"Martinusi!" Zvýšil jsem na něho hlas. Nevěděl jsem, co dělat.
"Promiň." Zašeptal jsem a kopl ho mezi nohy.
V bolestech jsem se skutálel na zem a objal si nohy...sakra co jsem to teď dělal?Ja jsem vážně cucal Macovi prst???
"Promiň... Promiň." Sesunul jsem se k němu a hladil ho po zadech.
T:"Ne to já promiň...vůbec nechapu co to do mě vjelo...lékárnička je myslím že na prače...dnes už jsem ji jednou používal
"To je v pořádku... Musíme zjistit, co se to s tebou děje." Povzdechl jsem si a začal si u lékárničky zavazovat prst.
T:"Nevím co mi hráblo...Jen jsi mi prostě zachutnal"usmal jsem se a už s menší bolestí se posadil
"Dobře..." Zašeptal jsem a došel k němu. Klidně mě kousej, ale ne do krve, jasný? " Usmál jsem se nevinně.
T:"Ne to je blbost...proste mi to ujelo...promiň"
"V pořádku, ale hlavně se ti musím omluvit já. Muselo to asi hodně bolet..." pohladil jsem ho po líčku.
T:"To je dobrý...aspoň jsem jednou zažil opravdovou bolest"zasmál jsem se a objal ho
"Ale notak.." zvedl jsem se s ním a v náruči ho odnesl do jeho pokoje.
Více jsem se na něj namáčkl a nechal se nést...
T:"Nejsem těžkej?"
"Kdepak..." Usmál jsem se a položil ho do postele.
T:"Máš v plánu něco dělat"ušklíbl jsem se na něj a povalil ho pod sebe...následně jsem si na něj sedl
"Hmmm... A nechceš mi udělat koníčka?" Usmál jsem se sladce a zmáčkl mu zadek.
T:"Emm...pokud mi řeknes o co jde tak klidně"nevině jsem se usmal a doufal že se nezačne smát...ale já fakt nevěděl oč jde
Snažil jsem se se nesmat. Byl strašně roztomilý, když se ptal.
"Sleduj a uč se." Usmál jsem se a převrátil ho pod sebe. Sedl jsem si na něho obkročmo a Pohl svou pánví.
Slastně jsem vzdychl a sledoval Marcuse...snažil jsem si zapamatovat každý jeho pohyb abych to pak nedělal špatně
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
