World of Shadow (CZ)

Kapitola 14.

Ráno jsem se pak probudila a viděla Michaela jak furt spal vedle mě. Probudil se a ještě než otevřel oči řekl: ,,Nemusíš mě hypnotizovat pohledem. Jsem vzhůru.'' Vykulila jsem oči a řekla: ,,To jsem nedělala. Jen jsem se koukala jestli ještě spíš. Dobré ráno.''

,,Dobré ráno. Ne, už nespím. Nemohl jsem spát. Ty si ale byla hodně spokojená. Normálně a teď nekecám, si se usmívala ze spaní.''

,,No, to je možný zase se mi zdálo o tom kamenu.'' řekla jsem s úsměvem ,,Ale jakmile jsem se ho dotkla, probudila jsem se. Zvláštní, nemyslíš? No, i když to bylo nejspíš jen tím, že to ty si se mě pokoušel zhypnotizovat ve spánku.''

,,Já ne.'' Jeho tvář byla kamenná, ale v očích měl úsměv, a ten jsem viděla.

Řekla jsem: ,,Ale no tak, vidím tvůj úsměv v tvých očích. Nemusíš ho schovávat.''

,,No, tak jo. Chtěl jsem to zkusit. Ale neúspěšně, neboj. To by si byla už nahá. A nejen ty.'' řekl s úsměvem.

,,No to si ze mě děláš srandu. Ty to i tak zkoušíš? Hele viděl si vůbec můj život? Je katastrofální, a co teprve ten milostný.''

,,No a právě proto, bychom měli mít něco my dva. Vylepším ho. Dokážu vylepšit vše. Koukni se okolo. Vidíš jak se ti žije, když si mě poznala?''

,,To snad nemyslíš vážně. Nevím, jak ostatní holky, ale na mě neplatí peníze, když chceš mou náklonost, musíš si ji zasloužit, a ne koupit. Myslím, že se půjdu projít.'' řekla jsem a šla se převléknout.

,,Nechoď. Já to tak nemyslel.'' řekl.

,,Možná si to tak nemyslel, ale řekl si to a vyznělo to tak.''

,,Nechoď prosím.'' Už bylo pozdě. Vzala jsem za kliku a odešla. Nic jsem neřekla. Potkala jsem se s Tommym. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na druhou ne.

,,Ahoj Clary. Dlouho jsme se neviděli.'' Kývla jsem. Trochu smutná a mrzelo mě to.

,,Ahoj. Jo dlouho. Nemám moc času.'' řekla jsem smutně.

,,Co se děje? Vůbec tě nevídám. Kde teď bydlíš?''

,,Nic se neděje. Zkouším najít tátu. Pořád to vede, ale jinam.'' řekla jsem to aniž bych si to uvědomila.

,,Ty ho hledáš? Neodjel snad? Však ti píše ne?''

,,Jo jasně. Hele já už musím. Tak zatím. Promiň.'' řekla jsem a rychle odešla.

Šla jsem za Elyášem. Byl překvapený, že mě viděl ,,Nějaké novinky? Víš jak nás dostat do Lapidusu.''

,,Ne. Já myslel, že to zařídí Michael. U toho známýho. Ptala ses ho?''

,,Toho idiota se ptát nebudu.'' řekla jsem bez přemýšlení a on se na mě tázavě koukl. ,,Proč? Problémky v ráji?''

,,Ne. Je to kretén. Myslí si, že se s ním vyspím, když mě bude zasypávat bohatstvím a hýčkat materiálními věci. Kretén jak říkám.''

,,Tak už to chápu. Souhlasím s tebou. Ostatním holkám by to asi stačilo, ale tebe si musí člověk hýčkat a věnovat ti city. Mělo by mu to být jasné, když jsem to poznal i já, na našem druhém setkání.''

,,Děkuju.'' řekla jsem trochu překvapeně. Z jeho hlasu znělo pochopení a pravda.

,,Co mi můžeš říct o tom kameni? Vím, jak vypadá a co umí, ale není ještě něco? Podle mě je ještě něco. Jsi jeho bývalý majitel. Musíš znát jeho příběh. Vznik apod.''

,,Vytvořila ho bohyně. Tamara.'' přerušila jsem ho.

,,Jako ta Tamara?''

,,Ano. Jedině ona mohla ovládat živly.''

,,Mohla?'' zeptala jsem se překvapeně.

,,Mohla. Vložila svou sílu do Drahokamu. Tím ji ztratila. Prý až bude jednou někdo hoden její moci, získá ji a kámen bude kámen nebo se rozpadne. Nikdo neví, tady se to rozděluje. Někdo říká to a druhý to. Myslel jsem, že to musí být čaroděj nebo čarodějka, protože nikdo jiný neumí kouzlit. Dokud jsem tě nepoznal.''

,,Cože? Mě? Proč bych to měla být já?''

,,Jsi jedinečná. Aurou, charakterem. Umíš zhypnotizovat upíra. Rozumíš věcem, který jiní ne. Nemluvě o tom, to co si udělala včera. Bylo kouzlo, ale s použitím runy. Mluvíš s bohyní, jakmile jí požádáš. A klidně se vsadím, že toho umíš ještě víc, než si myslíš.''

Jen jsem koukala. To snad ne. ,,Vždyť to není možné.''

,,Ale ano. Stvořila tě bohyně. No teda stvořili tě rodiče, ale ona si tě vybrala. Přemýšlela jsi někdy, po kom máš oči? Tvůj otec má hnědé a matka zelené. Ty máš ovšem světle modré. Takové, jako má bohyně, bez daru.''

,,Proč já?''

,,To já nevím. Ona si tě vybrala.''

,,Vždyť jsem tvrdohlavá, náladová, říkám první, co mě napadne. Nehledě na to, že bych furt mluvila, když by mě někdo nezastavil.'' 

Přerušil mě a vzal za ruce: ,,Jsi taky přátelská, upřímná, soucitná. Probouzíš city i v někom, kdo to ani neví.''

,,A to jako v kom?''

,,Michael.''

,,To asi těžko.''

,,Ale přiznej si to. Nevšimla sis jeho změny od vašeho prvního setkání a až do teď? Řeknu ti, že předtím byl parchant. Když jsem slyšel, že se mění. Nevěřil jsem. Doneslo se mi, že je to díky jedné dívce Clarisse. Řekl jsem jim, že to není možné. Někdo tak bezcitný a sobecký se nemůže jen tak změnit za pár dní kvůli dívce.''

,,Jsi se, to dozvěděl od Eatna a Mike. Lovci.''

,,Ano.'' kývl ,,Ale nejen od nich, ale i od jiných. Všichni ze světa stínů o to mluví.''

,,Takže si pro mě přijdou. To proto mě napadli před dvěma Týdny ti démoni.'' Kývl.

,,Děkuju ti, za tvou upřímnost a to, že si mě vyslechl a popovídal jsi si se mnou.''

,,Nemáš vůbec za co. To já ti děkuju.'' řekl.

,,Za co?'' zeptala jsem se.

,,Za všechno.''

,,Aha... no. Tak to, ale není moje zásluha.''

Zasmál se ,,Máme šanci na změnu. Dobré změny. Dobré časy.''

,,Nebude věčně dobře. Nebude věčně dobře a ani zle, vždy se to vrátí do normálu.''

,,Taky pravda. Dobrý postřeh. Nechceš něco k jídlu? Je čas oběda.'' kývla jsem a řekla: ,,Vykouzlíš nám něco?'' Zasmáli jsme se a on: ,,No jistě. Na co máš chuť? Cokoliv.''

,,Hmmm. Dala bych si gyros.''

,,Dobrá volba. To bych si dal taky.'' Mávl rukama a jídlo bylo na stole.

,,Páni. Zrovna se nabízí slovo jak to shrnout. Kouzelné.'' Zasmáli jsme se a začali jíst. Potom, co jsme dojedli jsem řekla: ,,Půjdu ještě do institutu. Chci si něco přečíst.''

,,Můžu tě doprovodit?''

,,Ano, ale počítej s tím, že se chci ještě projít. Ráda se procházím.'' řekla jsem.

,,To nevadí. Budeme si povídat.'' Kývla jsem. Procházeli se a smáli. Došli jsme celý vysmátý k institutu.

,,Děkuju.'' řekla jsem.

,,Není za co. Kdykoliv budu nápomocen.'' usmála jsem se a řekla: ,,Zatím Elyáši.''

,,Brzy Clary.'' Šla jsem do institutu.