World of Shadow (CZ)

Kapitola 39

Chytla jsem Michaela za ruku, propletla naše prsty a jemně ho stiskla. Došla jsem k radě. Ještě předtím, než jsem otevřela dveře, jsem se podívala na ostatní a věnovala jim úsměv. Vešla jsem. Všem se zatajil dech. Byli v šoku. Měli vykulené oči a otevřenou pusu dokořán. Byli překvapeni. Usmála jsem se a řekla: ,,Zavřete ta ústa, jinak vám do nich vlítne moucha. Ano, vím, mám být mrtvá. Nejsem. Jsem nyní zde. Chci pomoc s dalšími ochrannými opatřeními Lepidusu. Snad už jsem natolik silná. Něco ovšem budu potřebovat.'' Mlčeli. ,,Potřebuju přístup do vašich archívů.''

David už se vzpamatoval a reagoval: ,,Ochrana je díky tobě obnovena, ale máš pravdu, že budeme potřebovat tvou pomoc. Přístup ti umožníme, ale bude u něho muset být ještě nějaký další člen rady.''

,,Jak to, že nejsi mrtvá. Viděli jsme tvé tělo a nedýchala si. Dlouho,'' zeptala se Liliana.

,,Děkuju. Byla jsem, ale vrátila se opět sem. Jsem tu a to je nyní priorita. Co je s Jákobem?''

,,Je ve vězení. Už tam zůstane do smrti.'' Kývla jsem.

,,Dobře. Tomasi.'' Koukla jsem na něho. ,,Potřebuju toho čaroděje Andrewa a lovce Dominika. Byli spolu spojeni. Snad už to kouzlo přestalo účinkovat ne?'' Kývl. ,,Dobrá. Stejně je potřebuju. A taky ještě jednoho čaroděje. Snad mám dost síly,'' řekla jsem.

,,Jak dlouho si živá?'' zeptal se Tomas.

,,Patnáct hodin. A byla jsem sedm mrtvá. Byla jsem neskutečně unavená.''

,,A to si přišla až teď?'' zeptal se.

Chtěla jsem odpovědět, ale Michael to převzal za mě ,,Byla příliš unavená. Nepomohla by vám. Byla mírně podrážděná. Ani se nemohla pohnout.''

,,Musím jít. Potřebuju ty čaroděje a lovce. Sejdeme se tam. Co nejdříve.'' Kývl a já skoro vyběhla ven. Vyšla jsem. Zamotala se mi hlava. Pro jistotu jsem se chytila zdi. Jen, co jsem to udělala, objevil se u mě Michael. ,,Nevypadáš moc dobře.''

,,Díky. Já vím. Je to asi vedlejší účinek.''

,,Půjdu s tebou a těmi čaroději, kdyby se něco stalo.''

,,Už chci domů. Chci najít tátu a v klidu zase jen tak, bezstarostně žít,'' řekla jsem smutně.

,,Brzy se vrátíme. Najdeme ho, ale nevím, jak s tím klidným životem.''

,,Já vím.'' řekla jsem a šli jsme.

Všichni byli překvapeni. Byli tam dva čarodějové, lovec a Tomas. Znala jsem Andrewa a Dominika, ale toho jednoho čaroděje pouze z vidění. ,,Dobře. Dáme se do práce. Potřebuju, aby jste šli sem.'' Ukázala jsem doprostřed místnosti. Šli tam. Rozestavila jsem je a ukázala jim, co mají dělat a říkat. Kývli. ,,Dobře nyní už je postavena první zábrana. My teď uděláme další. Tak teď to opakujme. Dokud neřeknu.'' Kývli. ,,Fajn. Et oblinito. In sekundo iacuit est formana. Et oblinito. Teď spolu. Et oblinito. In sekundo iacuit est formana. Et oblinito.'' Začalo to. Probliklo to. Chytila jsem se jich. Začali mi zářit oči. ,,Znovu. Et oblinito. In sekundo iacuit est formana. Et oblinito..'' řekli jsme to trochu se to pohnulo. ,,Ještě to řekněme aspoň třikrát.'' Kývla jsem a opakovali to znovu a znovu. Řekli jsme to ještě pětkrát. A já to uslyšela. Zamknutí. Zacvaknutí. ,,A je to. Nádhera.'' Koukala jsem nahorů. Oči se mi zase začaly barvit normálně. Pustila jsem je ,,Dobře. Už budete moct odejít. Jen malý moment.'' Sáhla jsem na ně a rozmazala jim vzpomínku na tenhle moment. Vzala jsem jim zvuk z vzpomínky. Pustila je a oni odešli.

,,Co si jim udělala?'' zeptal se Michael.

,,Rozmazala jim tuhle vzpomínku a vzala zvuk. Neboj se. Budou v pořádku. Je to pro jejich ochranu a i pro naši. Nikdo už to neprolomí. Oni si to nebudou pamatovat a ze mě to taky nedostanou. Můžu prosím rozmazat i tobě tu vzpomínku?'' Kývl a já to udělala. ,,Pojď, jdeme. Chci se projít a zajdeme ke Kevinovi. Teda jestli se mnou chceš jít.''