World of Shadow (CZ)

Kapitola 28

Byla jsem překvapena z toho, co řekl. Bylo zvláštní, že to řekl. ,,Někdo jde k nám. Nech toho,'' řekla jsem a on toho překvapivě vážně nechal.

 Šla za námi Amélie. Měla obálky. Přišla. ,,Dobrý večer, Clary, Michaeli. Doufala jsem, že vás zastihnu. Dostala jsem za úkol od rady, abych vám všem předala pozvánky na zítřejší ples, který pořádá rady.''

,,Cože?'' Vypadala tázavě. ,,Tak za prvé otázka co nebo kdo je a tvoří radu. Za druhé nemám zde žádné šaty. Za třetí chtěli jsme zítra odejít. A za čtvrté proč tam máme jít?''

,,Rada je velení celého světa stínů. Tvoří ji více lidí, členové rady jsou tvořeni jedním lovcem, upírkou, čarodějem, vlkodlakem a vílou. Každý člen rady zastupuje hlavní nejrozšířenější strany podsvěta. Šaty bych ti půjčila. Už je mám pro tebe přichystané. Zdržte se a přijďte. Jsou zváni všichni, z vaší party nebo nevím, jak tomu říkáte. A rada vás chce pouze přivítat a seznámit se s vámi.'' Hned jak to řekla, slyšela jsem tam skrytý motiv.

,,Jo jasně. Teď prosím pravdu. Proč nás chce rada vidět.''

,,Však jsem vám to už řekla.'' Přerušila jsem ji, protože chtěla pokračovat a zopakovat, to co už říkala: ,,Asi si Amélie neslyšela, že mě se nemá lhát. Takže ti to teď říkám. Řekni mi pravdu.''

,,Slyšeli o vás a chtějí poznat, jestli jste taková, jak se říká.''

,,Jaká?'' zeptala jsem se.

,,Okouzlující a jedinečná.''

,,Bojí se že. Nemám pravdu. Obávají se změn, které nastanou.'' Neochotně kývla.

,,Tady máte pozvánky. Už jsem je dala vašim společníkům.'' Podala mi je a já se ji dotkla, když jsem je brala.

Viděla jsem záblesk. Něco jako vzpomínku. Mou mamku a Amélii jak spolu trávili čas. Byla to krásná vzpomínka. ,,Zítra přijď ke mně. Půjčím ti šaty. Tak zatím. Dobrou noc.'' Odešla rychle.

Michael jen koukal. ,,Půjdeme tam?'' zeptala jsem se ho.

,,Budeme muset. Radu nemůžeme odmítnout.''

,,Dobrá. Tak odjedeme až pozítří.'' Kývl a šli jsme ke Kevinovi. Dala jsem jednu pozvánku Michaelovi a druhou si nechala. Rozloučili jsme se a já šla dovnitř a on odešel. U dveří mě čekal už Kevin. Držel v ruce pozvánku. ,,No tak zítra neodjíždíte. Pozvali vás na ples. A pozvání rady se neodmítá.'' Kývla jsem.

,,Jo to už jsem slyšela,'' řekla jsem a šla se umýt a spát. Den probíhal celkem v klidu.

Navečer jsem pak šla k Amélii. Přišla jsem k ní do bytu. Byl krásný. Menší, ale krásný. ,,Tak pojď. Už tu na tebe čekám. Zkus si tyhle šaty,'' řekla a podala mi nádherné modré šaty. S odkrytými zády a véčkovým výstřihem. Zkusila jsem si je. Byli ještě hezčí, než když mi je podávala a já si je prohlédla. ,,Jsou nádherné,'' řekla jsem.

,,No od teď jsou tvé. Dávám ti je jako dárek ode mě.''

,,Cože?''

,,Ano.''

,,Ale vždyť to nemohu přijmout.''

,,Ale můžeš. A na tobě ty šaty vypadají líp, než na mě. Jsou tvoje.''

,,Vím, že jste znala mou matku. Byli jste přítelkyně. Byla pro vás jako sestra?'' řekla jsem bez rozmýšlení.

Kývla a byla překvapena. ,,Jak si na to přišla. Matka ani otec ti to nemohli říct. A nikdo z těch tvých přátel taky ne. Jak to víš.'' Pokrčila jsem rameny.