Avengers- Leben für leben 2

3.Kapitola Pokračování oslavy

Pohled Starka
Stojím na takovym balkónku a sleduju ostatní jak se baví. Oslava se vydařila. Což jsem rád. Vybavila se mi vzpomínka.
Flashback:
"Tony" ozval se hlas Amelie. Otočil jsem se. Stojí tam a v ruce má panáka. Je opilá. A je roztomilá. "Připiješ si semnou" řekla. "Jistě" řekl jsem. Napily jsme se. "Amelie měla by jsi jít do postele" řekl jsem. "N*škyt*echci" řekla. "Miluju tě" dodala a odešla.....
Konec flashbacku.
Co to je za vzpomínku? Nechápu to? To musí být z tý její oslavy narozenin co měla. Ucítil jsem jak mi stekla slza. Začala hrát její oblíbená písnička. Beyoncé:Halo. Najednou jsem se nemohl nadechnout. Nebo spíš se mi dýchá ztěžka. Spadnul jsem na zem. Co to semnou je? "Friday zkontroluj mozek nebo je to srdce" řekl jsem do sluchátka. "Činnost mozku i srdce je zcela v pořádku" řekla. "Tak je to otrava" řekl jsem. "Podle mích záznamů jste právě prodělal vážný záchvat úzkosti" řekla. "Co? Já" řekl jsem nechápavě. Už jsem mohl dýchat. Přišel James. "Tony co se děje" řekl a přiběhl ke mě. "Co se stalo" zeptal se mě. Pomohl mi vstát. "Nic" zalhal jsem. "Pojď si radši už lehnout" řekl. "Když tě tím uklidním" řekl jsem. Pomohl mi do pokoje. "Ale nikomu nic neříkej nechci jim zkazit oslavu" řekl jsem. "Ale slib že  kdyby se něco dělo tak za mnou příjdeš" řekl. Kývl jsem. Odešel. Převlíkl jsem se a lehl jsem si. Zavřel jsem oči a hned usnul........
      *************************
Sen: Jsem u zamrlého rybníku. "Tony" ozvam se za mnou něčí hlas. Otočil jsem se. "Amelie" řekl jsem. "Ráda tě vidím" řekla. Začala mi téct slzy. "Jaktože se mi o tobě zdá" řekl jsem. "Protže mi musíš pomoct, musíš mě zachranit z toho hroznýho místa" řekla. "Já to nechápu" řekl jsem. "Ta vzpomínka, řekla jsem ti že tě miluju obětovala jsem se a teď trpím" řekla.  "To sem nechtěl" řekl jsem. "Ale já teď trpí to ti nevadí" křikla. "Já ale nevím jak ti pomoct" řekl jsem. Začala krvácet. "Musíš mě zachránit, prosím. Pomoc mi Tony" křikla. "Ale jak, jak ti mám pomoct Amelie" křikl jsem. "Musíš" řekla. Najednou se pod ní led propadnul. "Ne, Amelie" zakřičel jsem....
Konec snu...
S výkřikem jsem se vzbudil. Začal jsem soustředit na to aby se uklidnil. Proč se mi to zdá? Je to několikátá noc zasebou! Už sem se zbláznil. Nevím kdy se mi o ní přestane zdát. Ale doufám že to bude brzy. Protože bych to nemusel psychycky zvládnout. Vstal jsem. Radši odjedu do Malibu. Aby je nerušil. Zbalil jsem si věci co si vždy beru sebou. Šel jsem do obýváku. Napsal jsem jim vzkaz a šel do garáže. Nastoupil jsem do auta a jel do Malibu.......