World of Shadow (CZ)

Kapitola 12.

Hned jsem šla za Demienem a řekla mu to a dodala: ,,Ale nikomu, fakt nikomu to neříkej. Ani Mikovi a Eatnovi. Nikdo kromě nás to nemůže vědět. Jasný?'' Kývl.

,,Dobře, ale proč?'' Hleděla jsem se mu do očí a řekla: ,,Protože, čím míň lidí o tom ví, tím je menší pravděpodobnost nebezpečí. Už tak je to risk. Neznám vás dlouho. Jsou to tři týdny. A s Mikem a Eatnem jsem mluvila dvakrát. Už tak vkládám důvěru do víc lidí. Nikdy jsem nikomu nevěřila. Vždy na vlastní pěst to bylo moje moto. Takže proto. Musíš mi to slíbit.'' Stále se mu dívala do očí a ani jednou neuhnula.

,,Jak chceš. Jsem rád, že si to řekla aspoň mě. Jsem rád, že mi důvěřuješ.''

,,Snad si mou důvěru zasloužíš. Pamatuj důvěra je velmi křehká a je těžké si ji znovu získat.'' řekla jsem mu.

,,A teď jdu. Musím za Michaelem, mu to říct.''

,,A proč důvěřuješ jemu?'' zeptal se.

,,Protože mi to říká intuice'' řekla jsem mu.

,,Musím jít.'' Odešla jsem přímo do hotelu. Přemýšlela jsem, jestli mám zaklepat.

,,Michaeli?'' řekla jsem potichu. A zrovna chtěla zaklepat, když se náhle otevřely dveře. Michael se usmál.

,,Copak potřebuješ Clary?''

,,Noo. Nechci rušit. Můžu ti to říct jindy.'' Koukl tázavě.

,,Ale no tak. Stejně jsem nespal. Řekni mi to.''

,,No, dobře. Už nemusíš hledat Elyáše. Našla jsem ho.''

,,Cože? Jak?''

,,Noo ...dneska ráno jsem se šla projít. Ani jsem nevěděla kam. A zašla jsem do nějakého obchůdku a...'' Řekla jsem mu vše, co se stalo, i to s Tamarou.

Potom řekl: ,,Jdu s tebou.''

,,To asi těžko. Ještě bude svítit slunce. Podle mě má zájem o ten kámen. Proto mi pomáhá a pak ho bude chtít. Říká mi to intuice.''

,,No, ještě o důvod víc jít.''

,,Pak, až zajde slunce, můžeš přijít. Teď jdu na jídlo. Mám ohromný hlad.''

,,Přijdu. Nějak si to zařídím. Můžu ti něco uvařit já.''

,,Cože? Ty umíš vařit? Normální civilní jídlo?''

Kývl a řekl: ,,To, že jsem upír, neznamená, že neumím normálně vařit. Uvařím ti, co budeš chtít.'' Lákalo mě to, ale nemohla jsem.

,,Ne jdi spát.''

,,Stejně nemůžu spát. Co budeš chtít?''

,,Ne, fakt.'' Podíval se na mě pohledem jako by mě chtěl zhypnotizovat ,,Ne, jdi spát. A nezkoušej mě hypnotizovat pohledem.''

,,Já nic nezkouším.'' Zvedla jsem obočí.

,,No tak jo, zkusil jsem to. Jak to, že to na tebe nepůsobí?''

,,Nevím. Evidentně mám silnou vůli.'' Vzala jsem za kliku a on byl hned u mě. Koukla jsem na něho. On toho snad vážně nenechá, dokud neřeknu ano, pomyslela jsem si.

,,No tak dobrá. Vidím, že toho nenecháš, dokud nebudu souhlasit. Chtěla bych salát Ceasar.'' Ten je lehký a rychlý. Na tom není co zkazit, pomyslela jsem si. On asi věděl na co myslím a řekl: ,,Ale no tak neboj. Umím vařit. Bude to dobrý, a k jídlu. Udělám ti steak s hranolkama. Jak propečený? A jestli chceš, tak ti i ten salát udělám, ale obyčejný. Teď si sedni a počkej. Za chvíli to bude.''

,,No dobrá. Medium prosím. A salát by byl taky dobrý.'' řekla jsem a posadila jsem se na pohovku. Začal vařit. Do půl hodiny to bylo hotové. Sedla jsem si ke stolu a on mě pozoroval. Začala jsem jíst. Bylo to dobré a on se usmíval.

,,No musím uznat, že umíš vařit. A dobře.'' zamumlala jsem a jeho úsměv byl vidět i v očích.

,,Říkal jsem ti to. Dáš si víno či něco jiného?''

,,Jen obyčejnou vodu. Děkuju.''

,,Jen vodu?''

Pokrčila jsem rameny a řekla: ,,Jsem skromná. Víno piju jen, když není něco jiného.'' šel mi natočit vodu a podal mi jí ,,Děkuju.'' řekla jsem a on: ,,Tolik vděku.''

,,Jsem prostě slušná. Vždy říkám děkuju a prosím.''

,,Výchova je důležitá.''

,,Souhlasím. Bez ní bych byla ještě větší spratek, než jsem.''

Byl udiven a řekl mi: ,,Ty nejsi spratek.''

,,Jo jasně. Mám to prostě v povaze.''

,,Evidentně znáš tu povídku s žábou a štírem.''

,,Ano je má oblíbená. Štír se chce dostat na druhý břeh jezera. Zeptá se žáby a ta mu řekne, že ano, když jí nebodne. Štír souhlasí a nasedne na žábu. Jsou v polovině cesty a štír bodne žábu. Ta se zeptá proč, že teď je zabil oba. On odpoví, mám to v povaze. Je to rychlejší verze. Je skoro přesná.''

,,Přesné. Jak o tom víš?''

,,Asi jsem to někde slyšela. Ani nevím kde.''

,,Je zvláštní, že si to pamatuješ.''

,,Moc toho nezapomínám.'' řekla jsem smutně.

,,To se hodí.''

,,Ne když máš život jako já. Je to výborný, že jsem se nikdy neučila. Stačilo se jen kouknout a bylo to. Jen tak.'' Luskla jsem prsty. Koukla na mobil. Byli už čtyři. ,,To jsme docela pokecali. Za dvě hodiny mám být u Elyáše. Asi už půjdu. Chci se ještě projít.'' Kývl a já odešla.