Avengers- Leben für leben 2

26.Kapitola Šťastný den?

Vzbudil mě zvonek. Nespojené jsem zabručela. "Amelie spí jestly jí něco chcete tak si musíte počkat až se vzbudí" ozval se hlas T"chally. Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. "Nevadí mi si počkáme" ozval se něčí hlas. Podívala jsem se na telefon kolik je hodin. Půl devátý. Protáhla jsem se. Sedla jsem se a promnula si oči. Počkat já jsem včera usnula u toho filmu. A hned na začátku. Tak to je špatný. Vstala jsem. Šla jsem do obýváku. Je tam Thor, Natasha a Tony. "Tak už jsi vzhůru" řekla Nat. "Jo teď jsem se vzbudila" řekla jsem. "Doufám že jsi spokojená" řekl Tony. "Teď tě nějak nechápu" řekla jsem. "Včera jsme tě tu byly žádat o pomoc kvůli nebezpečné misi, já jsem jí chtěl odvolat jenomže Capitán že ne že to zvládnem i bez tebe" řekl. Zarazila jsem se. Do očí se mi nahrnuly slzy. "Co se stalo" řekla jsem. "Capitán je kvůli tobě v nemocmoci, protože kdyby si nám pomohla nic z toho by se nastalo" řekl Thor. "Takže dofáme že jsi na sebe spokojené" řekla Nat a odešly. Začala jsem brečet. T'challa mě hned obejmul. "Amelie teď mě poslouchej ty za to nemůžeš" řekl. "Ale ano můžu kdybych jim pomohla tak bych o chránila" řekla jsem. Ucítila jsem jak se moje schopnosti dcerou na povrch. T'challu jsem od sebe odrstčila. "Amelie není to tvoje vina" řekl. "Ale ano, měla jsem jim jenom pomoct nic víc" řekla jsem. Spadla jsem na zem. Začala jsem hořet. "Je to moje vina, co když táta umře" řekla jsem. "Amelie se uklidnit" řekl. "Jdi prič nechci aby se kvůli mě stalo něco tobě" řekla jsem. "Ne a já ti jako tvůj přítel říkám že za to nemůžeš" řekl. Podívala jsem se mu do očí. "Ale co když umře" řekla jsem. "Ne neumře to se bát nemusíš" řekl. Pomalu jsem přestávala hořet. Rozbrečela jsem se jěstě víc. Pevně mě obejmul. "Neboj se jsem tu s tebou a dokud budu s tebou tak ti nikdo neublíží" řekl. "Ale já to nezvládla" řekla jsem. "Co kdyby jsi se přestěhovala do Wakandy" zeptal se mě. Zarazila jsem se. Podívala jsem se mu do očí. "Bylo by to tak lepší, tam tě nikdo nenajde a takže tě tam ochráním" řekl. "T'challo, já.. Myslíš že je to dobrý nápad" zeptala jsem se ho. "Určitě, taky když tě někdo napadne tak než se sem dostanu tak budeš buť unesená nebo v horším případě mrtvá. Amelie prosím milují tě a chci být stebou" řekl. "Dobře" řekla jsem. Pohladil mě po tváři. "Tak jo tak jdi zbalit věci" řekl. Šla jsem do pokoje. Začala jsem si pomalu balit věci. Oblečení jsem měla zbalené. Zbalila jsem si kosmetiku. Uslišela jsem svůj telefon. Přestala jsem balit a šla jsem k telefon. Táta. Hned jsem to zvedla.
Hovor
Táta:t
Já:J

J: Tati co se stalo, před chvíly tu byla Nat s Thorem a Tonym a řekly mi že jsi v nemocnici je to pravdu.
T: Nejsem tvůj táta.
J: Co? Tak kdo jsi?
T: Ty si na mě vážně nepamatuješ?
J: Měla bych snad.
T: To ano. Varuju tě jestly chceš svého otce městě někdy vidět tak nikomu nic neřekneš.
J: Jakou mám jistotu že žije?
T: Amelie nechoď sem
J: Tati. Co jsi mu udělal?
T: Zatím nic. Poslů ti esemsku adresu kam příjdeš sama. Jestly ne tvůj otec zemře.
Konec rozhovoru....
Co? Přišel T'challa. "Promiň ale než se k tobě nastěhuju musím si něco zařídit" řekla jsem. Vzala jsem si oblečení které jsem měla připravené. "A co" zeptal se mě. "To je překvapení" řekla jsem. Vlezla jsem do koupelny rychle jsem se převlíkla udělala raní hygienu. Vlasy jsem se sleptla do copántků. Přišla mi zpráva....