World of Shadow (CZ)

Kapitola 4.

Celou cestu jsem přemýšlela o všem, co mi řekl. Když najednou můj instinkt zareagoval, že se něco děje. Můj instinkt je šestý smysl, který je tak dokonalý, že se nikdy neplete, a tak jsem se zastavila. Rozhlédla jsem se okolo, nikde nic. Když náhle něco po mě vystartovalo.

Bylo to hnusné. Démon, hned, jak jsem ho uviděla, věděla jsem to. Sáhla jsem po ostří. To vyjelo a jedním elegantním švihem bylo po něm. Démon se proměnil v prach a já řekla: ,,Prach si a v prach se i obrátíš. Jak výstižné.'' Zase jsem dala ostří do kabelky a věděla jsem, že na mě někdo kouká. Rozhlédla jsem se. Nikoho jsem však neviděla, ale ještě asi minutu jsem tam zůstala stát, a pak jsem šla domů. Když jsem dorazila bylo už pět. Jen jsem se koukla na hodiny a vyčerpaná lehla do postele a usnula.

Druhý den jsem se vzbudila až v poledne. Hned jsem si uvědomila co je za den 25.července. Dnes jsou to dva měsíce od smrti mé matky. Okamžitě jsem se vydala na hřbitov. Donesla ji kytku a zapálila svíčku. Klekla jsem si k ní a povídala si.

Policisté uzavřeli její smrt jako srdeční nehodu, takže infarkt, a mě to stejně nesedělo, a teď už jsem věděla, že to byli démoni. Jen co najdu tátu, půjdu po nich a zabiju je.

Můj smysl mi řekl, že se na mě někdo vpravo dívá, a sleduje mě. Otočila jsem se, ale nikoho jsem tam neviděla, ale řekla jsem nahlas: ,,Vím, že tam jsi. Co chceš.'' Pomalu jsem se otáčela zase zpět k matce. Když náhle jsem ho koutkem oka zahlédla.

Byl mladý. Mohlo mu být tak jednadvacet. Hezký černovlasý a hnědé oči. Trochu mi připomínal mladší verzi Damona z Upířích deníků. Byl evidentně i svalnatý, tedy mírně, ale i tak.

Řekla jsem s úsměvem: ,,No ahoj. Tak, tady tě máme. Konečně si se ukázal.'' On vyvalil oči jako kdyby si myslel, že ho nevidím. V tu dobu jsem to nevěděla, ale opravdu si to myslel. ,,Tak,'' řekla jsem, zatímco jsem vstávala a podívala se na něj, ,,co potřebuješ? Já už odcházím takže.''

V tu chvíli našel slova. ,,Kdo si? Nebo co si?''

Ach už zase, pomyslela jsem si, a chtěla jsem vědět to samý. Tak jsem se ho zeptala, ale mým vlastním způsobem. ,,To samý bych chtěla vědět o tobě kluku. Bílá, černá nebo šedá?'' Ty barvy znamenali strany = bílá dobro, černá zlo a šedá civil, neutrální strana. Chvíli přemýšlel, a já ucítila jak s odpovědí váhá a tak jsem řekla znovu: ,,Neváhej a vyklop to bílá, černá nebo šedá.''

Koukl se na mě a řekl: ,,Bílá a co ty?''

,,Oh škoda,'' řekla jsem a vydala jsem se k východu. Rozeběhl se za mnou. ,,Já jsem šedá. Měním strany podle nálady. Takže, radši nechtěj mít se mnou nic společnýho,'' řekla jsem s úsměvem.

,,Včera v noci,'' zaváhal, ale pak pokračoval, ,,jsi zabila toho démona. Takže mám otázku, co, nebo kdo jsi. Jelikož jsem tě u nás nikdy neviděl, ani u podsvěťanů.'' Podsvěťani jsou upíři, vlkodlaci, čarodějové, víly apod. věci z pohádek.

,,U nás?'' zeptala jsem se a náhle jsem si uvědomila, že je lovec stínů. ,,Oh smůla. Tvých pět minut pokecu se mnou právě skončili,'' řekla jsem tak rychle, jak jen jsem uměla. ,,Už musím jít něco mám,'' řekla jsem.

On na mě pohlédl a řekl: ,,Já se jmenuji Demien Black a jsem lovec stínů a ty?''

,,Já jsem Tereza, co už musí jít. A ta, která nemá nic se světem stínů.'' Bylo to lepší než mu říct pravdu. Koukl na mě jako by na něco kápl.

A řekl: ,,Ale no tak mě nemusíš lhát.'' Ale už jsem pomalu skoro běžela pryč.

Naštěstí jsem ho už nepotkala. Večer jsem zavolala Michaelovi na číslo, co mi dal. Hned, jak jsem mu řekla, že mám problém, tak hned byl u mě.