taky bych si přál mít takového kamaráda...
Dneska jsem jel celkem pomalu na biku na vlak. Jezdil jsem stejnou cestou jako vždy. Cesta vedla kolem domu, kde věčně byly zatažené žaluzie a nikoho tam nevidíte. Zaslechl jsem ty známé drby ohledně toho, že tam žije upír, což je dosti komické. Bez tak tam žije muž, který nejspíše přišel o rodinu, tak moc ven nechodí. Zastavil jsem se vedle domu a z kapsy vytáhl krabičku cigaret z niž jsem si jednu zapálil.
Kouřil...nemohl jsem na něj koukat...však si ničí zdraví...otevřel jsem okno na ventilaci a křikl směrem ven...
T:"Víš že kouření je nezdravé a v tvém věku nezákonné ne?"
Polekaně jsem nadskočil a porozhlédl se kolem. Nikoho jsem neviděl. Svraštil jsem nepříjemně obočí a potáhl si z cigarety.
"Dělám u horší věci. Věř mi, že cigareta je to nejmenší, co mi může uškodit." Pronesl jsem do neznáma, až nakonec jsem spatřil siluetu člověka za oknem. Stále tmavé žaluzie, ale měl otevřenou ventilaci. Podle hlasu bych soudil, že to byl kluk.
T:"Cigarety jsou to nejhorší...rakovinu jen tak nevyléčíš"zašeptal jsem a Koukal na nej...koukal přímo do okna ale neměl šanci mě vidět
"A ty ji máš nebo co?" Hleděl jsem stále do okna a snažil se zahlédnout aspoň jeho tvář, či vlasy. Provokativně jsem si potáhl z cigarety.
T:"Možná a proto ji ty mít nemusíš"Zamumlal jsem a zkoumal jeho tvář...měl tak nádherné oči
"Hele, nechci tě nějak urazit, ale já musím ještě dnes stihnout vlak do Osla a proto nemáš čas se tu zabývat s člověkem, kterého neznám a ještě do toho mi kecá, co smým a nesmím. Snad někdy vylezeš a pokecáme normálně." Odhodil jsem odpalek a rozjel se pryč.
T:"Každý večer mám čas"zamuml jsem a pozoroval jak jde pryč
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
