TAK TADY TO TEDA MÁTE NA PŘÁNÍ 😂😂
Pohyboval jsem rty proti těm jeho a začal ho tahat za vlasy...chtěl jsem víc....mnohem víc
"Chci tě..." Vydechl jsem do polibku a chytil ho pod zadkem a posadil ho na topení.
T:"to páli"zamumlal jsem se smíchem do polibku
"Promiň.." Odtáhl jsem se a postavil ho zpátky na zem. Musel jsem si skousnout spodní ret, abych se mu znovu nepřilepil na rty.
T:"No tak do toho...na co čekáš?"zasmál jsem se a sedl si na pračku
Přišel jsem k němu a vrhl jsem se mu na ty dokonalé rty. Dravě jsem pohyboval proti těm jeho a sundal mu ručník, který měl kolem pasu.
Zrudl jsem jako rajče jelikož jsem teď momentálně na sobě nic neměl a on mě mohl vidět celého nahého
Odtáhl jsem se od něho a prohlédl si ho celého.
"Jdi nádherný." Zašeptal jsem a podíval se mu do očí. Pohladil jsem ho po jeho rozpálené kůži a začal mu tvořit větší modřiny na krku. Chci aby viděli všichni, že on je jenom můj a taky zůstane.T:"Marcusi..."potichu jsem vzdychl a hlavu odklonil stranou
Odtáhl jsem se a zahleděl se na svůj výtvor. Ups... Tak budu muset doufat, že si toho nevšimne jeho máma. Motylimi polibky jsem se dostal až k jeho chloubě, kterou jsem vzal do rukou a začal s ní pohybovat
Zaklonil jsem hlavu a slastně začal vzdychat...bože...on to umí božský...je to úplně jé než když si to děla člověk sám
Vložil jsem si jeho chloubu a začal mu kouřit. Nemohl jsem se nabažit jeho dokonalých vzdychů..
Hlavu jsem více zaklonil a přivřel slastně oči...jednou rukou jsem nahmatal klíč a zamkl dveře a druhou jsem přesunul Macovi do vlasů a začal si určovat vlastní tempo
Ty jeho vzdychy... Byly jako odměna za tohle.
Udělal se mi dost a já to všechno spokojeně spolikal.
Chtěl jsem si ho připravit, dřív, než začnu.
"Olízej je." Poručil jsme mu a ukázal mu dva prsty.Sice jsem moc nechápal proč to mám dělat ale poslechl jsem ho...vzal jsem si jeho dva dlouhé prsty do pusy a začal je různě oblizovat a slinit
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland