World of Shadow (CZ)

Kapitola 27

Už se stmívalo.  ,,Dobře. Snad za námi ještě přijdeš a popovídáme si a budeme přátelé,'' řekla Erika.

,,Tak zatím,'' řekli jsme s Elyášem a odešli.

,,Brzy bude tma a přijde Michael. Pak půjdeme všichni na tu louku,'' řekla jsem.

Elyáš jen kývl. Byl odtažitý. Chytla jsem ho za paži. ,,Hele Elyame, omlouvám se, jestli jsem něco udělala.'' Vypadal překvapeně a objal mě.

,,Ty si nic neudělala. Jsem rád, že si se mnou šla za Erikou a Danielem. Divím se, že tě tak rychle přijali. Hned na prvním setkání.'' Pustil mě a já se ušklíbla.

,,A tebe to žere. Na kolikátém setkání jsi byl přijat ty?'' Kývl.

,,Ano žere. Já byl až na třetím a musel jsem jim ukázat, co umím.'' Šli jsme.

,,Aha. Tak to se nedivím.'' Přidal se k nám Demien a povídali jsme si všichni. Pak zašlo slunce. Hned byl u mě. Lekla jsem se a řekla: ,,Sakra.'' S úsměvem řekl: ,,Promiň. Nechtěl jsem tě vylekat. Tak co se dělo dneska?'' řekla jsem mu vše o tom stromu a tak.

,,Bože. Tobě se vždy stanou neuvěřitelné věci.''

,,Jo teď tam půjdeme. Jen ještě dojdeme pro Kevina.'' Jen co jsem to řekla, objevil se u nás. Byla jsem překvapená, že to bylo tak rychlé. A šli jsme. Byli jsme na cestě asi půl hodiny. Už kráčeli lesem a pak dorazili na tu louku.

,,Jsme tady.''

Bylo šero, takže jsme viděli. Šla jsem ke stromu. Byl hezčí než prvně. Dotkla se ho a v ruce mi problesklo. Lehla jsem k zemi. Bylo to náhlé. Vím jen, že mnou prošel krásný pocit. Byla to radost, štěstí, láska. Chtěla jsem se smát, ale nešlo to. Ani nevím, jak dlouho to bylo. Bylo mi krásně. Nikdy mi nebylo líp. Všechno zlé najednou nebylo. Pak jsem se konečně usmála. Ten pocit ve mně zůstal. Nešel ven. Probouzela jsem se. Viděla okolo přátele. Všichni byli okolo mě.

,,Už jsem někdy říkala, že je zajímavé, že jsme se všichni sešli. Vlkodlak, upír, čaroděj, lovec a všechny jsem nás spojila,'' řekla jsem ještě s úsměvem na tváři. Všichni byli překvapeni. ,,Jak dlouho a co se vlastně stalo. Už ráno jsem se toho stromu dotkla a nic se nestalo.''

Elyáš řekl: ,,Celou dobu si se usmívala. No spíš si se neskutečně smála.''

,,Vypadala si, jako že ti hráblo,'' řekl Demien.

A nakonec se musel přidat Michael: ,,Bylo to jako předtím tu noc. Tu noc, co si dělala to kouzlo s vyhledáním Lakizy a zhypnotizovala mě. Ale tohle bylo opačné. Nekřičela si a neklepala ses. Jen si se smála.''

Všichni na nás koukali, jako co to právě řekl. Sakra. Tohle jsem jim neřekla. Kývla jsem. ,,Promiňte lidi. Tohle jsem vám zapomněla říct. Úplně mi to vypadlo.''

,,Nevadí. Co to bylo?'' zeptal se Kevin.

Pokrčila jsem rameny a usmívala se při popisování, co jsem cítila. Sedli si do kruhu. Jen jsme seděli a přemýšleli. Pak mě něco napadlo. Hned jsem to řekla: ,,Ani nevím, jak nebo proč mě to napadlo, ale chyťte se za ruce.'' Kývli a já je chytla. Byli jsme jako propojeni. Cítila jsem to ,,Tak a teď myslete na Lakizu. Do teď jsme mysleli každý zvlášť, ale nyní jsme se něco jako propojili. Myslete na ni.'' Kývli a mysleli. Cítila jsem, jak mnou projíždí nějaká energie ,,Zavřete oči.'' Zavřely je. ,,Představujte si ho. Modrý, nádherný. Vypadá, jako by ním procházeli jiskřičky.'' Všichni kývli a představovali si ho.

Pak jsem to ucítila. Cítila jsem jeho přítomnost. Byl se mnou. Celou tu dobu čekal pouze na aktivaci. Nyní jsem ho aktivovala. Začal foukat vítr. Všichni otevřeli oči. Koukali okolo. Jejich pohled spočinul na mě. Otevřela jsem oči. Všichni nevěřícně otevřeli ústa. Cítila jsem, jako bych koukala jinak. Vítr ustával. Zase jsem si připadala svá. Všichni jen koukali a já nás rozpojila. První kdo začal, byl Elyáš: ,,Neuvěřitelné. Ty máš moc Lakizy už v sobě. Celou dobu jsme ho hledali.'' Byla jsem překvapená.

,,Celou dobu na očích, ale skryt.'' Ani jsem si neuvědomila, že jsem to řekla nahlas. Všichni kývli. Michael vypadal, že se taky probudil konečně. ,,Tvé oči.''

,,Co je s nima?''

,,Spíš co s nimi bylo,'' řekl Demien a Kevin pokračoval: ,,Zářili. Byli zářivě modré.''

,,Nádherné,'' řekl Michael.

,,A já si říkala, že je to, jako bych byla někým jiným. Cítila jsem jako bych koukala jinak.''

,,Neuvěřitelné,'' zopakoval se Elyáš. Ještě asi pět minut na mě koukali a já řekla: ,,Jestli na mě nepřestanete tak koukat tak vám hezky jednomu po druhém vrazím. Myslím, že bychom se měli vrátit.''

,,Promiň,'' řekli všichni a začali se zvedat.

Michael se hned vrhl ke mně, aby mi pomohl. ,,To je dobrý. Zvládnu to sama. Děkuju.''

,,Jo já vím, jsi velká holka. Chtěl jsem být gentleman.''

,,Jo já vím. Děkuju.'' Přijala jsem jeho ruku a pomohl mi.

Celou dobu, co jsme šli, mě držel za rameno v poloobětí. Nemuseli jsme nic skrývat. Před partou ne. Stejně všichni věděli, že něco mezi námi je. Nebo aspoň dřív či později bude. ,,Tak to je poučné. Něco hledáš a zjistíš, že si to měl celou dobu před sebou,'' řekl Elyáš.

A já řekla: ,,A nebo je to tak, že není vše tak, jak se na první pohled zdá.'' Všichni kývli a jednohlasně řekli: ,,Pravda.'' Všichni se začali smát. Vyšli jsme z lesa a šli dál. ,,No tak už můžete říct to slovo někdo.'' Otočili se na mě. ,,Nevrazím vám. Ne když ho řeknete dneska. Protože dneska ho můžete použít. Všichni kývli.

,,Tak to bylo zajímavé,'' řekli jeden po druhém.

Jak já to slovo nemám ráda. Bylo už na mě použito tolikrát, že mě to vždy vytočí, ale dnes jsem je nechala. ,,No dobrá. Tak jestli chcete, zítra už můžeme odejít,'' řekla jsem.

,,Je to na tobě. Našli jsme to, co jsme hledali. I když jsme to měli stále na očích.''

Kývla jsem a řekla: ,,Já se podřídím většině. Jsem tady v Lepidusu flexibilní. No teda vlastně od doby, co jsem vás poznala.'' Zasmála se.

Elyáš řekl: ,,Mě to je jedno. Já tu nemám nic potřebného.''

Demien: ,,Rodinu jsem viděl. Taky už nic nepotřebuju.''

Michael: ,,Já jsem tu jen kvůli tobě.''

A Kevin: ,,No a já jsem doma. Já tu nemám žádné slovo. Takže je to jen na tobě.''

,,Rozhodneme se zítra. Promyslím to a před rozbřeskem vám dám vědět.'' Všichni kývli a rozdělili jsme se. Všichni až na mě a Michaela. My byli pořád spolu. ,,Myslíš to se mnou vážně, Michaeli?'' ptala jsem se.

Byl překvapen, ale řekl: ,,Ano.''

,,Víš, ale že já nejsem holka na jednu noc.'' Chápavě pokynul a políbil mě.

,,Jo vím.'' 

Líbali jsme se. Po chvíli jsem se odtáhla. ,,Ale no tak, jsme na veřejnosti. Co si o nás ostatní pomyslí,'' řekla jsem se škodolibým úsměvem.

Zkouška. Prošel. Řekl: ,,To mi je jedno. Ať si myslí, co jen chtějí. Chci být s tebou.'' Opět mě políbil.