T:"To ty taky"lehl jsem si na jeho hruď a oddychoval
Hladil jsem ho po vlasech, když v tom jsem ucítil, jak mě Martinus zase kousl, ale do krku. Zasyčel jsem bolestí a snažil se ho ze sebe dostat
Ležel jsem s nohama obmotanýma kolem Marcusovo pasu a hlavou mezi jeho ramenem a hlavou...jeho kůže nádherně voněla tak jsem se do ni proste zakousl...znovu jsem ucítil tu chuť krve a sál jsem dokud jsem mohl...když mě začal Marcus odstrkovat tak mi začalo docházet že ho to asi bolí ale já se toho zas fakt nechtěl vzdát
"Martinusi... Přestaň." Zasyčel jsem bolestí a odtrhl ho od sebe. Rychle jsem se od něho odtáhl. Ruku jsem si položil na krk, odkud mi tekla krev.
"Co to do tebe zase vjelo?"Koukal jsem na něj...tedy spíše na místo odkud mu vytékala krev...chtěl jsem si ještě cucnout...
T:"Ale Marcusi...ty ani nemáš páru jak je ta tvá krev sladká"zamumlal jsem tiše"Si se zbláznil?! Martinusi je z tebe psychopat či co?!" Vyjikl jsem snad na celý dům.
T:"Ne...promiň"položil jsem si hlavu do dlaní a nechal slzy z mých očí stékat..."promiň...jdi si to ošetřit...prosím"
Nechtěl jsem, aby plakal... Bože... Co jsem to provedl.
"Promiň.. Já..." Přišel jsem k němu a vtáhl jsem si ho do objetí.
"Tak si klidně ještě dej, ale... Nepřijde mi to normální." Zašeptal jsem.T:"Ono to totiž normální není...nechapu co se se mnou děje...nikdy v životě by mě nic takového nenapadlo a teď tohle"
"Třeba... To vyzní vtipně, ale upíři pijou krev.." Uchechtl jsem se.
T:"Jo ale to jsou jen mýty...jediný co nechapu že jsem ti prokousl kůži...však jsem zas tak silně nekousl...myslím"
"Stává se." Usmál jsem se nevinně.
"Nepůjdeme se projít? Aspoň si pročistíme mysl." Políbil jsem ho do vlasůT:"Jo klidně...moc rad"odtahl jsem se od něj a začal se oblékat
Šel jsem se obléct taky. Hned jsem si to namířil do koupelny, kde jsem si smyl zaschlou krev na krku a nalepil si tam náplast. Aspoň ta zakryla dva kousance
Marcus přišel a my společně vylezli oknem ven...chtěl jsem jít do lesa...tam se nejlíp přemýšlí

ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland