World of Shadow (CZ)

Kapitola 38

Najednou jsem už nebyla v mezisvětě. Byla to tma. Instinkt mi velel, otevři oči. Nemohla jsem. Snaž se. Zkusila jsem to a už jsem je otevřela. Byla jsem zase ve svém těle. Uviděla jsem Michaela, jak mě drží a brečí. ,,Kdo by to řekl, že kvůli mně budeš brečet,'' řekla jsem a ani si to neuvědomila.

Najednou sebou trhl. ,,Jsi to opravdu ty. Nezdá se mi to?'' zeptal se.

Zavrtěla jsem sebou. Okamžitě začal zářit a políbil mě. Usmála jsem se. ,,Miluju tě,'' řekla jsem.

,,Miluju tě,'' řekl s úsměvem.

,,Jsem unavená. Byla jsem mrtvá a zase se vrátila.'' Podívala jsem se okolo. Už začínalo svítat. ,,To si tu chtěl nade mnou uhořet?'' zeptala jsem se a on se usmál.

,,Pro tebe.''

,,Bude svítat. Musíš jít. No spíš musíme jít.'' Kývl.

Zkusila jsem se zvednout, ale skoro jsem spadla. Michael mě naštěstí chytil a vzal mě do náručí. ,,Drž se.''

,,Zkusím.'' Jen co jsem to dořekla tak použil upíří rychlost a byli jsme v hotelu. Položil mě do své postele a lehl si vedle mě. Usmála jsem se. ,,Tak jsme znovu spolu v posteli a znovu spolu spíme oblečeni.'' Zasmál se.

,,No jo. Vidíš, jak jsem trpělivý.'' Zasmála jsem se. Byl to bolestivý smích, ale chtěla jsem se zasmát. Objal mě a já usnula. Pouze na chvíli.

Probudilo mě otevření dveří no spíš jejich vyražení. Rychle jsem sebou cukla a uviděla Demiena a spol. Vyvalili oči a otevřely pusy. Znovu jsem si lehla. Jen jsem zvedla ruku a ukázala na dveře, aby odešli. Zůstali ztuhlí. Šťouchla jsem do Michaela. Ten se hned probudil. Ukázala jsem na ostatní. Zasmál se a dal mi pusu. Koukl se na ně a řekl: ,,Mohli byste odejít. Moje láska chce spát.'' Začervenala jsem se.

Ostatní pořád jen stáli a byli zmražení. Zamručela jsem a vstala. Nyní už jsem nespadla, i když mě Michael pozoroval a byl připraven, mě kdykoliv chytnout. Pomalu jsem k nim došla a objala je. ,,Mám vás ráda lidi, ale chci spát. Mohli byste odejít prosím,'' řekla jsem.

Moje slova byla jako spouštěč. Najednou začali otázky. ,,Vždyť si byla mrtvá. Jak je to možné.'' ,,Jak.'' ,,Cože?''

Zarazila jsem je. ,,Odejděte prosím. Vše vám vysvětlím zítra. Až se vyspím. Nikomu nic neříkejte. Chovejte se jako by nic. Chci spát lidi.'' Neochotně kývli a odešli.

Já si šla opět lehnout. Nyní už jsem spala dlouho. Prospala jsem celý den. Byla jsem opravdu vyčerpaná. Probudilo mě až ťukání na dveře a Michael, co do mě šťouchal. Otevřela jsem oči. Ve dveřích stáli moji přátelé. Usmála jsem se na ně. Ještě i teď byli překvapeni ,,No ahoj. Neví někdo z vás kolik je hodin?'' zeptala jsem se.

,,Je kolem osmé večer,'' řekl Demien. Začala jsem počítat, jak dlouho jsem spala.

,,15,'' řekla jsem, aniž bych si to uvědomila. Uvědomila jsem si to, až když na mě koukali tázavě a nechápavě. ,,Spala jsem 15 hodin. Michaeli, jak dlouho jsem byla mrtvá?''

,,Kolem sedmi hodin,'' řekl sklesle.

,,Slyšela jsem, že si se za mě modlil. A prý si nebyl jediný,'' řekla jsem potichu a usmála se na něho.

Kývl. ,,Ano.'' Políbil mě.

,,No dobře a jak je možné, že si naživu?'' zeptal se Elyáš.

,,A jak je možné, že si zpět?'' zeptal se Kevin.

,,Dobrá otázka,'' řekl Demien

,,No tak jo. Umřela jsem. Skončila jsem v mezisvětě. Povídala si s mamkou. Byla jsem se smrtí smířená. Pak jsem si, ale uvědomila, že nemůžu umřít, že vás tu nemůžu nechat a otce nechat umřít. Náhle se objevila Tamara a dala mi nabídku. Řekla, jak je na mě hrdá a co vše jsem dokázala. Její nabídku jsem odmítla a nechtěla jsem tam ani zůstat. No objala mě a řekla, protože si použila svou moc pozitivně a ne negativně. Políbila mě a najednou puf. Byla tma. Viděla jsem jen temnotu. Otevřela jsem oči a byla s Michaelem.'' Dívali se na mě nevěřícně.

Chvíli mlčeli a pak začali otázky. ,,Mezisvět?'' zeptal se Demien.

Kývla jsem. ,,Ano. Nevím, jak se tomu říká. Já tomu říkám mezisvět.''

,,Nabídka? Jakou nabídku ti dala?'' zeptal se Elyáš.

Obrátila jsem se od nich. Smutně jsem řekla: ,,Že si mám vybrat. Zůstat tam a nebo se stát bohyní. Že se ze mě a za mě lidi modlí už teď, že bych byla dobrá. Já to odmítla a řekla, že jediné co chci je, se vrátit a vše si tu dokončit. Bylo by mi smutno, bez vás. Už tak se mi stýskalo.'' Ani jednou jsem se na ně nekoukla, tak že jsem neviděla, jak se tvářili. Chvíli bylo ticho ,,No i když bych ráda zůstala tady a věděli byste o mě pouze vy, ale musím za ostatními a pomoct se vším. Co démoni? Obrana je stále činná?'' Podívala se na ně.

,,Démoni jsou všichni už mrtví. Obrana stále je,'' řekl Demien.

Kývla jsem a šla. Následovali mě. Jak jsem šla chodbou, tak jsem viděla ostatní upíry vyplašený. ,,Asi všichni viděli, jak jsem umřela a mé tělo co?'' zeptala jsem se.

,,Ano,'' všichni to řekli jednohlasně.