World of Shadow (CZ)

Kapitola 15.

Chtěla jsem vzít za kliku, ale předběhl mě Mike. Otevřel mi dveře.

,,Ahoj Miku. Děkuju.''

,,Ahoj Clary. To byl samotný Elyáš Panto? Ten Elyáš Panto.'' Kývla jsem a vešli dovnitř ,,Jak se znáte? Jsi tu skoro měsíc a už znáš vládce upírů města a nejvyššího čaroděje kraje. Ty si vážně zvláštní.'' Pokrčila jsem rameny.

,,Jsem prostě žádaná. Musím jít čau.''

,,Kam jdeš? Nechceš tam odvést?''

,,Ne, to je dobrý. Pamatuju si cestu.''

,,Dobře.'' Rozdělili jsme se a já šla do knihovny. Cestu jsem si opravdu pamatovala. Vešla jsem do knihovny. Byla jsem tam sama. Chodila jsem tam a prohlížela si obaly knih. Zaujala mě jedna. Jmenovala se Grapox nox est. Otevřela ji a četla. Byla o ochraně, obraně a o historii a zajímavostech Lepidusu. Přečetla ji a vracela ji zpět, když se u mě objevil Demien.

,,Ahoj Clary. Co čteš?'' zeptal se.

,,Už nic.''

,,Tak tedy co si četla.''

,,Historii. Chtěla jsem se jen kouknout.''

,,A co si se dozvěděla?''

,,Já už nevím. Historie mě tolik nebere, proto jsem jí vrátila.'' Zasmál se ,,Jak si věděl, že tu jsem?''

,,Přišel jsem do haly a Mike tě tam probíral.'' 

Přerušila jsem ho: ,,Probíral?''

,,No říkal, že si se cicmala s Pantem před institutem.''

,,Cože? Kde je?''

,,V hale. Co chceš dělat?''

,,To uvidíš.'' Šla jsem do haly s úsměvem a přišla k Mikovi a spolu.

,,Ahoj.'' řekla jsem s úsměvem ,,Já jsem Clary. A ty!'' obrátila se na Mika ,,Přestaň o mě laskavě vykládat kecy. Můžu si k vám přisednout?'' Mlčeli a byli překvapeni. ,,Mlčení beru jako souhlas.'' Koukla jsem na Demiena a mrkla. Obrátila se na Mika. Klidným jsem řekla: ,, Miku?'' Zkoušela jsem ho zhypnotizovat.

,,Ano?''

,,Ahoj Miku. Řekl by si mi laskavě, to co si tu říkal?'' Zakroutil hlavou.

,,Já.''

,,Miku.'' Upřela jsem na něho pohled ,,Miku. Prosím tě, řekl by si mi to?'' Kývl.

,,Řekl jsem, že si se líbala tady venku s Pantem.'' Stále jsem se usmívala. Řekla klidným a laskavým hlasem: ,,Miku. Byl by si laskav a řekl tady panstvu pravdu. Prosím.''

,,Řekl jsem.''

,,Ne. Neřekl. Řekni pravdu!'' řekla jsem důrazně, ale přitom klidně. Zakroutil hlavou a já pokračovala ,,Nevzpírej se Miku. Řekni pravdu.'' Kývl.

,,Viděl jsem vás, jak se spolu bavíte a smějete a ty si pak šla dovnitř.''

,,Děkuju.'' Na minutku jsem se otočila k nim a řekla: ,,Ještě někdo se chce dozvědět, jestli je pravda něco, co vám říkal.'' všichni zakroutili hlavou. Otočila jsem se na Mika ,,Dobře. Děkuji ti Miku. Děkuji ti za upřímnost.'' Zase se po chvíli probral.

A řekl: ,,Co si udělala?'' Hrála jsem překvapenou.

,,Já? Co bych asi mohla udělat?'' Všichni nás sledovali s otevřenou pusou, jako kdyby byli v kině a jediný Demien se už pomalu vzpamatovával.

,,Všichni viděli, že jsem se tě ani nedotkla. Vždyť jsme si jen povídali.''

,,Ne, co to bylo? Jako bych to nebyl já.''

,,To se stává hochu, když lžeš, a pak řekneš pravdu.'' řekla jsem klidně ,,Tak já už půjdu. Ráda jsem si popovídala. Hoši.'' Koukla jsem na kruh, který se začínal probírat a pak na Mika ,,Miku. Až tě bude zase tížit svědomí, přijď. Demiene.'' Podívala se na něho.

Už se probral a řekl: ,,Jdu s tebou.''

,,Dobrá. Tak zatím lidi.'' Ještě jsem se sklonila k Mikovi a pošeptala mu: ,,Jestli se dozvím, že o mě ještě něco říkáš, co není pravda. Vrazím ti. A jestli o tom co se tu stalo, jenom cekneš. Vrazím ti. Tak nějak mě irituješ tak, že bych ti klidně vrazila teď, ale jsem hodná.'' A šli jsme.

Koukla jsem se na kroužek, už se začal rozpouštět. Začala jsem se smát a Demien řekl: ,,Ty si ho zhypnotizovala?'' Pokrčila jsem rameny.

,,Co na to říct. Zasloužil si to. A všichni vědí pravdu. Bylo to efektivnější, lepší a šetrnější než mu vrazit. Stejně už to věděli. Řekl jim to předtím, než si přišel. Sledoval tě celý den a pak sledoval mě.''

,,Jak to víš?''

,,Jako vážně? Řekněme, že mám své zdroje. Už musím jít. A jestli tě to uklidní. Až se příště dozvím, že o mě říká nějaký žvásty, vrazím tu. To pro něho bylo jen upozornění.''

,,A co si mu tam pošeptala?''

,,Ať radši říká pravdu nebo se mu to vymstí. Zatím. Jdu domů. Kdyby byli nějaký novinky, přijdu, nebo ti řeknu.''

,,Dobrá.'' Odešla jsem do hotelu. Ani jsem si neuvědomila, že už bylo kolem šesté, když jsem přicházela do hotelu. Šla jsem do pokoje. Jen co jsem zavřela dveře a sedla si na postel. Slyšela jsem zaklepání od Michaelových dveří. Už se mi nechtělo vstávat a tak jsem jen řekla :,,Pojď dál.'' Dveře se otevřely. Do pokoje vešel Michael. Uviděla jsem ho a lehla si.

,,Můžu jít dál?'' zeptal se.

,,Však už si tu a já ti říkala, ať jdeš.'' odpověděla jsem mu.

,,Dobře. Jen jsem se chtěl přesvědčit, že jsi v pořádku. Celý den si tu nebyla a odešla si naštvaná. Já se ti chci omluvit.''

Přerušila jsem ho: ,,Za co přesně?''

,,Za všechno.''

,,Hm. Promiň byl to náročný den chci si dát aspoň dvacet.''

,,Jasně, v pořádku. Jo a zavolal jsem Kevinovi. Rád by si s tebou popovídal. Klidně prý kdekoliv, kde budeš jenom chtít.''

,,To je asi ta nejlepší zpráva co jsem dnes slyšela.'' zamumlala jsem. Už jsem začínala usínat.

,,Dobře tak já tě nechám se chvíli vyspat.''

,,Děkuju.'' řekla jsem potichu. Poté slyšela jen, jak se zabouchly dveře. Usnula jsem. Nic se mi nezdálo.