T:"Marcusi..."zamuml jsem a koukl se mu do oči..."Já...přijde mi že to děláš jen protože jsi zlitej"
"Měl jsem jenom jednu skleničku, ale Pokud ti to vadilo, tak promiň. Já ani nevím, co mě to propadlo." Pohled jsem přemístil někam jinam.
T:"Ne nevadilo...jen se ptám"zamumla jsem a posadil se
"Možná... Možná jsem se do tebe z.." Radši jsem se umlčel. Nechtěl jsem pokazit, to co bylo mezi námi a ani jsem si nebyl jist. Nešlo mi prostě na rozum, jak jsem se mohl zamilovat tak rychle do Martinuse.
T:"Říkal jsi něco?"otočil jsem se na něj
"Radši to neřeš." Pousmál jsem se. Zničeho nic jsem znervózněl. Začali se mi klepat ruce a jemně jsem se potil. Teď ne...
T:"Jsi v pohodě"kill jsem se na nej...cely se klepal a potil..."nemáš horečku ?"
"Ne.. Jenom... Bych si potřeboval odskočit." Dostal jsem ze sebe trhavě. Nečekal jsem ani na jeho odpověď a odešel pryč. Rozběhl jsem se k autu, které jsem Odemkl a následně se v něm zamkl.
T:"Marcusi počkej"rozběhl jsem se za nim ale on se zamkl v autě"Otevři"
Sakra.. Zaskučel jsem nahlas. Odemkl jsem auto.
"Martinusi, běž zpátky, já se tam vrátím." Zašeptal jsem, ale bylo mi špatně. Potřeboval jsem si nutně píchnout ten debilní heroin.
T:"Víš co...půjdeme ke mě domů a tam si lehneš do postele...mluvíš nesmysly"Chytl jsem ho za ruku
"Nikam nejdu!"Zavrčel jsem nespokojeně.
" Neznáš mě, nevíš, co se mi děje. Takže se mi laskavě neser do života. Když chci, aby jsi vypadl, tak to uděláš!" Vyjel jsem na něj, aniž bych chtěl. Nechtěl jsem být hnusný, ale to všechno dělali ty zasraný drogy.
T:"Hajzle tak si třeba trhni"prskl jsem mu do obličeje a vydal se od auta směrem do Trofors
Hleděl jsem na něj... Kurva... Nasedl jsem znovu do auta a tentokrát jsem si rychle připravil stříkačku a píchl jsem si ji do žíly.
Tep se mi sklidnil a já si položil hlavu na sedačky.
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
