World of Shadow (CZ)

Kapitola 11.

 Usnula jsem a zdálo se mi o tom hlasu. Ale už jsem ho jen neslyšela, ale taky viděla. Byla to krásná žena. Blond, modrozelené oči a promluvila: ,,Filiae, Propinques es. Memoriam quaerere. Es invinietis nomine divinationis Elyáš Panto. Et auriliatus sum. Et nune eundum. Inveniet eum.'' Překlad byl: 'Dcero, jsi tak blízko. Hledej ve své paměti a najdi čaroděje jménem Elyáš Panto. On ti pomůže. Musím teď odejít. Najdi ho.'

Vzbudila jsem se, spadla z postele a zalapala po dechu. Bylo to z toho, že jsem byla zase na chvíli mrtvá a spadla. Hned v tu chvíli u mě byl Michael. Byla jsem mimo pár minut. Ještě ani nevyšlo slunce.

,,Co je? Je ti něco?'' zeptal se vylekaně.

,,Ne nic mi není. Zase jsem byla na chvíli mrtvá. Zdálo se mi o tom hlase. A už jsem jí i viděla.'' Řekla jsem mu o všem, co řekla. Pak jsem řekla: ,,Neznáš nějakýho Elyáše Panta?'' Kývl.

,,Je to nejvyšší čaroděj tohohle kraje. A sídlí zrovna v tomhle městě.''

,,Myslíš, že bych si s ním mohla promluvit?'' Zakroutil hlavou.

,,Bude těžké tě k němu dostat. Nemá rád lovce stínů. A ani podsvěťany moc nemusí. Ale pokusím se.''

,,Dobře. Tak já si půjdu zase lehnout. Ráno zajdu to říct Demienovi. Snad se mi bude zdát něco normálního, a ne nadpřirozeného.'' Kývl a odešel. Tak, a pak se mi už spalo dobře.

Jen co jsem vstala. Šla jsem se projít. Nevěděla jsem kam. Jen mě vedl můj šestý smysl. Cítila jsem se bezpečně a že tam musím jít. Došla jsem k nějakému obchůdku a zalezla do něj. Byl tam nějaký chlap.

Mohlo mu být tak kolem dvaatřiceti. Mohl měřit tak 176cm. Černé vlasy a nádherné nepopsatelné oči. Můžu říct jen to, že měl v očích všechny barvy. Bylo to jako mix všech barev očí. Díky intuici jsem přesně věděla, kdo to je. Elyáš Panto. Šla jsem k němu a řekla mu: ,,Vy jste Elyáš Panto. Nemám pravdu?'' Podíval se na mě zkoumavým způsobem ,,Musíte mi pomoct. Oh, jsem to ale nezdvořilá. Ani jsem se vám nepředstavila. Jmenuju se Clary.'' Podala jsem mu ruku, ale on ji nepřijal ,,Dobře.'' pokračovala jsem. ,,Musím s vámi mluvit. Vy mi prej pomůžete.'' Začal mě opět zkoumat.

,,Jak to můžeš vědět Clary?''

,,Protože mi to někdo řekl. Že vás mám najít. No, to je jedno, pomůžete mi prosím?''

,,No, to ještě uvidíme. Tebe odněkud znám, ale já znám tolik lidí.''

,,Můžeme jít do soukromí?' Kývl a ukázal do místnosti. Pomoz mi prosím neznámá, pomyslela jsem si.

Najednou jsem zase ležela na zemi, a už to bylo jako prvně na hřbitově. Hlas: ,,Filiae.'' 'Dcero.' 'Jak se jmenuješ?' pomyslela jsem a řekla to: ,,Quidtibi nomen est? Quid dicam?'' 'Co mu mám říct.' Hlas: ,,Quod misit tibi Tamara.'' 'Řekni mu, že tě posílá Tamara.' 'Kdo jsi?' ,,Qui es?'' zeptala jsem se a ona odpověděla 'Bohyně.' ,,Deam.'' 'Vážně?' ,,Gravissime?'' kývla. 'Řekni mu to. Musím jít. Brzy dcero.' ,,Dicesei. Ego autem vadam. Cumfalia.'' a už jsem byla zpět.

Elyáš mě pozoroval. A já věděla co přijde dál. Hora otázek. Řekl: ,,Myslel jsem, že jsi mrtvá. Zkoušel jsem kouzla, ale nic. Co to bylo?''

,,Tamara. Mám vám říct, že mě posílá Tamara. Teď jsem s ní mluvila. A byla jsem opravdu na chvíli mrtvá.'' vyvalil oči ,,Ty si opravdu myslíš, že ti budu věřit jo.''

,,To ona mě za tebou poslala. Ona mi o tobě řekla, teď mi řekla, že ti to mám říct to co jsem ti řekla. Hledám mého otce. Unesli ho, protože věděl o Lakize. Zabili i kvůli tomu šutru mou matku. A ona mi řekla, že můžu najít oba.'' řekla jsem mu všem co mi řekla zeptal se: ,,Jak se jmenuješ? Celým jménem, a kdo jsi? Musíš být výjimečná, když tě navštěvuje na požádání bohyně.''

,,Ne, jsem obyčejná. Jmenuji se Clarissa Simonsová, ale všichni mi říkají Clary. Jsem lovkyně stínů. Teda, vím o tom, jen tři týdny. Takže aspoň krví. Výcvikem a duší ne. No, vlastně jsem Clarissa Simsfariová. Teda alespoň to tvrdí Michael a můj otec mi to potvrdil. Spolu s Michaelem Lewisem a Demienem Blackem hledáme obojí. Jak, otce, tak šutr.'' Vypadal překvapeně a zkoumavě.

Pak řekl: ,,Jak ti to mám věřit. Pokud vím, Simsfariové před dvaceti lety zemřeli při požáru.''

,,Ano. Můj otec se jmenuje Lukas a matka Marie, ale jsou naživu a stejně tak by měl bejt mrtvý Jákob Tolsn, ale pokud dobře vím, tak to on unesl mého otce.''

,,To je nemožné. A takže ti pomáhá král upírů tohohle města? Proč?''

,,Protože ho o to požádal můj otec, a myslím, že tím platí starý dluh. On je znal. A bydlím u něj. Podle mě ho zajímá co vše dokážu. Umím víc než ostatní lovci, ale to je jedno. Hele chci se zeptat, jestli bych mohla otevřít portál sama, nebo to dokážou je čarodějové?'' vypadal pobaveně a řekl: ,,Jen čarodějové. Ještě jsem nikdy neslyšel, že by to udělal někdo jiný než čaroděj.''

,,Škoda. Podle mě by to bylo mrtě, ale aspoň je míň podezřelých, protože když je někdo unesen portálem hned je jasný, že v tom mají prsty čarodějové.'' Zasmála jsem se.

,,HA,HA,HA fakt vtipné.'' řekl.

,,Promiň, ale neříkej, že na tom není něco pravdy.''

,,Ale jo, máš pravdu. Pomůžu ti, ale něco to bude stát.''

,,Co-co budeš chtít, chceš?''

,,Řekněme, že mi budeš dlužit laskavost. Když, a až si řeknu, budeš to muset udělat.'' řekl. Ani jsem neváhala a řekla: ,,Tak dobře. Jak mi pomůžeš. A jsi ochoten jít se mnou za Demienem a pak Michaelem? Musím Demienovi říct novinky a Michaelovi, ať se tě nesnaží sehnat, a nebo se sejdeme někde? A-.'' 

Přerušil mě: ,,Ty máš ale otázek. Já s tebou nepůjdu. Musím si něco vyhledat. Sejdeme se tady dnes v šest. Teď jdi.''

,,Dobře. Děkuju. Snad jsem vás ráda poznala.''

,,To samé.'' Kývl a já odešla.