World of Shadow (CZ)

Kapitola 25

 Vešla jsem a uvnitř bylo teda lidí. No spíš vlkodlaků. Všichni se najednou na mě koukli. Měla jsem pocit, jako kdybych měla odejít. Přišel ke mně Kevin a řekl: ,,Pojď dál. Jen tu něco řešíme.''

,,Jestli ruším, můžu odejít.''

,,Ne v pořádku, jen probíráme, to co se tu dělo, za poslední dva dny, co jsem tu nebyl.''

,,Aha. Tak já zase půjdu. Jen jsem chtěla, abys věděl, že mi nic není. Odešla jsem, když si ještě spal. No tak já zase půjdu.'' Otočila jsem se ke dveřím a on mě chytil za ruku.

,,Ne. Zůstaň.'' Podívala jsem se na něho překvapeně. Myslím, že si ani neuvědomil, že mě chytil. Pak mě pustil.

,,Dobře.'' Začala jsem se trochu smát a řekla jsem: ,,Bože, kdybys viděl, jak ses tvářil. Promiň.'' Trochu se usmál ,,Hele nemáš nějakou malou skleničku?'' vypadal překvapeně a kývl ,,A mohl by si mi ji teď hned půjčit. Vrátím ti ji, i když nevím kdy, ale určitě brzo.'' Šel pro ni. Podal mi ji a já řekla: ,,Za chvíli jsem zpět. Jdi k ostatním a řeš svý problémy.''

,,Na co ji chceš?''

,,Jestli to vyjde, uvidíš to.'' Kývl a šel. Já natočila do skleničky vodu. A šla s ní na sluníčko. Do vody jsem dala květ z toho stromu. Pak šla ven, vzala trochu hlíny, dala jí do skleničky a tu poté dala na parapet otevřeného okna. Svítilo na ní sluníčko a pofukoval větřík. Jedno mi bylo jasné, že to je řešení, jak najít Lakizu. Všech pět živlů v jednom. Koukala jsem na to. Ani nevím, jak dlouho. V hlavě se mi ozval hlas bohyně, jdeš na to dobře dcero. Jsi chytrá. Usmála jsem se.

Pak jsem ucítila, jak na mě někdo kouká. Koukla do toho místa, odkud jsem to cítila. Byl to kluk. Hnědé vlasy a hnědé oči. Bylo mu asi tak jako mě.

,,Co na mě tak zíráš?'' zeptala jsem se a on: ,,Já na tebe nezírám.''

Zasmála jsem se. ,,Né, ty jen chceš zjistit, co dělám.'' Otočila jsem se zpět na sklenici s květem.

,,Je to,'' zarazil se a pokračoval: ,,zvláštní.'' Začala jsem se smát.

,,Koukám, že si byl evidentně poučen.''

,,Ano.''

,,Víš, že je nezdvořilé, se nepředstavit?'' řekla jsem mu.

,,Omlouvám se. Já jsem Filip Jorman.''

,,Díky. Já jsem Clary. Snad tě ráda poznávám,'' řekla jsem.

,,Proč na tu sklenici koukáš?''

,,Něco zkouším. Je zajímavá,'' řekla jsem s úsměvem.

,,Aha.''

,,Hele mohl bys mě tu na chvíli nechat se sklenicí o samotě?''

,,Dobře.''

,,Díky.'' Odešel a já naplno dívala na květ, jako bych ho hypnotizovala. Koukala jsem na ni asi pět minut. Pak přišel Kevin.

,,Slyšel jsem, že koukáš na sklenici, ale že ji hypnotizuješ, to mi neřekli.''

,,Je to květ z toho stromu.'' Otočila jsem se na něho. ,,Z toho! Stromu.'' řekla jsem důrazně. Pochopil a rychle se přesunul ke mně.

,,Jako z Toho stromu.''

,,Přesně z toho.''

,,Jak si ho našla. Jak si se dostala k tomu květu.''

Zase jsem koukala na květ a Kevin se mnou. ,,Prostě jsem se šla projít. Bylo to jako, když jsem našla Elyáše. Prostě se šla projít. Sedla si pod strom, hleděla a přemýšlela. Květ mi spadl do dlaní. Koukala jsem na něj a bohyně ho zvedla ke mně.''

,,To je neuvěřitelné.'' Při jeho slovech se objevil ten kluk. Filip. Věděla jsem, že naštěstí zaslechl jen slovo neuvěřitelné. Štěstí. Přestala jsem hypnotizovat květ a šťouchla do Kevina, aby přestal taky.

,,Pane můžeme už odejít?'' zeptal se Filip.

,,Jo můžete.'' Kývl.

,,Dobře. Řeknu to ostatním. Rád jsem tě poznal, Clary.''

,,Nastane den, kdy bys byl radši, aby si mě nepoznal. Zatím Filipe.'' Vypadal překvapeně.

,,Jsem magnet na problémy.''

,,To můžu potvrdit, ale nastanou kvůli tobě dobré časy,'' řekl Kevin.

,,Kevine!'' řekla jsem varovně.

,,Promiň. Už můžete jít Filipe.'' Kývl a odešel.

A já řekla: ,,Už si jako Elyáš. Ten mi to taky nedávno řekl, že díky mě bude dobře a budou dobré časy.''

,,Musím s ním souhlasit. Má pravdu.'' Chvíli potom, co všichni ze smečky odešli. Přišel Demien a Elyáš. Hned jsem jim řekla, co se stalo. Všichni koukli na květ a já řekla: ,,Myslím, že bychom tam možná měli zajít všichni. Včetně Michaela. Dnes v noci. Protože vím, že všichni budete chtít vidět to místo, odkud to je. Tak bychom to udělali společně.'' Všichni kývli. ,,Dobrá večer půjdeme. Sejdeme se zde v sedm. Ani nevím jak dlouho trvá cesta tam. Bože bez mobilu to je děsný.'' Všichni se začali smát.