World of Shadow (CZ)

Kapitola 20.

 Přišla jsem do pokoje a lehla si do postele. Už bych spala, kdyby někdo nezaklepal. Kevin, určitě. Nic jsem neřekla. Stejně vejde dál, ať něco řeknu, či ne. Vešel. Jedním okem jsem zkontrolovala, jestli jsem měla pravdu. Měla.

,,Jdeš mě zkontrolovat, nebo se zeptat?'' řekla jsem.

,,Obojí.''

,,Neptej se. Nechci o tom mluvit.'' řekla jsem mu. A on si sedl vedle mě na postel, na které jsem ležela.

,,Tak si tu aspoň sednu.''

,,Dobrá, ale je možné, že usnu.''

,,Nevadí.''

,,Předem se omlouvám, jestli budu křičet nebo se usmívat.''

,,Cože?'' zeptal se trochu vyděšeně.

Začala jsem se smát ,,Už chceš odejít co. Někdy to dělám. Podle toho, kdo mi dá sny. Jestli mi je pošle matka nebo jestli mám nežádoucí vedlejší účinek moc.''

,,To je-'' zastavil se, když viděl mou zatnutou a připravenou pěst. Kdyby řekl to slovo zajímavé. Přešel k jinému tématu a já ji uvolnila. ,,Jak si dokázala udržet vlkodlaka. Je alfa a vzpíral se, a ty jsi-'' nedokončil to, ale já za něho: ,,Jsem jen holka. Jen to řekni. Jo já vím. Ale ani nevím, jak. Nahromadil se ve mně vztek a tím jsem ho ventilovala.''

,,Jak jsem říkal předtím. Nechtěl bych tě naštvat, či mít za nepřítele. Teď se to potvrdilo.'' zasmála jsem se a řekla: ,,Vždyť to byla jen přátelská konverzace.'' zasmál se.

,,Tak takovouhle konverzaci bych s tebou nechtěl vést.'' Zasmála jsem se plně.

,,Doufej, že nikdy nepoznáš, jak se cítil. Ponížen, bál se a doufal, že budu hodná a neujedou mi nervy. Teď mě prosím nech spát.''

,,Doufám. Dobrá. Nechám tě.'' Vstal a odešel. Byla jsem ráda. Usnula jsem na hodinu. Byla už tma, když jsem se probudila. Dala si sprchu a vylezla jen ve spodním prádlu z koupelny, protože jsem si nevzala sebou nové oblečení.

Vtrhl ke mně Michael.

,,Jako vážně? Teď už jsem fakt skoro nahá. Běž pryč.'' řekla jsem naštvaně, trochu trapně a šla hledat nová oblečení. Vypadal, že si můj vztek a ztrapnění užíval.

,,Si moc krásná.'' řekl a úsměvem ,,Nemáš se za co stydět.''

,,Já se nestydím, ale nechodíme spolu, a ty si sem vtrhl. Bez pozvání připomínám.'' Furt na mě koukal a já chytla za dveře šatny a zavřela je. Teď jsme byli na opačných stranách dveří. Já rychle vzala první, co jsem viděla a oblékla se. Otevřela dveře ,,Fajn tak co mi chceš říct. A jestli si sem přišel jen tak.'' Podívala se na něho pohledem, ať si mě když tak nepřeje.

,,Neboj. Jen mi psal Elyáš ať přijdeš, že je to naléhavé. No, tak jsem hned šel za tebou, kdo to měl vědět, že budeš ve spodním prádlu. Já doufal, že budeš nahá, ale stejně mi to stálo za to.''

,,Dobře. Tak jdu.'' Přišla jsem k němu a škádlivě zašeptala: ,,A jestli ti stálo za to, že si mě viděl ve spodním prádle. Počkej, až mě uvidíš celou. Jestli.'' Byl celý ztuhlý a já se zasmála. Hodila mu vřelý úsměv a odešla.

Přišla jsem k Elyášovi ,,Tak našel?'' Kývl.

,,Projdeme se?''

,,Ale jistě.'' Když to nabízel myslel projdeme portálem. Mávl rukama, vytvořil portál a prošli jsme. New York City. Nádhera. Zavřel portál, vzal mě za ruku a šli jsme. Zašli jsme do nějaké honosné budovy. Zašli jsme do jednoho bytu a tam byl nějaký pán. Musel to být Lucas. Vypadal tak stejně staře jako Elyáš kolem dvaatřiceti. Zrzek, zelené oči. Mluvit začal Elyáš: ,,Lucasy Wintere. Máme na tebe pár otázek.''

,,Kdo jste?, ale Clarissa.'' Koukli jsme na něho překvapeně a já řekla: ,,Vrať mi vzpomínky. Hned.''

,,No dobrá, ale budeš si muset vybrat, jaké jsou tvoje. Mám jich spoustu.'' Natáhl ke mně ruce a já věděla, že mě to bude něco stát. Kousek mě. Koukla jsem na Elyáše, zakroutila hlavou a řekla: ,,To ať si je nechá. Zas tak je nepotřebuju, aby si vzal kousek mně.'' Elyáš kývl a přistoupil k Lucasovi. Vzal ho za ruce.

,,Elyame.'' Lucas se koukal tázavě a já řekla: ,,Nech toho. Já to vyřeším.'' Ustoupil a já přišla k němu. Zhypnotizovala ho, aby mi řekl, co bylo ve vzpomínkách. Pravdu.

Řekl, že jsem viděla únos otce, a on mi pak na jejich žádost vymazal paměť, a že ten kdo by jí chtěl získat, umřel by. Propustila jsem ho a rychle jsme prošli portálem zpět. Zavřel ho a otočil se na mě ,,Děkuju, že jsi mě nenechala zemřít.'' řekl a objal mě.

,,Nemáš za co Elyame. Promiň, že jsem ti tak řekla, ale líbí se mi to. Elyam. Krásné, i Elyáš je krásné, ale tohle se mi líbí víc.'' Usmál se a řekl: ,,Říkej mi, jak chceš Elyam je taky hezký.''

,,No tak já ti děkuju, že si mě za ním vzal a já budu muset jít. Děkuju.''

,,Není za co. To já děkuju.''

,,Jsme si kvit. Ty si mě za ním vzal a já ti zachránila život.'' Kývl a řekl: ,,Tak zatím.''

,,Brzy, zítra jedeme do Lepidusu.'' Kývl a já odešla. Musela jsem do institutu za Demienem. Přišla jsem a odtáhla ho stranou.

,,Jsi furt s námi?'' Kývl.

,,Já jo, ale co ty? Co tě to napadlo? Chodíš na vlastní mise, a jediný komu něco řekneš je Elyáš, který se furt ztrácí. Sakra slyšel jsem, že si byla dnes u vlkodlaků s nějakým chlápkem.''

,,Ten chlápek je Kevin. Ten Kevin. A to oni si začali.'' řekla jsem mu, co se stalo za tu chvíli, co jsme se neviděli.

,,Zítra jedem. Ještě nevím čas. Dám ti vědět.''

,,Nikomu to neříkej a já už musím jít. Jestli to někomu řekneš, podám si tě. S tím počítej.'' Kývl a řekl: ,,No myslím, že bych neskončil dobře, když si udržela i vlkodlaka.'' Zasmála jsem se a odešla.

Už jsem byla skoro v hotelu, když najednou jsem to ucítila. Démoni. Dva. Zase. Napadli mě, a já vytáhla ostří. Hned jsem zabila jednoho. Druhý se bránil víc. Dala jsem ho. Zabila ho. Koukla jsem na sebe. Naštěstí mě neškrábli a nic se mi nestalo. Jen jsem byla špinavá. Přišla jsem do hotelu a ještě s ostřím v ruce si lehla na postel. Slyšela zaklepání, šla ke dveřím. Pořád ještě s mečem v ruce a dala ho za záda. Otevřela jsem. Jen na kousek a byl tam Michael. Ulevilo se mi. Otevřela jsem je celé a pozvala ho dovnitř. Koukl na mě tázavě. Viděl mé špinavé oblečení.

,,Však si před hodinou ještě byla krásně čistá.'' Pak uviděl můj meč v ruce a zeptal se: ,,Co se stalo. Stalo se ti to s Elyášem?''

,,Ne v pořádku. Šla jsem ještě od Elyema za Demienem a pak mě kousek odtud napadli.''

,,Démoni?!'' Kývla jsem.

,,Kolik?''

,,Dva. Neboj jsou mrtvý, a ani mě neškrábli, ani nic jiného.'' Položila jsem ostří na stůl. Neváhal ani chvíli a objal mě.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku. Nevím, co bych dělal, kdyby ne.'' řekl a dal mi pusu na čelo a pak: ,,Já vím, neměl bych. Dokud si jí nezasloužím, ale teď sis jí zasloužila ty.'' Zasmála jsem se. Bože ten kluk to určitě teď pokazí. Řekl: ,,No a sice vím, že si nemyslela vážně to, co si řekla. To, že si mám počkat, až tě uvidím nahou, ale jsem ochotný si vážně počkat. Stojíš mi za to.'' Byla jsem hodně překvapená z toho, co právě řekl. Nezkazil to a ještě to udělal hezčí, tuhle chvilku. Políbila jsem ho a on se poddal. Byl úplně uvolněný. Asi minutu jsme se líbali a já se pak odtáhla.

,,Musím se jít vysprchovat. A ty by si měl jít dělat ty své soudcovské povinnosti.''

,,To počká. Teď jsem tu s tebou.'' Jak hezké, pomyslela jsem si. Na upíra neuvěřitelné, že vůbec vyjádřil emoce, natož takovéhle ,,Ne jdi. Musím přemýšlet.''

,,Dobře.'' Dal mi ještě pusu a odešel. A já šla do koupelny. Přemýšlela jsem, jak na tom jsme a jak to Michael myslí mezi námi.