Líbil se mi, byl jsem do něho zamilovaný až po uši a nechtěl jsem mu ublížit. Chtěl jsem mu pomoct jako on mě.
O měsíc později
Celkem mě to překvapilo a mou mamku taky...ty puchýře se celkem zahojili...bylo štěstí že jsem měl ty dlouhé kalhoty a že jsem tam byl jen chviličku...každopádně Marcus mi strašně chybí...spím v jeho tričku a celé dny(u mě noci) trávím v jeho Mikině...strašně mi chybí...
Nechodil jsem vůbec ven... Dával jsem si vše za vinu. Kvůli mě se mu to stalo. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy. Chci ho zpátky...
Od té doby jsem přestal fetovat a kouřit. Dostal jsem se z toho a našel si práci. Rodiče úplně zašli...
Dělám teď noční směnu v jedné kavárně. Hlavně mám plnou hlavu Martinuse...
"Tak dáte mi to latte?!" Vyjel na mě starší muž a já poskočil. Hned na to jsem mu ho začal dělat
Vstal jsem konečně z postele a vydal se do koupelny...tam jsem si hodil sprchu a po ní si vzal kartáček a pastu...na štětiny kartáčku jsem nanesl pastu a začal si čistit zuby...poslední dobou mě strašně bolí zuby a nechápu proč...je to takové divné ...
Sešel jsem schody a vydal se do kuchyně...
T:"Dobré ráno"
A:"Dobré zlato...jak se cítíš?"
T:"Už je to v pořádku...myslím si že bych mohl jít už i ven"usmál jsem se na ní ale hned na to mi úsměv spadl co jsem viděl její naštvaný obličej
A:"Zbláznil ses??"
T:"Ne"
A:"Nebudu přece znovu riskovat že přijdeš domů pozdě nebo snad potkáš zase jeho"hodila má mě hodně nasrany a vzteklý obličej
T:"Panebože mami nejsem dítě...umím se o sebe postarat sám"
A:"V žádném případě!!!Ji pořad moje dítě a já za tebe mám právo rozhodovat...nikam nrpujdeš a nazdar"
T:"Nazdar"štěkl jsem po ni a odešel s dupotem nahoru...když to nepůjde po dobrém tak to půjde po zlém...hodil jsem na sebe černou mikinu s otevřel okno z kterého jsem hned na to vylezl ven
Končil jsme směnu a šel pomalými kroky domů. Potřeboval jsem ho vidět, ale bál jsem se, že mě bude nenávidět.
Obcházel jsem okolo ulice, kde byl Martinusovo dům. Musel jsem se zastavit a podívat se tam. Spatřil jsem ho... On... Lezl oknem ven.
Panebože... Vždyť může spadnout a udělat si něco. Nebo chce skočit! Bože! Rozběhl jsem se směrem k domu a zastavil jsem se před ním.
"Martinusi... Hlavně Neskákej, prosím."
Slyšel jsem Marcuse
T:"Marcusi?"otočil jsem se směrem do ulice a v tu chvíli mi podklouzla noha z okapu
ČTEŠ
Only At Night🌙
FanfictionNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
