela jsem slzy. ,,Neboj. Buď v klidu. Na tady máš mobil. Zavolej mu,'' řekl a podal mi mobil.

Kluci se na něj koukli a vyvalili oči. ,,To je dobrý. Nic mu o nás neřekne,'' řekl jim.

,,Díky. Jo a asi ta holka co jste mi tam poslali bude zuřit. Tak nějak tam leží na zemi.'' Všichni vyvalili oči a otevřeli pusu. ,,Neboj je jenom v bezvědomí. Nic jí není. Asi.''

Vzala jsem telefon a vytočila Tomase. Ten to hned vzal: ,,Halo? Kdo je to?'' Slyšet jeho hlas bylo tak osvobozující a ukápla mi slza. Hned jsem jí utřela a řekla: ,,Ahoj Tommy. To jsem já Clary. Omlouvám se, že jsem nenapsala. Ani nevím kolik je, a co je za den.''

,,Clary? Ach bože, já se o tebe tak bál.''

,,Už nemusíš. Jsem v pořádku. Neboj. Nevíš kolik je hodin a co je za den?''

,,Je deset ráno. A je neděle.''

,,Cože?'' Otočila jsem se na Demiena. ,,Neděle?'' Odtáhla si telefon a řekla mu: ,,To jako vážně? Byla jsem mimo den a půl?'' On jen kývl a já si přitáhla telefon zpět.