T:"Jo jasně..."zamumlal jsem"Možná tak zvláštní"
"Ne Tini... Ty jsi mi pomohl, máš mě rád i po tom, co jsem ti provedl. Nikdy jsi mě od sebe neodstrčil, a když jsem se zachoval jako vůl, i tak jsi mi odpustil. Jsi pro mě vším. Prosím... Věř mi." Vzal jsem jeho ruku a přitiskl jsem mu ji na srdce, aby věděl, že on je pro mě vším.
T:"Marcusi"nahrnuli se mi slzy do očí"Ale co on...teda Kevin nebo jak"
"Rozejdu se s ním... Vezme to v pořádku." Pousmál jsem se a všiml si, jak se mu do očí nahrnuly slzy.
Chce se mu brečet, protože mě nemiluje? Protože ho do toho nutím? Jsem takový sobec
T:"Jeho to určitě také raní...nekaž si vztah kvůli mě"
"Ale já Miluju jenom tobe..." Už je to tu zase... Ta bolest.
T:"Já tě taky miluju ale je to strašně složitý"začali mi po tvářích téct slzy"jak by nám asi fungoval vztah...spím ve dne žiju v noci...stejně za chvilku umřu"
"Takhle nemluv... Budu s tebou žít v noci. Budu si klidně brát odpolední. Zvládneme to společně."
T:"Ale Marcusi...nechci ti ovlivňovat život"
"Ovlivnil si mi ho k lepšímu." Usmál jsem se.
T:"To není pravda"zamumlal jsem a objal ho
"Ale ano..." Přišla zničeho nic máma, já jen poskočil. Teď ne...
"Marcus se vším přestal, začal být jako výměněný. Je strašně hodný." Usmívala se jako sluníčko, ale já ji probodl pohledem.
"Můžeš nás nechat chvíli o samotě?" Pokroutil jsem očima.
T:"Ale...Vážně??"sklopil jsem pohled k zemi
"No... Tak já vás teda nechám o samotě." Konečně odešla a já vzal Martinusovo bradu mezi svůj ukazováček a palec.
"Miluju tě a jsem schopen udělat vše, jenom, abych mohl být s tebou... Ty to snad takhle necítíš? To pro tebe ty polibky nic neznamenali?" Setřel jsem si pár neposlušných slz.
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
