"hm..." Zamručel jsem v polospánku a stisk povolil. Usnul jsem během chvilky
Když Marcus usl tak jsem opatrně vylezl z postele,vzal si kytaru a sedl si na parapet od okna...potichu jsem si začal vybroukávat jakousi melodi co mě jen tak napadla...hudba...to je vlastně jediná věc u které jsem doslova volný a v ničem neomezovany...jsem tak strašně šťastný že ten hudební sluch mám...nevím co bych bez něj dělal...celé hodiny...celé dny...celé měsíce...celé roky...taky nevím co bych dělal bez Marcuse...to bych asi s největší pravděpodobností teď seděl u počítače a patřil fortnite....proč nemůžu být jako normální člověk...přeci nemůžu Marcusovi taklhle ovlivňovat život...on musí žít jako normální člověk...spát v noci a ve dne být s kamarády...né jak já...přál bych si někdy koukat na východ slunce mimo tohle posrané sklo...bouchl jsem do něj pěstí a po tvářích mi začali stékat slzy...přál bych si cítit na mé kůži svit slunce....proč to vlastně nezkusit...okno jsem otevřel jednou rukou na ventilaci a druhou prostrčil ven...na ruku mi začaly dopadat paprsky slunce...sledoval jsem svou ruku...pomalu mě to začalo pálit a na oné ruce se mi začali dělat hnědé fleky...rychle jsem stáhl ruku k sobě dovnitř a zavřel okno...měl jsem na ní jeden moc nehezky puchýř...pouze jsem si povzdech a vydal se do koupelny...tam jsem vytáhl lékarničku a ošetřil si to...nebo spíš jednoduše obvázal obvazem...došel jsem zpět do pokoje kde jsem si lehl na druhou půlku postele...koukl jsem se naposled na východ slunce a zabořil s tichým brekem hlavu do polštáře..přeji si být normální...to je to snad tak komplikované a nesplnitelné přání...
Zaslechl jsem vzlyky... Drobet jsem pootevřel oči a spatřil Tiniho, jak pláče. Nechci, aby plakal.
"Neplač... Prosím." Začal jsem mu utírat slzy.
"Co se stalo? Provedl jsem něco? Lásko..." Bál jsem se o něj, tak moc.
T:"Ne ty ne"vzlykl jsem a namáčkl jsem se na něj a začal ještě víc brečet"nechtěl jsem tě vzbudit"proč jsem takový sobec...ani vyspat se nemůže...pořad jen myslím na sebe...jen já já já a já...
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
