World of Shadow (CZ)

Kapitola 8.

Pozdravil mě, ale já jeho ne, a rovnou jsem se zeptala: ,,Našli jste něco nového potom, co jsem odešla?''

,,Ne nic. Určitě ho najdeme.''

,,Nemáš nějakého známého vlkodlaka? Očuchal by jeho věci a dovedl by nás k němu.''

,,Ne to už jsem zkoušel. Tvého otce unesli portálem.''

,,Portálem? To můžou jen čarodějové, ne? Nebo bych to zvládla i já?'' zamyslela jsem se. Umím věci, co jiní ne. Jsem výjimečná. Proč by to nešlo. Michael věděl, co si přesně myslím. Jako by mi četl myšlenky.

,,Ano, to umí pouze čarodějové. A ne, ty by si to nezvládla, i když máš zvláštní schopnosti. Nedala by si to. Tohle může jen Bůh, Ďábel a nebo čaroděj. Ty nejsi ani jedno, takže ty nemůžeš.''

,,Škoda. Ale, co kdyby. I to s tím, jak najít tátu jsem nemohla udělat, a udělala. Nikdo to nezvládl už stovky let, tak proč bych nezvládla portál?''

,,Ne, ani tak. Žádný lovec stínů to nikdy neudělal.''

,,Ale co ty víš. Já nejsem obyčejná lovkyně.''

,,To je pravda, ale to je nemožné.''

,,No dobře. Jdu domů. Jen jsem chtěla vědět jestli je něco nového. Jdu. Aspoň se trochu vyspím.''

,,Můžeš spát tu. A nemyslím jen dneska. Je to hotel. Můj hotel. Můžu ti tu zařídit apartmá jako mám já.''

,,Ne,'' odpověděla jsem pohotově.

,,Proč ne?'' Vypadal překvapeně, že jsem řekla ne.

,,Nemůžu a ani nechci. Jít bydlet sem by znamenalo opustit svůj dosavadní život. Měla jsem jít na vejšku. Ne lovit a zabíjet démony. Tenhle svět by neměl vůbec existovat. Nechci tenhle život. Chci být zase normální a nevědět o ničem z tohohle. Nechci opustit ty, které miluju a mám ráda.''

,,Promiň, ale ty nejsi normální. Jsi, jaká jsi. To nezměníš, ani kdybys sebevíc chtěla.'' Měl pravdu. Pak dodal: ,,Jdeš v pátek do klubu?''

,,Jsi dnes druhý, co se mě ptá. Ještě nevím.'' Koukala jsem do země a kamkoliv, ale hlavně na Michaela ,,Asi bych měla jít,'' řekla jsem, a vzala za kliku. Odcházela jsem a ohlédla se.

Michael promluvil: ,,Ještě si to promysli. Vím, že je toho na tebe moc, ale u mě máš vždy dveře otevřené.''

,,Ještě uvidím.'' Odešla jsem.

Zbytek noci jsem nemohla spát a přemýšlela o tom, zda mám či nemám se přestěhovat k němu. Nakonec jsem usnula, ani nevím kdy. Zdálo se mi o tátovi. Bylo to tak reálné. Zase jsem byla ve tmě, ale teď jsem s ním dokonce mluvila. Řekl mi, že ho opravdu unesli portálem. Potvrdil mi vše, co Michael řekl o lovcích a také že ví, kdo ho unesl. Jákob Tolsn. Víc mi nestihl říct, protože mi zazvonil mobil a já se lekla. Už jsem tam měla 4 zmeškané hovory od Demiena.

Byli tři odpoledne. Spala jsem fakt dlouho. Demien chtěl abych přišla, ale když jsem nezvedala, tak už se přišel kouknout. To poslední volání jsem zvedla a řekl mi, že je před mým bytem a jestli jsem v něm, ať mu otevřu. Zavěsila jsem a otevřela dveře. Neřekla jsem nic. Vešel dovnitř a já zavřela. Rychle jsem se převlíkla a šla do kuchyně si udělat kávu. První co jsem řekla, za tu dobu co u mě byl, bylo: ,,Chceš taky kávu?''

,,Ne. Díky. No tak máme novou stopu. Tvého otce unesli portálem.''

,,Já vím. Řekl mi to.''

Demien koukal překvapeně, já si s kafem sedla a pila, on řekl: ,,On ti to řekl?''

,,Jo. Zdálo se mi o něm. Asi to je ještě dopad toho kouzla z tý knihy. Unesl ho nějaký Jákob Tolsn. Neznáš ho?''

,,Ne. Teda myslím. Zkusím něco najít.''

,,To je dobrý zeptám se Michaela. Zná snad všechny.'' Počkala jsem do západu slunce a šla za Michaelem. S Demienem se rozloučila. Dorazila jsem. Objala ho a rovnou se zeptala.

,,Neznáš nějákýho Jákoba Tolsna? Takovýho co by znal i můj táta?'' Vypadal vyplašeně.

,,Kde si to jméno slyšela?''

,,Nooo, táta mi ho dneska řekl.'' 

Přerušil mě: ,,Dneska? Řekl? Jak?''

,,No bude to znít divně, ale řekl mi o tom, a bylo to tak reálné. Ani můj instinkt mi to nevyvrátil. Musel to být dopad toho kouzla z tý knihy.'' Řekla jsem mu vše.

,,Tak jo věřím ti. Jákob byl lovec stínů. Měl by být mrtvý.'' Přerušila jsem ho: ,,Ale vsadím se, že není. Tady se často asi vstává z mrtvých a finguje smrt co. Proč by šel po otci?'' 

,,No tví rodiče mu vzali něco. Co si přivlastnil. Ukradl drahokam Lakiza.''

,,To jakože kvůli drahokamu po něm teď jde? Nemůže si štípnout jiný?''

,,Kéž by, ale není to jen takovej drahokam. Jsi ve světě stínů. Tady není nic obyčejnýho. Ten, kdo ho vlastní, ovládá všech pět živlů. Vzduch, Voda, Oheň, Zem a i ducha.''

,,Oh. Tak to je štěstí, že ho nemá. Určitě by ho nikdo neměl vlastnit. Nikdo by neměl mít takovou moc. A ten Jákob ho chce využít určitě ke špatným věcem. Hádám, že je to tak lepší.''

,,Taky si myslím, ale je blbý to, že nikdo neví kde je.''

,,Podle mě, je to tak lepší. Nikdo ho nemůže najít a zneužít. Jak vypadal?''

,,Byl zářivě modrý. Jako čiré moře v zapadlém koutě světa, kde se ho nedotkla ještě civilizace. Byl tak akorát do dlaně a-'' 

Přerušila jsem ho: ,,A měl prasklinky, které byli jako jiskřičky že?'' Vyvalil oči.

,,Ano. Ty víš kde je?''

,,Ne, jen jsem ho už někde viděla. Nemůžu si vzpomenout kde.'' Zkoušela jsem přemýšlet.

,,To nevadí. Však si vzpomeneš. A přemýšlela si o mé nabídce?''

,,Ano na vše. Ano vzpomenu si, jen to bude trvat. A Ano přemýšlela. A ano přestěhuju se k tobě. Bude to tak lepší.'' Koukla jsem mu do očí. Viděla v nich jiskřičky. ,, Ale nic to neznamená, jasný!? Vidím tvůj pohled. Nic není mezi námi.''

,,Zatím.''

,,Přátelství,'' řekla jsem mu. Na tváři se mu objevil šibalský úsměv.

,,Dobře. Můžeš se nastěhovat hned zítra. Pokoj už máš zařízený. Vem si jen to nejdůležitější. Jo a máš tam i nové oblečení.''

,,Nové oblečení? Děláš si ze mě srandu? Ty si mi koupil nové oblečení? Tak teď to vážně vypadá jako bych byla zlatokopka a že tě využívám.''

,,No moje schovanka musí mít to nejlepší. A musíš vypadat alespoň trochu k světu, když se se mnou přátelíš a chodíme spolu na veřejnosti.''

,,Hm... Tak to je úžasný.''

,,Už je na tvůj svět pozdě. Měla by si jít. Zítra přijď.''

,,Dobře. Doprovodíš mě? Dnes?'' Vypadal trochu zaskočeně a objevil se mu na tváři úsměv a řekl: ,,S radostí.'' Šli jsme do mého bytu. Došel se mnou až ke dveřím a já řekla: ,,Jsi si vědom do čeho jdeš? Jsem hrozně náladová. Otravná, Tvrdohlavá, jestli sis ještě nevšiml. A mám nevymáchanou hubu. Říkám to první, co mě napadne a-'' 

Přerušil mě: ,,Ano jsem si toho vědom. A i tak mě to neodradí. Prostě budeš u mě a hotovo.''

,,A nebude to divný? Šéf upírů a lovkyně stínů? V jednom hotelu? A spolu? A ještě bydlet skoro spolu?''

,,To mi je jedno. Ať si myslí co chtěj. A, no, vlastně nás budou dělit jen dveře.''

,,No, ještě lepší.'' řekla jsem sarkastickým tonem a šibalským úsměvem, co vypadal jako bych měla něco za lubem. ,,Ale budeme mít dva vchody, ne? Každý do svého pokoje, ne? Bylo by to lepší. Aspoň bys nevěděl úplně o všem, co dělám, a s kým.''

,,No máme, ale i tak ti to nepomůže. Vím vždy, co děláš. Tak zatím, Dobrou noc, Clary.''

,,Hned jsem klidnější. Dobrou noc, Michaeli.'' Zavřela jsem dveře od mého bytu a šla rovnou spát.