Strašne jsem brečel...pálilo to jako čert a já nic jiného nevnímal
"Tini..." Zaskučel jsem. Vůbec nevím, co mu bylo. Omylem jsem se dotkl jeho nohou a on se rozbrečel více. Vytáhl jsem mu nohavice a zděsil se.. Měl na nich puchýře.
T:"Proč??"vykoktal jsem
"Zapoměl jsi mi něco říct..."Zašeptal jsem. Vzal jsem ho do náruče a odnesl ho do obýváku, kde jsem ho položil na gauč.
T:"Nezapomněl...já jen nechtěl..."zašeptal jsem a nechtěl se radši podívat na moje nohy
"Měl jsi..." Hladil jsem ho ve vlasech.
"Co ti je... Řekni mi to. Bude to lepší a já se aspoň mohu o tebe postarat."
T:"No...já se bál že se mi budeš smát"fňukl jsem tiše"víš...je to složité...trpím zvláštním onemocněním...jmenuje se to XP onemocnění...proto pořad ty okna"
"Nikdy bych se ti neposmíval. To je tak nespravedlivé..." Fňukl jsem. Do očí se mi nahrnuly slzy. Takže tohle znamenalo, že jsem mu ublížil a nechtěl jsem to udělat. V tu chvíli někdo vešel dovnitř a bylo to jeho máma. Když spatřila jeho nohy, v očích se jí zaleskly slzy.
"Kdyby si tu nebyl, Martinusovi by se tohle nikdy nestalo! Vypadni z mého domu!" Začala na mě ječet a já ji raději poslechl. Smutně jsem se ohlédl za Tinim, ale to už mě vyhodila ven.
T:"Mami počkej....Marcus za to nemůže...to já mu nic neřekl"
Zavřela za mnou dveře...
"Promiň..." Zašeptal jsem a šel domů. Kdybych to věděl, nemuselo se to stát... Mohl být v pořádku a...
Rozbrečel jsem se. Líbil se mi, byl jsem do něho zamilovaný až po uši a nechtěl jsem mu ublížit. Chtěl jsem mu pomoct jako on mě.
ČTEŠ
Only At Night🌙
Fiksi PenggemarNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
