World of Shadow (CZ)

Kapitola 40

Zdálo se mi o tom, jak jsme byli s rodiči na chatě. Byla to spíš vzpomínka. Na tu chatu jsme jezdili každý tři měsíce, ale už dlouho jsme tam nebyli. Od té doby, co umřela mamka. Znovu a znovu jsem si to prohlížela. Vzpomínka končila. Vzbudila jsem se. Bylo kolem dvanácté dopoledne. Oblékla jsem se a šla ven. Vzpomínala jsem pořád na tu chatu, i když jsem tam byla tolikrát, něco na té vzpomínce bylo jinak. Třeba by tam mohl být taťka, pomyslela jsem si. Náhle mě v mém přemýšlení vyrušil Kevin a jeho obětí. Byla jsem překvapena. ,,Co to?'' pustil mě. Dal mi pusu na tvář.

,,Děkuju ti, za to, co si udělala pro Alexe a Sáru.'' Oh on myslí to uzdravení, to se mi ulevilo.

,,Není za co. Každá, kdo by mohl by pomohl.''

Zasmál se. ,,Jsi tak skromná. Nemyslím si, že by to někdo udělal jen tak pro cizí lidi. A ani si nemyslím, že by tohle někdo vůbec udělal pro někoho.''

,,Je jim už líp?''

Usmál se a řekl: ,,Už stojí na nohou.''

,,Cože?'' řekla jsem překvapeně a on jen kývl. ,,Ale to by neměli. Ještě musí odpočívat.''

,,No oni jsou jako ty. Vždy se rovnou vrhnou zase do práce a je jim všechno jedno. Zkoušel jsem je přemluvit, aby zůstali v posteli, ale marně,'' řekl.

,,Kde jsou.''

,,Teď momentálně teď asi pobíhají a uklízejí s ostatními, škody po démonech.''

,,Kde přesně?''

,,Tady blízko.''

,,Ukaž mi kde.'' Neochotně mi to ukázal. Byli tam s ostatními a pomáhali. Přišla jsem k nim blíž ,,Ahoj Alexy a Sáro. Koukám, že porušujete nařízení vašeho lékaře.'' Koukli na mě trochu vyplašeně a Sára vyhrkla: ,,To ty si nás uzdravila.'' Kývla jsem. ,,Ano. A řekla jsem, že si musíte odpočinout.''

,,Jak se ti podařilo nás uzdravit. Prý jsme byli skoro mrtví. Je nemožné, abychom jeden den umírali a druhý byli v pořádku a na nohou,'' řekl Alex.

,,Hochu dělat nemožné věci jsou moje denní rutina. Tak že vám říkám, aby jste prosím odešli si odpočinout,'' řekla jsem klidně.

Všichni už nepracovali a sledovali nás. ,,Ale my chceme pomoct,'' řekla Sára.

,,Jo já vím. Pojďte si lehnout. Bude to pro vás lepší. Musíte odpočívat. Ani já nejsem ještě zcela zdravá a to jsem předminulou noc zemřela. A to jako vážně zemřela. Tak že to vám nedoporučuju. Jděte si lehnout.''

,,Jak to, že když si umřela si tady?'' zeptal se Alex.

,,Nevím, ale jestli se chceš přesvědčit o mé smrti, zeptej se tady kohokoliv. Sedm perných hodin v mezisvětě. Tak to byla paráda. Tak že teď, jestli neposlechnete lékaře tak..'' Nemusela jsem to dokončit. Podali věci ostatním a byli připraveni k odchodu. Uklonili se mi a řekli: ,,Už jdeme.'' kývla jsem a usmála se. Odešli. Všichni jen koukali.

,,No do háje. Já se je snažil přesvědčit víc jak dvě hodiny a ty si přijdeš a už zase tě všichni poslechnou.''

Přerušila jsem ho: ,,Zase?''

,,Slyšel jsem, že jak došlo k tomu útoku tak v kulturáku vypukla panika, jen co jsme odešli, a že rada je neuměla zklidnit. Pak si přišla ty, okřikla je, ať se uklidní a byl klid. A aby toho nebylo málo, tak si prý vyšla na pódium a řekla si jim něco povzbuzujícího a plán a oni poslechli a prý se ti i seřadili.'' Zasmála jsem se a pokrčila rameny. ,,Nepopírám. Nemůžu za to. Evidentně na lidi působím povzbudivěji, nebo se mě spíš bojí bych tak nějak řekla, že radši poslechnou.'' Zasmáli jsme se.