World of Shadow (CZ)

Kapitola 2.

V pátek jsme šli s Tomasem a našimi přáteli do klubu. Jmenoval se Fallen Right. Užívali jsme si. Potkala jsem lidi ze střední. Šla jsem se nadýchat čerstvého vzduchu. Když se najednou ozval neznámý hlas: ,,Clarisso.'' Já se neotočila. Ignorovala jsem ho, ale on znova: ,,Clarisso.'' Obešel mě a najednou byl přede mnou a hleděli jsme na sebe a on znovu: ,,Clarisso.''

Neznala jsem ho tak jsem si vymyslela a řekla klidným hlasem: ,,Omlouvám se, ale musel jste si mě s někým splést, já jsem Tereza, ne nějaká Clarissa nebo koho hledáte.'' Zachovala jsem klid.

Srdce mi bilo stejně jako normálně. Byla jsem vynikající lhářka, ale jeho jsem neobelhala. Věděla jsem, že jsem ho neobelhala a obávala jsem se.

,,Sice jsi výborná lhářka. Ani se ti nezrychlilo srdce, ale nelži mi holčičko. Jsi Clarissa a my dva si musíme promluvit.''

Nyní jsme vešli do světla a já ho uviděla. Byl nádherný a mladý. Tipovala jsem ho na 27. Měl hnědé vlasy a tmavé až černé oči. Postavu měl vypracovanou.

Ale jakmile to řekl, uvědomila jsem si, že to on na mě poslal toho chlapa, co mě už 2x napadl. Zmohla jsem se jen na: ,,Tak fajn. I kdybych byla ta Clarissa, co hledáš. Já nikam s tebou nejdu. O tomhle se dál bavit nebudu. Jo a měl by si mít líp cvičený kumpány. Toho chlapa jsem zvládla skoro hned.'' Pokoušela jsem se zatajit v mém hlase to, že se ho bojím, a když už on znal mě tak jsem přešla na tykání. Nemělo cenu vykat.

On se zasmál a řekl: ,,Ty, má drahá, jsi přesně ta, kterou hledám. A byli na tebe hodní. Kdyby ne, zabil bych je sám. A kdybych chtěl, aby ti ublížili už by to dávno udělali. A nyní pojď se mnou někam do soukromí.''

,,Ne.''

,,Ale jo.''

,,Ne, já s tebou nikam nepůjdu. Ani tě neznám. Tudíž ti nevěřím.''

,,Budeš muset. Jo a já jsem Michael Lewis. Tak, teď mě znáš, znáš mé jméno a teď pojď. Rychle.'' Rozhlédl se, jako kdyby nás někdo sledoval.

,,Tak, Michaeli Lewisi, když už znám tvé jméno nebojíš se, že půjdu na policii? Jestli mi něco chceš, tak mi to řekni, tady venku.''

Díval se nevěřícně. ,,Ne nebojím. Nikomu si neřekla o tom napadení. Teda, až na toho tvýho ocasa, a tomu si řekla jen o tom prvním. Tak když vidím, že tě nepřesvědčím tak se pojď alespoň projít.'' Kývla jsem. Moc dobře jsem věděla, že ocasem myslí Tomase, chtěla jsem se ho zeptat, ale místo toho jsem pouze kývla. A pak dodal: ,,Jsi Tvrdohlavá jako tvoji rodiče, zábavné.'' Já vyvalila oči.

Teď už jsem se zeptala: ,,Ty si znal mé rodiče?''

,,No jistě. Kdo by je neznal. Ale teď, proč jsem tady. Dostal jsem vzkaz od tvého otce.'' Opět jsem vyvalila oči. Div mi nevypadly. To ho nezastavilo a pokračoval: ,,Prý, jestli bych tě neochránil. Jo tvé matky mi je líto. Marie byla dobrá žena.''

Opravdu ji znal? Její jméno si mohl zjistit, když mě hledal, ale z nějakýho neznámýho důvodu jsem věděla, že to myslel opravdu vážně a řekla jsem: ,,Děkuju a ochránil? Před čím?''

,,No před-'' odmlčel se a koukl jinam a pak zase na mě ,,-před naším světem.''

,,Naším světem? Myslím, že tenhle svět znám, a umím se o sebe postarat. Budeš mi to, ale evidentně muset vysvětlit.''

,,Tenhle svět. Tenhle civilní znáš, ale já myslel náš svět. Kterého jsi taky součástí.'' Koukla jsem na něj tázavě. ,,No řeknu ti to takhle. Všechny pohádky jsou pravda. Je to svět nadpřirozena. Jinak Svět stínů.''

,,Vážně? Svět stínů? Děláš si ze mě srandu? Dokaž to.''

,,Tak jo ale nekřič.'' Kývla jsem ,,Já jsem upír.'' Začala jsem se hihňat. Byl to smích s trochou zoufalství. On se na mě koukal a najednou mi ukázal zuby. Nebyly to zuby, ale tesáky. Opravdu byl upír. A kurva do čeho jsem se to dostala. Začala jsem se smát ještě víc. Věděla jsem, že jakmile se přestanu smát, složím se. Nic jinýho mi nezbývalo.

,,Tady na tom není nic vtipnýho.'' Podíval se na mě a zvedl obočí.

Řekla jsem jen: ,,Já vím. Nemůžu to zastavit. Už bych asi měla jít. Přátelé se po mě budou shánět.''

,,No dobrá, ale musíme si co nejdřív promluvit. Najdu si tě.'' Nejistě jsem kývla a vrátila se. Ještě jsem se rozhlédla jestli někde není Michael a nesleduje mě. Naštěstí jsem ho už neviděla.

U vchodu na mě čekal netrpělivý a strachy bez sebe Tomas.

,,Bože, já se o tebe tak bál. Vždyť si řekla že jdeš jen na vzduch. Byla si pryč třičtvrtě hodiny. A po tom incidentu s tím chlapem posledně.'' Využila jsem pomlky a objala ho.

,,Neboj Tommy. Nemusíš se o mě bát . Víš, že se o sebe umím postarat. Tak a teď pojďme dovnitř.'' Cítila jsem, že mě někdo sleduje. Ještě jsem se rozhlédla, ale nikdo nikde.

Šli jsme dovnitř. Byli jsme tam až do čtyř. Musela jsem Tomase odvést domů. Dala jsem ho do postele a už jsem odcházela od něj, když najednou: ,,Clary.'' Chytil mě za ruku. ,,Neodcházej prosím.'' Přitáhl si mě blíž k sobě. Byla jsem překvapená, ale vyhověla jsem mu.

Omlouvám se, za kratší kapitolu. Doufám, že se vám líbila. :)

IceClyPri