Avengers- Leben für leben 2

37.Kapitola Konec

Pohled Katherine Amelie
Otevřela jsem oči a zamrkala. Jsem ve Wakandě. Všimla jsem si tam Pietra. Něco mi říká. Začala jsem se soustředit na jeho hlas. "Vstávej musíme jít" řekl. Kývla jsem. Hned mi pomohl vstát. Vím co musím udělat, nesmím zklamat. Tentokrát ne. Všimla jsem si tam Sama. Trochu jsem se rozhlédla. Hned jsem si všimla T'challa. Rychle jsem došla k němu. Hned mě políbil. Usmála jsem se na něj. "Musíme jít" řekl. Vešly jsme společně s Shuri do portálu. Držela jsem ho za ruku. Hned jsem si všimla táty a Thora. No ty wole. Je jak bečka plná sádla. Přesunula jsem svůj pohled na Thanose a jeho armádu. "Prosím snaž se mi neumřít" řekl. Podívala jsem se na něj. "Budu se snažit" řekla jsem. Nechala jsem si objevit křídla. Všimla jsem si Lokiho. Ten se jen na Thanose pousmál. "Říkal jsem že jsem bůh, mě jen tak lehce nezabiješ" řekl a usmál se. "Avengers.." ozval se hlas taťky. Postavila jsem se do bojové pozice. "Do boje" řekl. Všichni se rozeběhly. Vzlétla jsem do vzduchu a začala s nimi bojovat. Ta jejich obrovská příšera. V ruce jsem si nechala objevit ohnivou kouli. Nakonec jsem zní udělala takový menší plamenomet. Mrtvý. Letěla jsem k zemi a vzduchem jsem odchodila asi deset. Všimla jsem si že má táta potíže. Rychle jsem přiběhla napomoct. Ty zmetky jsem zabila. Podíval se na mě. "Kate? Moc mě to mrzí choval jsem se jako hlupák" řekl. Usmála jsem se na něj. "Neomlouvej se, jsi můj táta budu tě mít vždy ráda. To nezapomeň ano?" řekla jsem. Jen kývl. Rozeběhla jsem se pryč a začala zase bojovat. Přitáhla jsem si železnou tyč a hodila jí přímo na jednoho velkého. Další bod. Dneska mi to jde. Někdo mi zaklepal na rameno. Otočila jsem se. Sam. "Ta příšerka měla být za trest?" zeptá se se zvednutým obočím. Chtěla jsem něco říct ale najednou mě obejmula. "Chyběla jsi mi Mel." řekla. Obejmula jsem jí nazpět. "Mrzí mě to co se stalo a to co se stane" řekla jsem. Nechápavě se odtáhla. "Radši jdeme do boje" řekla jsem a rozeběhla se. Vytáhla jsem si svůj si svůj meč z vibránia a jednomu usekne hlavičku. Když po mě jeden vystřelí rychle ale přesto elegantně se vyhnu. Meč mu zabodnu do krku. Usmála jsem se. Uslyšela jsem jak na mě někdo volá. Je to jeden z čáryfuků. Podívala jsem se na nebe. Rychle jsem vykouzlila ochranu. Musím to udržet co nejdéle. Všichni jsme štíty pustily. Začaly střílet někam jinam. Je tam nějaká superhrdina. Neznámá. Všimla jsem si jak se Thanos zatvářil, šokovaně. Ze sluchátka jsem uslyšela že ty kameny musíme dostat do nějaké dodávky. Všimla jsem si Petera jak má tu rukavici. Došla jsem před ně a z jedno meče jsem udělala dva. Schopností jsem je naplnila elektřinou. "Jen se ho zkuste dotknou" řekla jsem nepříjemně. Všichni jsme se rozeběhly k té dodávce, ale nejdřív se musíme dostat přes Thanosovu armádu. Začala jsem s nimi bojovat. Musíme je zničit. Jedna mě sekla přes tvář. Mám tam škrábnutí. Jen jsem se na ní podívala. Zamračila jsem se. Zmrazila jsem jí. Pak jsem do ní praštila, rozpadla se na malé kousky. Usmála jsem se. Najednou se okolo mě objevilo několik jeho vojáků. "Fajn teď tu bude trochu horko" řekla jsem. Nechala jsem je spálit na prach. Všimla jsem si jak se Tony a Thor perou s Thanosem. Rychle jsem k nim doletěla. Začala jsem na Thanose útočit všemi různými kouzly. I přes to mě odhodil na Thora. Nemohla jsem se nadechnout. Všimla jsem si jak se tu objevila ta tajemná. Thanos už má kameny. Rychle jsem vstala. Všimla jsem si jak se Tony díval na jednoho kouzelníka. Ukazoval jeden prst. Jedna možnost. Tony se na ně vrhly. Rychle jsem se je nenápadně sebrala Tonymu. "Jsem nevyhnutelný" řekl a luskl. Nic. "A já Iron man" řekl a taky lusk. Zase nic. Oba se podívaly na mě. Nechala jsem si je nasadit na rukavici. Cítila jsem jen bolest. "Zklamu vás já neřeknu žádnou smutnou nebo vtipnou hlášku" řekla jsem. Začala jsem se soustředit na své přání, na to co bych chtěla a luskla jsem. Spadla jsem na zem. Cítila jsem jak mě opouští život. Viděla jsem jak mizí. Usmála jsem se. Přiběhl Tony. "Co jsi to provedla" řekl. Jen jsem se mu podívala do očí. Nemám sílu mluvit. Odešel. Všimla jsem si Sam. Má slzy v očích. Tak moc mě to mrzí. Přišel T'challa. "Něco si mi slíbila" řekl se slzami v očích. Dala jsem mu ruku na tvář. "Miluju tě" zachraptěla jsem. Slzy mu začaly stékat po tvářích. "I já tebe" řekl. Pak jsem se už jen podívala na tátu a usmála se a naposledy vydechne.....

Předem se omlouvám, prostě neumím psát šťastné konce. Jsem hold taková. Prostě jsem musela zachranit alespoň ty dvě moje milované postavy. Prostě jsem musela, doufám že mě chápete. A pokračování určitě nebude, jelikož bych nevěděla co bych tam psala ale nebojte psát budu i nadéle. Děkuju za ohlas a přečtení a obzvláš děkuju za podporu ❤❤🥰🥰😍😍🤩🖤😇🥳
MayuraOtomi-chan
Pokračování bude tady mojí sestry.