World of Shadow (CZ)

Kapitola 35

Najednou se ozvala rána. ,,Jsou tu dřív, než Tamara říkala. Musíme je všechny svolat do kulturního domu opět.'' Kývl a rychle jsme běželi.

Všichni tam byli. Myslím, že ze strachu ani neodešli. David svolal lovce a řekli jsme jim vše. Nakreslila jsem jim runu a spojili se. Dali jim zbraně a už tu byl boj. Pár lovců se šlo přesvědčit, že se to opravdu stalo. Stalo. Hned je napadli. ,,Jdu za Michaelem, že až zajde slunce, bude boj. Přeneste okamžitě ty, kteří nechtějí bojovat.'' Kývli a udělali, co jsem jim řekla. Myslela jsem na Michaela a byla jsem tam. Byl překvapen, co se stalo a že jsem se jen tak objevila u něho. ,,Svolej všechny a řekni jim, že je to tu a že až zapadne slunce budeme je potřebovat. Musím za Lilianou.'' Kývl a já se přenesla k ní. Vím, že ostatní upíři byli překvapeni, že jsem to udělala. Přenesla jsem se k ní. I ona byla překvapena.

,,Jak si to dokázala.''

,,Tohle jsem vám neřekla, protože jsem chtěla mít výhodu. Jsou tu. Musíš jí za ostatníma upírama. Nemůžeš tu být sama. Až zapadne slunce, což bude za chvíli. Cca 35 minut tak přijďte a pusťte se do boje. Přijdou i démoni. Musím jít za ostatníma. Ale teď po svých. Nemůžu využívat moc do nekonečna, potřebuju ji k boji.'' Kývla a šla.

Já šla taky. Nešla jsem tunelem, ale rovnou venkem. Vzala jsem do ruky své ostří. Byla jsem připravena. Jen co jsem vyšla, napadli mě dva démoni. Párkrát jsem máchla ostřím a byli mrtvý. Jen, co jsem je zabila, uviděla jsem muže. Nikdy jsem ho neviděla. Vrhl se po mě. Cítila jsem, že není s námi. Zabila ho, šla blíž ke kulturnímu domu. Už jsem chtěla otevřít a vyrazil jeden z vlků. Usmála jsem se ,,No ahoj. Tak mě pusť a jdeme velet. Filipe.'' Byl to on. Věděla jsem to, i když byl proměněn. Koukla jsem na něho. ,,Nádhera. Ještě jsem proměnu neviděla,'' vypadlo ze mě. ,,Zůstává vám oblečení a nebo si právě nahej,'' řekla jsem zkoumavě. ,,Oh promiň. Blbá otázka.'' Cítila jsem, jako by mi říkal, chceš se přesvědčit a vidět to na vlastní oči. ,,To je dobrý. Nemusím se přesvědčovat.'' Vešel dovnitř a já za ním. Všichni tam pobíhali. Byli ve stresu. Rada je nedokázala uklidnit.

,,Hej! Uklidněte se všichni,'' křikla jsem. Najednou se všichni uklidnili. Jako kdybych jim právě dala ránu. Byl klid. Přišel ke mně Demien a já: ,,No to jsem ráda, že tě vidím. Kdo všechno je tu a kdo je venku? Jsou všichni lidé, co nechtěli bojovat pryč?''

,,Venku jsou vlci a pár lovců. Čarodějové a víly tady pobíhají, jak vidíš. Nebo teda než si přišla, pobíhali. A ti kteří chtěli odejít, odešli.''

,,Dobře,'' řekla jsem a vyšla na podium. ,,Fajn. Víly a čarodějové půjdou se mnou. Upíři se přidají po západě. Už jsem jim to řekla. Venku už nejsou jen lidé, ale i démoni. Dva ku jedný. Potkala jsem tam venku dva démony a jednoho člověka pouze. Máme šanci. Tak jdeme ne? Přece v tom vlky a lovce nenecháme. Tak že klid a jdeme.'' Jakmile jsem to řekla, všichni se shromáždili. Poslechli. Rada byla překvapena.

,,No ty kráso. My tady řveme a snažíme se je uklidnit a ty přijdeš, křikneš a řekneš pár slov a jsou poslušný a už je máš i seřazený. Tebe asi budu chtít jako pravou ruku. Velitelku armády,'' řekl David.

,,Toto je moje armáda. Jdeš s námi? Nebo někdo z rady?''

,,Co že? Ty jdeš?''

,,Jsem lovkyně a ještě k tomu ta, kterou chce. No jedna z nich. Je samozřejmé, že jdu. Někdo tu musí zůstat a případně bránit. Filip je jasný. A dál ty, ty a ty.'' Ukázala jsem na muže od víl, na čaroděje a na lovce. Kývli a sešla jsem. ,,Dobře lidi. Budeme se držet společně. Dokážeme to a zarazíme. Nyní se zapisujeme do historie.'' Kývli.

Šli jsme ven. Boj nám začal. Po pár metrech nás napadli. Démoni i lidé. Fajn chceš boj Jákobe. Budeš ho mít. Vrhla jsem se po nich. Zneškodnili jsme je. Bylo jich pár. ,,Budeme postupovat po městě.'' Jen co jsem to řekla, ucítila jsem, že bude něco na 12 hodinách. ,,Dvanáct hodin.'' Vrhla se tam. Jeden lovec se na mě vrhl. ,,Ty seš ten zrádce. Parchante.''

,,Clarissa. Pojď se mnou a boje ustanou. Pán bude potěšen. Dá milost všem.'' Mluvili jsme spolu při boji.

,,Ani náhodou.'' Vyrazil mi ostří. Ani on ho už neměl. Byla jsem rychlá. Otočila jsem se tak rychle, že to nepostřehl. Zlomila jsem mu vaz jen holýma rukama. Pustila ho a vzala si ostří zpět, jak moje tak i jeho. Všichni byli překvapeni. Demien: ,,Ty si mu zlomila jen tak vaz? Rukama?'' Kývla jsem.

,,Byl zrádce. Buď on, nebo my všichni postupně.''

,,Chápu. Slyšel jsem, co říkal.''

,,Jdeme. Musíme se jich zbavit.'' Kývli a šli.

Postupovali jsme. ,,To bude krušná noc,'' řekla jsem. ,,Zvládnete to tu? Musím jít obnovit bariéru. Potřebuju sebou čaroděje a lovce, který je spojen s tím čarodějem.''

Přišli ke mně. ,,To jsme my. My dva jsme teď propojeni,'' řekl čaroděj.

,,Jak se jmenujete. Ať na vás nemusím řvát hej ty. Máš dost síly čaroději?'' Kývl a řekl: ,,Ano mám. Já jsem Andrew a ten lovec je Dominik.'' Kývla jsem.

,,Tvou sílu Andrew budeme potřebovat. A Dominiku budeme potřebovat tvou sílu a tvé spojení s Andrewem.'' Kývli a šli jsme do té haly, kde jsem mohla obnovit bariéru. Byli tam dva lovci, kteří to tam hlídali. Pomyslela jsem na to, jak se přidušují. Začali lapat po dechu. Padli na zem.

,,Jsou mrtvý?'' zeptal se Dominik.

,,Ne, jsou jen v bezvědomí. Proto tě budeme potřebovat, ale teď pojď. Potřebuju tě tu i teď.'' Vytáhla jsem stélu. ,,Pojďte sem doprostřed. Chyťte se za ruce. Takhle.'' Ukázala jsem jim, jak se měli chytit. Propletli se do čísla osm či nekonečna, podle toho, z jakého úhlu na to koukáte ,,Tak a teď Andrew a Dominiku dělejte, co vám řeknu.'' Kývli na souhlas. Nakreslila jsem runu do vzduchu a řekla: ,,Dobrá. Opakujte po mě. Et restituent. Ne obice resumé. Et restituent.'' Začali mi zářit oči. ,,Znova. Et restituent. Ne obice resumé. Et restituent.'' Koukla jsem nad sebe. Malý pohyb. Náznak toho, že to začínalo fungovat. ,,Dobře. Už to bude. Opakujte to.'' Chytla jsem se jejich propojených rukou a opakovali jsme. ,,Et restituent. Ne obice resumé. Et restituent.'' všichni společně. ,,A znovu Et restituent. Ne obice resumé. Et restituent.'' Bariéra se začala pohybovat. Viděla jsem , jak postupuje dolů. Usmála jsem se. ,,Ještě aspoň dvakrát Et restituent. Ne obice resumé. Et restituent.'' Zopakovali jsme a já kývla a znova. Řekli to znovu. Už to skoro bylo. Znovu. V mé hlavě se ozvalo, jakoby zacvaknutí zámku. A bylo to. Jsou v pasti. ,,A je to. Radši tu zůstaňte. Hned přivedu pomoct.'' Kývl a odešla.