Avengers- Leben für leben 2

27.Kapitola Schopnosti

Přišla mi zpráva.
Je na ní adresa. Rychle jsem vyšla. "Amelie co se děje" zeptal se mě. "Nic jenom si něco zařídim. Do hodiny jsem tu" zalhala jsem. Rychle jsem šla k hlavním dveřím. Obula jsem si boty. Vzala jsem si klíče od motorky a vyběhla ven. Nasedla jsem na motorku. Nasadila jsem si helmu a nastartovala. "Odpusť mi T'challo ale jde o mého tátu musím jet" pomyselala jsem si. Rozjela jsem se na tu adresu. Jela jsem hodně rychle. Nesmí tátovi ublížit to nedovolim. Zastavila jsem před polo rozpadlou továrnou. Sundala jsem si přilbu. Slezla jsem z motorky. Přišla mi zpráva.
Od: T'challa
Pro: Amelie
Amelie prosím vrať se tátu zachráníme spolu, prosím jenom se vrať.
Potom mi přišla další zpráva.
Od: Táta
Pro: Amelie
Na co čekáš pojď dovnitř.
Nadechla jsem se z plných plyc. Šla jsem směrem k budově vešla jsem dovnitř. Je tam táta a nějaký muž. "Tati" křikla jsem. Je mimo. "Co jsi mu udělal ty parchante" křikla jsem. Zamračila jsem se na něj. "Pletl se do našich záležitlstí tak jsem ho zabil" řekl. "Co" křikla jsem. Do očí se mi nahrnuly slzy ale pak jsem se přes tu bolest zamračila. "Tak to si neměl dělat" zavrčela jsem. Nechala jsem se ovládnout schopnostmi. "Víš co obětuju tvůj život a zachráním otce" řekla jsem. Začala jsem na něj útočit mocí. "Budeš stejně muset obětovat sebe" řekl. Usmála jsem se. Pomocí vzduchu jsem mu zlomila nohu. Spadnul na zem. Došla jsem k němu. "Ty si myslíš že mi budeš vyhrožovat" zavrčela jsem na něj. Začal brečet. "Prosím ne ušetři mě, já jsem žertoval tvůj otec žije" řekl. "Pak kdo je tohle" zarvrčela jsem. Najednou táta zmizel. "Co to má znamenat" řekla jsem. "Tvůj otec je pořád v nemocnici" řekl. "Kde si vzal jeho telefon a jak jsi napodobil jeho hlas" řekla jsem. "Neřeknu" řekl. Začala jsem mu kouzlem kroutit ruku. "Mluv ty parchante" zakřičela jsem na něj. "Telefon jsem mu ukradl a ten hlas to je moje schopnost" řekl. Zamračila jsem se na něj. "Odkud mě znáš" křikla jsem. "Já..to já jsem z tebe udělal to co jsi" řekl. Začala jsem hořet. Znovu jsem mi zlomila další kost, a další a další a další. "To kvůli tobě, to kvůli tobě se musím nenávidět" zakřičela jsem. Cítila jsem vztek. Musím to nějak ze sebe dostat. Použila jsem oheň. Všechno okolo mě začalo hořet. Ten grázl uhořel. Ale mě to je jedno. Už na to nemám. Zničím to tady. Vyšla jsem ven. Soustředila jsem se aby z té továrny nic nezbylo. Začala se rozpadat. "Amelie" ozval se něčí hlas. Ignorovala jsem ho a dál ničila. "Amelie prosím musíš se uklidnit miluji tě" ozval se něčí hlas. Ta budova se rozpadla a já přestala hořet. Otočila jsem se. Je tam T'challa. "T'challo" řekla jsem. Zatmělo se mi před očima. Poslední co si pamatuju je jak mě někdo někam nese.......

Omlouvám se za spoždění ale poslední dobou na psaní nemám moc času. Ale přesto doufám že se vám kapitola líbila a budu se snažit brzy vydat další kapitolu ❤🤩🤩🤗