World of Shadow (CZ)

Kapitola 36

Předtím jsem zkusila, zda mi půjde se teleportovat. Ne. Bylo to uzavřené. Ještě že tak. Rychle jsem běžela pro pomoc, narazila jsem na Kevina a jeho smečku. Ani jsem nemusela žádat, aby se ukázal nebo něco. Hned jsem věděla, kdo z nich je. Ten největší. Koukla jsem na něj. ,,Potřebuju dva z tvé smečky. Musíme pohlídat bariéru, ať jí zase neprolomí, i když ta už se prorazí jen mou smrtí, dokud se ji nevzdám.'' Kývl a dva vlci šli se mnou. Přivedla jsem je tam. Už zapadlo slunce. Bylo tu ještě spousta démonů a lovců. Démoni nemůžou utéct z města, pokud je bariéra. Máme je nyní v pasti. ,,Dobrá. Hlídejte to tu. Kdyby něco, pošlete zprávu. Musím jít pomoc ostatním a najít toho parchanta.'' Poslušně kývli.

Odešla jsem. Procházela jsem se a přemýšlela nahlas: ,,Kde bych byla, kdybych byla pomsty chtivý hajzl. Asi bych šla na místo, kde to vše začalo.'' Přišla jsem k tělu toho zrádce. Klekla si k němu a chytila ho za ruce. Funguje to i s upíry, a ti jsou mrtvý nemrtvý, proč by to nefungovalo i s úplně mrtvými. Myslela jsem na dnešek a na to, jak mluvím s Jákobem. Byla jsem v jeho vzpomínkách. Bylo to jiné. Neviděla jsem ho. Vzpomínky byly rozmazané. Nebyly zaostřené. Jen jsem slyšela a poznávala podle tvarů. Byl na mostě. Jsou tu tři mosty. Super. Ale viděla jsem to. Najednou se na chvíli vzpomínka zaostřila. Byl na mostě, který je u soudní budovy rady. Podíval se na mě. Lekla jsem se a pustila ho. Začala jsem dýchat hodně z toho šoku. Vstala jsem a v tu chvíli byl u mě Michael.

,,Co se stalo?'' zeptal se trochu rozrušeně.

,,Zabila jsem ho. Byl to zrádce.'' Hleděl na mě trochu vyplašeně, s obavami. ,,Neboj. Zabila jsem ho už před nějakou dobou. Asi tak před půl hodinou. Musím jít k soudu rady. Jákob tam je. Nebo aspoň byl. A ty jim to jdi říct. Jdi do kulturního domu. Řekni jim to a rozhodně nechoď za mnou. Klidně mi tam někoho pošlete, ale ne nikoho z přátel. Mohli by jste být subjektivní a on by vás využil proti mně. Musíš mi slíbit, že tam za mnou nepřijdeš a že tam nepošleš někoho, s kým se znám jménem.''

,,To nemůžu,'' řekl.

,,Musíš. Nechci vás tam, a když už jste mě donutili, abych do toho zapojila ostatní, přes mé protesty, tak tohle přání mi respektuj.''

,,Dobře.''

,,Teď prosím jdi.'' Dala jsem mu pusu. ,,Neboj se. Budu v pořádku. Dneska nezemřu já.'' Vypadal zklamaně a já řekla: ,,Tak dobrá. Teď ti řeknu něco, co jsem ještě žádnému klukovi neřekla.'' Donutila jsem ho, aby se na mě podíval. ,,Miluju tě,'' řekla jsem. Celý se rozzářil. V očích měl jiskřičky. Kde je ten chladný, vyrovnaný muž, kterého jsem poznala. Tento se mi líbí více. Opravdu ho miluji. Chytil mě do obětí a dal mi vášnivý polibek.

 ,,Taky tě miluju. A taky jsem to ještě žádný holce neřekl. Ještě k nikomu jsem nic takového necítil, jako cítím k tobě.''

,,Tak to je hezký.'' Dala jsem mu tak úžasný polibek, jak jen to šlo.

Pak jsem mu předala i ten nejkouzelnější úsměv. A odešla. Otočila jsem se, abych koukla co on. Už tam nebyl. Šla jsem k tomu mostu. Byl už blízko a viděla jsem ho. Jákoba. Byl to starší muž. Měl blond, rovné, delší vlasy. Oči jsem neviděla. Byl otočen. Oblečen, do typického oblečení lovců stínů, pro boj. Zařídila jsem, aby šustlo listí na druhé straně. Chtěla jsem odlákat pozornost démonů, které měl u sebe. Držel kopí v ruce. Hned, jak kopí upustí, démoni budou nezvladatelný. Nesmím ho pustit, až mu ho vezmu. Ovládnu démony, zpacifikuju Jákoba a bude vyřízeno. Kolik démonů mohl asi přivést. Dobrá. Vydala jsem se k němu. Na démony jsem poslala oheň a ten je spálil. Byla jsem tam pouze já a on. ,,Clarissa. Jsem rád, že si sem přišla. Už jsem si říkal, kde jsi,'' řekl. Ten hlas, poznám ho, ale nevím odkud. ,,Nemusela si zabíjet ty démony.''

Přerušila jsem ho: ,,Je zajímavé, že chceš zabít všechny podvěťany a teď ovládáš démony. Cože taková změna. Co chceš?'' zeptala jsem se.

Zasmál se. ,,Tebe. Přišel jsem pro tebe.''

,,A pro Davida. Tomu se chceš taky pomstít.'' Pokrčil rameny.

,,Nepopírám. Přišel jsem i za ním, ale hlavně za tebou.''

,,Jsi tu uvězněn. Víš o tom? Spustili jsme jinou bariéru.''

Zasmál se. ,,Chceš snad říct spustila jsi novou bariéru.'' Usmála jsem se.

,,Ne, spustili. Jestli mě chceš zabít, proč to rovnou neuděláš? Jsi tu v pasti, stejně jako tví démoni. Můžeš pouze utéct po svých, což se ti nepodaří,'' řekla jsem.

,,Ale já tě nechci zabít.''

Přerušila jsem ho, než mohl něco dalšího říct: ,,Jo jasně ty chceš vzít mou moc získat jí. To se ti, ale nepovede. Tak že smůla.'' Zasmál se.

,,Ne, povede. Mám tvého otce. Vyměním jeho za tebe.''

,,Dej mi důkaz.'' Pokrčil rameny a ukázal mi fotku s datem a časem. To nic neznamená. Mohl to upravit.

,,Když mě zabiješ, už ho nikdy neuvidíš a on zemře,'' řekl.

,,Najdu ho. Vždy a ať bude kdekoliv,'' řekla jsem.

,,Tam kde je, ho nenajdeš.''

,,Co si mu udělal?''

,,Nic. Zatím.''

,,Risknu to.'' Vrhla jsem se na něho hned, jak jsem to dořekla.

Bojovali jsme společně dlouho. Použila jsem i živly, ale nestačilo to. Nikdo nikde. Jen já a on. Po pár minutách boje jsem zvítězila. Ležel v bezvědomí a přišli k nám i ostatní. Chytili ho a přišel ke mně Michael. Byla jsem unavená. Cítila jsem se špatně. ,,Co ti je? Srdce ti bije jako o závod.'' Byla to pravda.

Otevřela jsem pusu, abych odpověděla, ale nemohla nic říct. Udělala jsem, krok v před. Byl můj poslední. Svalila se na zem a začala rychle dýchat. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Nemohla jsem nic dělat, nemohla hnout. Ležela jsem a Michael byl u mě a něco mi říkal. Neslyšela jsem ho. Jen jsem ležela na zemi a už skoro nedýchala. Věděla jsem to, umírám. Vyčerpala jsem svou sílu, ale bylo to pro dobro. Tekla mi slza po tváři. A už jsem nevnímala.