Avengers- Leben für leben 2

13.Kapitola Nikdy

Pohled Samanthy
Amelie spí. Doktorovi řekla že si na něco vzpoměla pak se podívala Tonymu do očí a omdlela. Od té doby spí. Jsou to dva dny. Nevím na co myslí. Ale bojím se o ní. Je to moje malá velká ségrá. Malá vzhledově a velká že je prostě starší. Vstala jsem a šla za Wandou. Potřebuju si sněkým promluvit. Zaklepala jsem na její dveře. "Ano" ozval se její hlas. Otevřela jsem dveře. "Můžu" zeptala jsem se jí. "Jistě" řekla. Vešla jsem dovnitře a za sebou jsem zavřela. Sedla jsem si kní. "Co potřebuješ" zeptala se mě. "S někým si promluvit" řekla jsem. "Co se stalo" zeptala se mě. "Pohádala jsem se s Lokim" řekla jsem sklesle. "Proč" zeptala se mě. "On si myslel že jedu za nějakým milencem a né sem a nevěří mi no a pak jsme se začaly hádat" řekla jsem. "Tak proč si to nejede ověřit že tu jsi" zeptala se mě. "Prý že to nemá cenu že není čuchací pes nebo jak to řek" řekla jsem. "To je mi líto" řekla. "Mě taky" řekla jsem. "A co chceš dělat" zeptala se mě. "Já nevim" řekla jsem. Zklopila jsem pohled.......
Pohled Amelie
Otevřela jsen oči a zamrkala. Jsem na ošetřovně. Vzpoměla jsi si na že Avengers znám. S Samanthou, Wandou a Natashou jsme dělaly blbosti, Pietro,Steve,Tony,Clint jsou kámoši. Thora jsem asi neměla ráda. A pak je tu ten Peter. Na něj si pořád nemůžu vzpomenout. Je to těžký. Si takhke zničeho nic vzpomenout. Sedla jsem si. Vstala jsem a šla ven z pokoje.  Je toho na mě moc. Musím jít ven. Šla jsen rychle ven. Venku jsem zastavila. Konečně sluníčko. Šla jsem si sednout na lavičku. Musím se nadýchat čerstvího vzduchu. Rozezněl se alarm. Ale já ho ignorovala. "Kéž bych věděla  pravdu, kdo presně jsou oni"pomyslela jsem si. Nevím co si ohledně těch vrácených vzpomínek mám myslet. Je to celý divný. Něco se mi na tom všem nezdá. "Amelie" ozval se něčí hlas. Podívala jsem se kdo to je. Je to Tony. Vstala jsem a šla kněmu. "Tony mě mrzí jak jsem se k tobě chovala" řekla jsem. "A co si vlastně pamatuješ o nás dvou" zeptal se mě. "Že jsme nejlepší kámoši" řekla jsem. "To si pamatuješ" zeptal se mě. "Ano" řekla jsem. "A ty si nechceš vzpomenout co mezi námi bylo dopravdy" zeptal se mě. "Já nevím asi ano" řekla jsem. "Já se tě nikdy nevzdám Amelie a nikdy tě neopustim" řekl.........