T:"Ne ty ne"vzlykl jsem a namáčkl jsem se na něj a začal ještě víc brečet"nechtěl jsem tě vzbudit"proč jsem takový sobec...ani vyspat se nemůže...pořad jen myslím na sebe...jen já já já a já...
"Tini... Tak proč placeš?" Hladil jsem ho po zádech. Cítil jsme se hrozně. Plakal a já mu nemohl pomoci.
T:"Protože jsem strašný sobec"zamumlal jsem a snažil se sklidnit svoje vzliky..."Myslím jen na sebe..."
"Co to plácáš?" on a sobec? To nejde do sebe.
"Žádný sobec nejsi. Jsi můj malý roztomilý princ, kterého musím chránit před tím světem venku. Nechci, aby ti někdo nebo něco ublížilo. Přestaň si to o sobě tvrdit. Miluju tě." Políbil jsem ho do vlasů.
T;"Ale ty kvůli mě přece nemůžeš přeorganizovat svůj život...nemůžeš se řídit podle mě...tak jako tak máš na lepšího...třeba na Kevina...ten aspoň neumírá"
"Můžemu si řídit život jak chci. Mohu si najít i novou práci. Mohu cokoliv. A lepší jak ty nikdo neexistuje. Každý má nějaké chyby... Ty máš sice tuhle nemoc, ale kdyby nebyla.. Možná se ani neznáme, ani by jsme spolu nebyly."
T:"Já bych tě znal"
"To si jenom myslíš ty můj ťunťo." Odtáhl jsem si ho od sebe a cvrnkl jsem ho do nosu.
"Prospi se... Bude ti líp." Usmál jsem se.
T:"Ty by jsi měl taky spat"
"Neboj se... Když tak mě vzbuď." Usmál jsem se s políbil ho na ty jeho dokonalé rty.
T:"Dobře"pousmál jsem se a objal Marcuse kolem hrudi"Miluju tě"
"Já tebe víc." Natiskl jsem si ho více k sobě a zavřel jsem oči
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
