Avengers- Leben für leben 2

29.Kapitola Já taková nejsem!

"Můžu mít otázku"řekl.....
Utřel mi tváře. "Tak se tedy ptej" řekla jsem. Nadechl se něco vytáhl z nočního stolku. "Amelie milují tě od prvního okamžiku co jsem tě spatřil" řekl. Nechápavě jsem se na něj dívala. "Katherine Amelie Rogers vezmeš si mě" zeptal se mě a vytáhnul krabičku. Otevřel jí a v ní byl snubní prstýnek.

"Pane bože" řekla jsem. Usmívá se. Nervózně se usmívá. "Já... Ano" řekla jsem. Usmál se na mě ještě víc. Nasadil mi ho. Políbyla jsem ho. Polibek mi operoval. Tolik ho miluju. Je možný že je to rychle ale mě to nevadí, nevíme co se může stát. Odtáhnul se odemě. "Miluju tě" řekl. "Taky tě miluju" řekl.
Pohladil mě po tváři. "Amelie jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě" řekl. Usmála jsem se na něj. Obejmula jsem ho. "To ty pro mě taky" řekla jsem. Obětí mi opětoval. Jeho obětí mě uklidňuje a cítím se v něm v bezbečí. Nechci aby mě nikdy pustil. Někdo zaklelal. Odtáhnul se odemě. "Dále" řekl. Někdo vešel. Nevím kdo to je. "Krály musíte jít" řekl. "Promiň ale musím" řekl T'challa. "To je v pořádku" řekla jsem. "Víš co běž za Shuri aby jsi tu nebyla sama" řekl. "To je dobrý já jsem stejně unavená takže půjdu ještě spát" řekla jsem. "Dobře" řekl a odešl. Lehla jsem si a zavrtala se do deky. Zavřela jsem oči a po chvíly usnula.....
      **************************
Sen: Jsem před tím fialovým. Nevidí mě. Má nějakou rukavici. Šla jsem kněmu blíž. Je zase na nějaké planetě. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Jsou na dvou starnách. Ne! "A teď v klidu odejděte za svým stovořitelem" ozval se něčí hlas. Jednu stranu pozabíjely. "Né" zakřičela jsem. Z očí mi začaly téct slzy. Ucítila jsem jak mi blbne schopnost. Ne! Otočila jsem se na toho fialovýho. "Já ti to říkal" řekl. "Ano, říkal" ozvalo se zamnou. Ne! Nenecham se ovládnou mocí! Já taková nejsem!
Konec snu.....

Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. Mám mokrý tváře. Utřela jsem si je. Je mi divně. Někdo zaťukal. "Ano" řekla jsem. Vešel voják. "Mám vzkaz od krále že musel odjed a že se vrátí až za dva dny" řekl. "Děkuju" řekla jsem. Kývl a odešel. Co tu budu dělat sama? Vstala jsem a šla k šatníku. Otevřela jsem ho. Mám všechno vybalené. Zase jsem jí zavřela. Ozvalo se klepání. "Ano" řekla jsem. Vešla Shuri. "Můžu dál donesla jsem něco k jídlu a pití" řekla. "Jistě" řekla jsem. Vešla a za sebou zavřela. Šla jsem kní. Pomáhal jí stěny věcma. "Děkuju" řekla. "Nemusíš děkovat" řekla jsem. Sedly jsme si na postel. Dala jsem jí tašku. Vytáhla sendviče. Dala mi jeden. Začala jsem pomalu jíst. 'Takže bráška tě vážně požádal o ruku" zeptala se mě. "Ano chvíly před tím než odešel" řekla jsem. Usmála se na mě. "Jsem ráda že si tě vybral" řekla.  "Opravdu" zeptala jsem se jí. "Ano" řekla. Sendvič sem dojedla. Podívala jsem se Shuri do očí. Vidím rozmazaně? Co? Proč? To nechápu? Podívala jsem se okolo sebe. Zase se to srovnalo. "Já budu muset do laborky kdyby něco tak někomu řekni oni tě za mnou dovedou" řekla. Vstala a odešla. Zakašla jsem. Proč je mi najednou mizermě. Radši jdu spát. Nalila jsem si vodu. Vypila jsem to. Nějakým způsobem jsem se dostala do postele tam jsem si zase lehla. Někdo zaklepal. "Ano" řekla jsem a sedla si. Je tam nějaký muž. "Tohle vám posílá princezna, máte to vypít" řekl. Vzala jsem si to. "Dobře" řekla jsem. Podívala jsem se na to. "A co to je" zeptala jsem se ho. "Prý si všimla že vám není dobře tak neníjaký bylinkový čaj" řekl. Vypila jsem to. Ten hrníček jsem mu dala zpět. "Vzkaz že děkuju" řekla jsem. Usmála se a odešel. Lehla jsem si. Snad mi bude lýp. Zavřela jsem oči. Snad se T'challa vrátí brzy. Doufám v to. A potom si nic nepamatuju......