T:"No...ne"zamumlal jsem a šel za ním
Došli jsme k našemu domu a pozval ho do vnitř.
Nikdo nebyl doma, tak jsem toho ihned využil.
Zavřel jsem za ním dveře a namáčkl jsem ho na ně.
Trochu jsem se lekl a pak se zasmál
T:"Co když nás někdo uslyší??"
"Tady se už stejnak nikdo nenachází." Dal jsem mu krátkou pusu na ty jeho úžasné rty.
T:"To je dobře"ušklibl jsem se a odstrčil ho"takže si můžeme zahrát na honěnou"rozutekl jsem se někam do hlouby domu
"Tini... Ale já měl v plánu něco jiného." Povzdechl jsem si a šel pomalým krokem za ním do mého pokoje, kam omylem zaběhl.
Doběhl jsem do jakéhosi pokoje...byl velký a moderně vybavený...došel jsem k psacímu stolu kde jsem uviděl fotky...byla jich tam hromada...byl na nich hlavně Marcus takže jsem usoudil že je to jeho pokoj...nejvíc mě ale zaujmula jedna fotka...byl na ní Mac a nějaký menší zrzek...drželi se na té fotce na ruce...musím vědět kdo to je
Přišel jsem do svého pokoje a sledoval ho, jak si prohlíží moje fotky. Nechal jsem ho. Jenom jsem se přilbě usmíval, nad tím, jak vypadal roztomile, když přemýšlel.
Otočil jsem se a hned na to uviděl Marcuse stát mezi dveřmi
T:"Kdo to je?"
"Koho máš na mysli?" Přišel jsem k němu a on ukázal na fotografii mě a zrzka. Málem bych na něho zapomněl... Shit..
"Kevin." Usmál jsem se. Jsem v pasti... Kdybych věděl, že se s Martinusem znovu uvidím, tak s ním nezačnu chodit. Bože, jsem takový hovado.
T:"A to je??"
"Co by měl být... Přítel." Poslední slovo jsem Zašeptal. Sklopil jsem hlavu a mohl jenom doufat, že mě neslyšel.
T:"Prosím??"koukl jsem se na něj s úsměvem ale jak jsem ho viděl tak mi spadl
"To neřeš..." Nahodil jsem falešný úsměv. Sakra... Proč je to tak těžké.
T:"Je to důležité viď" koukl se mu do oči
"Tini.. On... On je můj.. Přítel." Do očí se mi nahrnuly slzy.
"Nechci tě ztratit kvůli němu, klidně se s ním rozejdu." Několik slz se mi svezlo po tváři.
T:"Proč jsi mi neřekl že máš přítele??"zamumlal jsem"Teď s ním budu za špatně"
"Protože..." Mám mu to říct... Dobře... Nádech výdech.
"Já jsem se..." Nádech výdech Marcusi..
"zamiloval jsem se do tebe.. Říkal jsem ti to už jednou, ale ty jsi mě neposlouchal.."
T:"Ale...Já to nechápu...proč já..."
Nemohl jsem nějak odpovědět.
"Protože jsi výjimečný..." Tohle jediné jsem ze sebe dostal a pohladil ho po líčku.
T:"Jo jasně..."zamumlal jsem"Možná tak zvláštní"
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
