World of Shadow (CZ)

Kapitola 3.

Potom, co jsem se tam probudila, jsem šla pryč. Celý den byl dobrý. Večer jsem šla na chvíli ven a najednou se objevil Michael. Stál těsně přede mnou a já se lekla.

Rovnou mu řekla: ,,Do hajzlu. Sakra. Tohle mi nedělej. A než se objevíš nebo to uděláš příště, tak alespoň zakašlej nebo něco.'' Tvářil se pobaveně i v jeho očích probleskl smích.

,,Omlouvám se, za vystrašení," řekl omluvně.

,,Takže, řekla si příště. To znamená, že mi věříš. A-''

V tu chvíli jsem ho přerušila, než mohl něco říct dál: ,,Řekla jsem příště, ale ne, že bych ti věřila. Připouštím, je tu hodně věcí, kterým nerozumím. Tak že můžeš mi prosím vysvětlit vše. Proč potřebuju ochranu.'' Jeho pobavení z očí zmizelo, a zase byli prázdně černé.

,,No dobře,'' řekl chladným hlasem. ,,Už jsem ti řekl, že všechny pohádky jsou pravdivé. Nikdo kdo není s nadpřirozenem spojen tak je civil. Neví o něm.'' 

Přerušila jsem ho: ,, Tak proč to říkáš mě?''

,,Protože patříš do světa stínů. Jsi lovkyně stínů.''

,,Cože jsem?''

,,Lovkyně stínů, je to jako policisté ve světě civilů, nebo spíš armáda. Loví démony a zabíjí je. Tví rodiče byli lovci stínů, ale odešli z našeho světa, jelikož tě chtěli uchránit před jejich výcvikem a chtěli pro tebe život civila, ale požádali mě, abych ti o tom všem řekl. Když tvoje matka zemřela. Bylo jasný, že ji našli.''

,,Našli?''

,,Tvou matku zabili démoni. A když tvůj otec zmizel.''

,,Ale on nezmizel, jen odjel. Posílá mi každý den nebo pár dní zprávy.''

,,To chtějí, aby si všichni mysleli, ale v reálu ho unesli. Nevím kde je. Využil jsem všech svých kontaktů, abych ho našel. Ale jak můžu hledat lovce, který už má být dávno mrtvý.''

,,Dávno mrtvý? Vždyť otec žije. Jak to myslíš dávno mrtvý. Není mrtvý,'' vykřikla jsem.

On jen klidným hlasem odvětil: ,,Víš, tvoji rodiče už měli být mrtvý. Před 20 lety v domě kde bydleli tvoji rodiče vypukl požár. Našli se tam kosti a DNA se shodovala s rodiči, a byly tam i kosti novorozeněte. Tvoje. Všichni si mysleli, že sídlo Simsfariových lehlo popelem i s vámi.''

,,Cože? Vždyť jsem tu taky. A Simsfariových?''

,,Ano to jsi a Tví rodiče byli Simsfariovy. Ty jsi Simsfariová. Poté si museli změnit jméno na Simonsové, aby nevzbuzovali pozornost. Když mi přišel ten vzkaz byla tam i tvoje fotka a krabice s věcmi, ať ti je dám.'' Vytáhl fotku z kapsy kabátu. ,,Vypadáš jako tvá matka. Byla to jedna z nejlepších lovců stínů. Pojď se mnou prosím. Dám ti ty věci. Bydlím kousek odtud. V hotelu Uniwomal.''

,,Vlasy mám po tátovi. Po mámě postavu a oči musí být mix jich dvou.'' Mám hnědé, dlouhé, rovné vlasy. Jsem štíhlá a malá. Mám, ale světle modré oči. Což je u někoho kdo je brunetka zvláštní. O hotelu Uniwomal Jsem slyšela. Byl hodně luxusní. Pouštěli tam jen elitu ze všech. A byl kousek ode mě, ale ode mně je všechno kousek, protože bydlím v centru. A tak jsem řekla ještě k tomu: ,,Dobrá půjdu, ale jenom na chvíli.'' Cestou do hotelu mi instinkt říkal, nás někdo nebo něco sleduje. ,,Víš, že nás někdo sleduje? Jsou to ti tvoji kumpáni?'' Doufala jsem, že řekne ano.

,,Ano jsou a nesledují nás. Jen hlídají.'' Ulevilo se mi, ale musela jsem si do něj rýpnout.

,,Jo tak hlídají. To abych ti tu tvojí hlavičku neutrhla nebo ti něco neudělala s tím tvým hezkým ksichtíkem?'' řekla jsem s úsměvem.

On se na mě ani nekoukl a řekl: ,,Ty by si mi hlavu neutrhla, to by dalo moc práce. A na to, aby si mi něco udělala, jsem příliš hezký.'' Zvedla jsem jedno obočí a pokrčila jsem rameny.

,,Hmm možná.''

Dorazili jsme do jeho pokoje. Byl tak nádherný, luxusní a moderní až mi z toho šla hlava kolem, ale řekla jsem jen: ,,No, myslela jsem si, že to bude takhle vypadat. I když na druhou stranu jsem si taky říkala, že upíři spí někde jinde než v nejluxusnějším hotelu pro smetánku široko daleko.'' On se začal smát.

Šel do skříně pro něco v krabičce a podal mi to. ,,Na, tohle bys měla mít. Každý lovec stínů ji má. Tahle byla tvé matky.'' Otevřela jsem krabičku. Bylo to něco jako hůlka, pomyslela jsem si.

,,Co je to?'' zeptala jsem se.

,,To, má drahá, je Sugael. Je pro lovce stínů. Je to něco co ti může zachránit život. Když si namaluješ andělské runy-'' Vyprávěl vše.

Pak vytáhl něco zabaleného v hadru. Bylo to tak akorát do ruky. Když mi to podal, já si to vzala. Bylo přesně vyvážené. Koukal na mě, jak si to prohlížím. Myslím, že jsem vypadala jak dítě v cukrárně, nebo dítě co dostává na narozeniny víc dárků, než čekalo a těší se co v nich je. Rozbalila jsem to a uviděla něco, co vypadalo jako rukojeť meče. Vzala jsem to do ruky a najednou se to zvětšilo a už to nebyla jen rukojeť, ale celý meč. Byl velmi zvláštní a nádherný a musel být i starý, ale přitom něco co předběhlo dobu. Koukla jsem na Michaela. Jen se ušklíbl a řekl: ,,No vidíš jsi lovkyně stínů. Kdybys byla civil, nic by se nestalo.''

Následně mi něco furt vypravoval o světě stínů a podobně. Byli už čtyři ráno a já musela jít. Řekla jsem mu to a odešla.