World of Shadow (CZ)

Kapitola 37

Najednou jsem se objevila někde asi v mezi-světě. Sedla jsem si a přemýšlela nad vším. Jak jsem donutila všechny spolupracovat, milovala, měla přátele a rodinu. Jsem připravena odejít. Pak jsem si uvědomila, táta. Nenašla jsem tátu. A řekla jsem si, ne ještě nemůžu odejít. Nesplnila jsi vše. Vrať se, řekla jsem si. Nic. Místo toho ke mně přišla moje mamka Marie. Byla jsem šťastná. Povídali jsme si.

Mezitím u mého těla

Michael ležel a držel mě. Plakal. Upír a plakat neuvěřitelné. Přišel Elyáš. ,,To je to. Je mrtvá. Použila všechnu svou sílu,'' řekl si tak nějak pro sebe a dal Michaelovi ruku na rameno a řekl: ,,Je mrtvá. Nech jí, aby jí odnesly.'' Michael na něho vykřikl: ,,Není mrtvá, jen spí! Musí spát! Je jen vyčerpaná, není mrtvá! Však uvidíš!''

,,Tak jí aspoň pusť. Ať si odpočine teda,'' zkoušel Elyáš.

,,Já ji neopustím! Neměl jsem jí poslechnout a nejít s ní.'' Vzal mé tělo a Elyáš se zeptal: ,,Co to děláš?''

,,Není mrtvá. A teď jde se mnou.''

,,Ale-'' nedořekl to, protože Michael i se mnou zmizel. Demien přišel.

,,Kde je?'' zeptal se. Nechtěl zmiňvat jméno.

,,Michael ji vzal. Nechce se srovnat tím, že je mrtvá. Odnesl si jí.''

,,Cože? Kam? Sakra.''

Kevin přišel taky. ,,Co se děje. Už jí odnesly?'' Měl slzy na krajíčku.

A Elyáš zakroutil hlavou. ,,Michael ji vzal.''

,,Cože?'' vyhrkl Kevin.

,,Nevěří, že je mrtvá,'' doplnil Demien.

,,Musíme ho najít. Musíme ji najít,'' řekl Kevin.

Nikdo se ani neodvážil říct mé jméno. Báli se, protože věděli, že by to bolelo. Michael vzal tělo k tomu stromu, kde jsem aktivovala svou moc. Položil mě k němu. ,,Neumírej mi. Nesmíš mi umřít. Co si bez tebe tu počnu. Co si bez tebe svět počne. Pro mě si všechno. Jsi můj svět. Clary. Miluju tě. Vrať se mi. Prosím.''

Vraťme se ke mně a mamce. Byla jsem šťastná, že ji vidím, ale i nešťastná. ,,Musím zpět, najít tátu. Beze mě se tu sejdeme všichni brzy. Musím ho najít. Tak že musím jít. Nemůžu tu zůstat. Mám tě ráda. Vždy tě budu mít ráda. A pořád na tebe vzpomínám.'' Ukápla mi slza, jak jsem to říkala. Ona pouze kývla. ,,Navždy v mám srdci,'' řekla jsem a ona kývla a ukázala na své srdce. Myslela jsem na Michael a ostatní, Kevina, Elyáše, Tomase, Demiena, Tátu. Na všechny. Mé srdce naplnila láska a chtíč. Chci být s nimi. Dokázala jsem nemožné, tak proč bych se i nemohla vrátit. ,,Chci být s nimi.''

Objevila se Tamara. Mluvila: ,,Já vím, dcero. Mám tě ráda. Dokázali tolik dobra dnes. Jsi jednou z nás. Jestli tu zůstaneš a budeš chtít. Můžeš se stát bohyní jako já. Jestli nechceš, zůstaň tu s matkou.''

,,Nemohu zůstat tady a ani se stát bohyní. Musím ještě vyřídit tolik věcí. Najít tátu. Vysvětlit vše Tommymu,'' zlomil se mi hlas a začala jsem plakat. ,,Nemůžu umřít.'' Kývla.

,,Ano. Potřebují tě. Má nabídka stále platí a bude platit, dokud budeš dělat dobré skutky a nebudeš zlá. Mám tě ráda dcero. Ne že jednou budeš bohyně. Pro ty na zemi už jsi. Dokázala jsi tolik nemožného. Kdo by řekl, že se všichni spojí. Kdo by čekal, že jednoho výmečného člověka bude oplakávat tolik lidí. Kdo by čekal, že i upír bude žádat o tvé navrácení.''

,,Michael.'' Kývla.

Přišla ke mně. ,,Jsem na tebe hrdá. Děláš mi radost. Dělej ji i nadále. A protože si použila svou moc pozitivně a ne negativně...'' Objala mě a políbila.