World of Shadow (CZ)

Kapitola 26

 Bylo kolem dvanácté. Slunce bylo totiž přímo nad námi. Sakra dneska jsem ještě nejedla.

,,Tak pojď, Clary. Ukážu ti kde se dá najíst,'' řekl Kevin.

Byla jsem překvapena. ,,Pokud vím, tak to já bych měla číst myšlenky a ne ty,'' řekla jsem a zasmáli se.

Všichni jsme se rozdělili. Kevin mě vedl do nějakého bistra. ,,Sakra. Ani nevíš jak bych si dala pizzu. Dá se tu vůbec normálně najíst. Jen přece jako.'' Přerušil mě: ,,Neboj. Vždyť i lovci jedí civilní jídla. A přece jsi taky lovec.''

,,Ha, ha, ha. Já jo.'' Začala jsem se smát a to naplno. ,,Vždyť o světě stínu vím měsíc to za prvé. Za druhé nemám jejich výchovu ani výcvik. Je teda pravda, že mám policejní výcvik, ale to je civilní. Tam tě neučí, jak zabít démona, ale jak zpacifikovat pachatele. Takže no. Neříkala bych, že jsem lovec.'' Začal se smát.

,,Ale prosím tě. Pojď. Tady U Malcolma se najíš dobře. I tu pizzu tu pro tebe možná bude mít.'' Kývla jsem a šli jsme dovnitř. Sedli si a dal mi lístek. Jídla mi připadala normální, ale nebylo to tak. Jen se to tak nazývalo. Instinkt mi řekl kde najdu normální jídla.

,,Borůvkové palačinky. Ty vypadají, že by to mohlo být normální jídlo ne?'' Kývl.

,,To jo. A jsi i na té správné straně.''

,,Ty si dáš, předpokládám ovečku.'' řekla jsem s úsměvem a začala se hihňat.

Koukal nevěřícně. Jen jsem pokrčila rameny. ,,Promiň, ale kdyby si byl na mém místě, myslím si, že by si to taky řekl.'' Začal se smát.

,,Máš pravdu. Ne nedám si ovečku, dám si steak.''

,,Takže má druhá možnost. Tipovala jsem, že to řekneš.'' Přišla k nám servírka.

Objednali jsme si a začali si povídat. Smáli se a donesli nám jídlo. Palačinky vypadaly dobře. Zkoumala jsem je. Normální. Začala jsem jíst a Kevin s úsměvem řekl: ,,Kdyby ses teď viděla. Zkoumala si to jako by si byla v laboratoře.''

,,Hezké přirovnání. Musela jsem se ujistit. Mám ráda, když jsem u výrobního procesu. Nikdo pak nemá šanci tam dát něco, co tam nepatří.'' řekla jsem a dala si kousek palačinky do pusy. Okolo šel Filip. Všiml si nás a díval se na mě.

,,Čau Filipe.''

,,Ahoj Clary. Zdravím pane.''

,,Bože to ti fakt říká tvá smečka pane?'' zeptala jsem se Kevina. Kývl. ,,Hm. A já myslela, že byste měli být jako rodina.''

,,Víš, Clary, takhle to u nás nechodí.'' řekl mi Kevin.

,,Dobře. Jen jsem to řekla. Oslovení pane je takové neosobní, když si vezmu, že se znáte dlouho,'' řekla jsem a dala si další kousek palačinky do pusy.

,,Máš pravdu.''

,,Vezmi si my se známe dva dny a tykáme si od první chvíle.''

,,S tím si začala ty. Hned jak si se dozvěděla mé jméno. Začala si mi tykat.''

,,Protože jsem předem věděla, že se z nás stanou přátelé. Rodině a přátelům se netyká. A oni jsou tvá rodina. Měli byste si tykat. Nemám pravdu, Filipe.''

Filip náš rozhovor sledoval se zájmem. Neodpověděl. Místo toho řekl Kevin: ,,Jak chceš. Máš pravdu. Filipe říkej mi Kevin a ostatním to řekni taky.''

,,Díky,'' řekla jsem. Filip pouze kývl.

,,Jsi tvrdohlavá. Kdybych to neudělal tak bych asi skončil tak, jak jsi vyhrožovala tomu Erikovi.'' Zasmála jsem se.