Pustil jsem ho a druhým z kluků padl na zem...co jsem to provedl...já to neudělal schvalně...to automaticky...ono samo...Stál jsem na jednom místě a koukal jsem na tu spoušť
Bál jsem se a moje tělo se třáslo. Co se to s ním děje?
"M-Martinusi?" Hleděl jsem na něho a více se namáčkl na strom.
T:"Macu...já..."otočil jsem se na něj a nevěděl jsem co říct...
Bál jsem se ho... Já se bál vlastního přítele...
"Tini... Ty... JS-si je... Zabil..." Vzlykl jsem..
T:"Já vím ale to bude dobrý...teda pokud ti nic neudělali"zamumlal jsem a šel k němu
"Stůj!" Vyhrkl jsem... Bál jsem se ho... Co když mě taky zabije... Neumí se ovládát
Zastavil jsem se jak mě žádal...on se mě bál...šlo mu to vidět na očích...do oči se mi nahrnuli slzy a já se rozběhl směrem z lesa...proč já
"Tini... Počkej!" Vykřikl jsem, ale nemohl jsem se ani zvednout. Miluju ho, ale bojím se ho. On je opravdu upír, i když to zní divně.
Doběhl jsem na jednu ze skal...skončím svůj život...bude to tak pro všechny lepší...
Sakra s mým životem... Rozešel jsem se do lesa, kam běžel. Pomalými krůčky jsem našlapoval.
"Martinusi!" Vykřikl jsem z plných sil a pomalu se blížil ke skále. Stál na hoře.
"Martinusi! Slez dolů!" Zakřičel jsem.
T:"Ne..zabili jsem dva lidi...taky bych si zasloužil smrt"otočil jsem se směrem zády k propasti a proste se zaklonil dozadu
ČTEŠ
Only At Night🌙
Fiksi PenggemarNěkdy nejsou věci tak jak se zdají „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
