Avengers- Leben für leben 2

34.Kapitola "Děkuju"

O rok a půl později
Pohled Amelie
Za ten rok a půl se toho hodně změnilo. Mám dceru. Jmenuje se Sarah Eleanor Rogers. Je jí půl roku. Je to moje sluníčko. Já i T'challa se o ní staráme. Tedy když T'challa není někde pryč. Nejhorší ale jsou moje noční můry. Nechápu je. Jsou o konci svět. Nevím co mám udělat ale vím že tomu mám zabránit a že kvůli tomu mě oživily. Nejvíc se ale bojím o Sarah že mi jí někdo vezme. A že já tomu  nezabránim. Z mého přemýšlení mě vzbudil pláč miminka. Vstala jsem a šla kní. "Copak je princezna moje" řekla jsem a vzala si jí. Začala jsem jí utěšovat. "Princezno moje, měla si noční můru. Ty má maminka taky" řekla jsem. Ozvalo se zaklepání. "Dále" řekla jsem. Vešla Shuri. "Ahoj, co potřebuješ" řekla jsem. "Ahoj, já jsem se přišla podívat tady na Sarah" řekla. "Já jsem ti přece říkala že můžeš chodit klidně každý den " řekla jsem. Podívala jsem se jí do očí. "Pojď sem" řekla jsem s úsměvem. Tak šla mě. "Jakto že jěště nespinká" zeptala se mě. "Asi se jí zdálo něco ošklivého" řekla jsem. "Aha" řekla. "Vrátil se už T'challa" zeptala jsem se jí. "Ne, prý se vrátí až zítra" řekla. "Děkuju" řekla jsem. "A co se stalo" zeptala se mě. "Prostě sme se pohádaly ale on pak odjel a jěště se nevrátil" řekla jsem. "A ty se bojíš že tě opustí" řekla. "Přesně toho se bojim" řekla jsem. "Neboj se on tě miluju a  neopustí tě" řekla. "Ale co když že jo" řekla jsem. "Neopustí tě, opravdu" řekla. Malá začala znovu plakat. Začala jsem sní houpat. "Šššš.... Neplakej já jsem tu u tebe" řekla jsem. Dala jsem jí pusu na čelo. "Nechceš abych si jí vzala aby jsis mohla odpočinout" řekla. "To je dobrý ale děkuju" řekla jsem. Kývla a odešla. Po chvíly přestala plakat a usnula. Dala jsem jí opatrně do postílky.  Šla jsem si lehnout. Je pozdě. Zavřela jsem očí a hned jsem usnula......