Avengers- Leben für leben 2

23.Kapitola "Kde je...."

Pohled Amelie
O týden později
Otevřela jsem oči a zamrkala. Jsem v nějaké divné místnosti. Chtěla jsem si sednout. Ale někdo mě zastavil. Podívala jsem se kdo to je. "T'challo" řekla jsem. "Musíš ležet, tvoje schopnosti se nekontrolují a ty nevíš proč a navíc si omdlela a spala si skoro týden" řekl. Vykulila jsem na něj  oči. Týden? Jak to myslí skoro týden? Podívala jsem se mu do očí. Tváří se divně. "Co se stalo" zeptala jsem se ho. "Samantha měla sen kde bylo hodně moc mrtvol, dá se říct že šla přes mrvoly nemohly jí vzbudit. Tony sní musel vlézt dokonce až do bazénu. Tak se tě ptám máš tak takové sny" řekl. "T'challo já....." řekla jsem. "Ano nebo ne" řekl. Skoro to na mě zavrčel. "Prosím jdi pryč" řekla jsem. "Dobře jak chceš" řekl a odešel. Začalo se mi chtít spát. Zavřela jsem oči a po chvíly jsem usnula.......
Sen: Jsem v nějaké místnosti. Je tam nějaký velký fialový. "Konečně se setkáváme" řekl. To mluví na mě? Otočil se mě. "To mluvíš na mě" řekla jsem. "A na koho jíného bych mluvil" řekl. "Co odemě chceš ty smrade" řekla jsem nepříjemě. "Tvojí moc" řekl. Chytil mě za ruku. Najednou jsem začala hořet i všechno v mojí blízkosti. Snažila jsem se mu vytrhnout. Ale on stisk nepoloval. "Pust mě" křikla jsem. Použila jsem proti němu vzduch a chtěla ho odhodit. Ale nehnul se ani o milimetr. "Zemřeš" řekl. "Ne to ty zemřeš" zavrčela jsem. Použila jsem ohnivou vlnu. Ucítila jsem že mám najednou neuvěřitelnou sílu. "To je ono spal všechno" řekl.
Pohled Samanthy
Musela jsem zmizet. Jsem u Buckyho. Pomáham mu. Koukám na západ slunce. Pořád se mi vybavuje ten sen. "Sammy" ozval se něčí hlas. Otočila jsem za sebe. "T'challo co potřebuješ" zeptala jsem se ho. "Musíš hned semnou s Amelii se něco děje" řekl. Vstala jsem. "Co se sní děje" zeptala jsem se ho.  "Ona zníčeho nic začala hořet pak začala křičet. Pak najednou udělala ohnivou vlnu a hoří i všechno okolo ní" řekl. "Kde je" zeptala jsem ho. "Dovedu tě tam" řekl. "Ne stínama tam budu rychleji tak kde je" křikla jsem. "U Shuri. Má tam místnost. A tam je" řekl. Prošla jsem  skrz stíny. Jsem u Shuri. Je tam taková malá místnost. Zhluboka jsem se nadechla. Prošla jsem skrz stíny. Oběvila jsem se v hořícim pokoji. V životě mě její oheň nepálil ale teď mě trochu pálí. Šla jsem kní. Sáhla jsem na ní. Ale sotva jsem se jí dotkla tak jsem musel dát ruce pryč. Podívala jsem se na ně. Popálený. Nejsem žádný srábotka to nic neni. Vydržim to. Sáhla jsem jí na hlavu. Začala jsem se soustředit. Počkat! Proč necítim Amelii? Proč cítim někoho jiného? Začala jsem se soustředit naplno. Oheň začal uhasínat. A já konečně ucítila Amelii. Odstoupila jsem od ní. I ona přestala hořet. Oddechla jsem si. Do pokoje vtrhnul T'challa a jěstě někdo a začaly se zajmat jěstly je v pořádku. A já jsem byla ráda že se o ní zajímaly. Přišel ke mě Bucky. Všimnul si že mám popálené ruce. "To nic není" řekla jsem.  "Můžete se taky všímat Samanthy" zakřičel na celou místnost.  Přiška ke mě Shuri. "Pojď ošetřím ti to" řekla. "Opravdu to nic není" řekla jsem. "Řekla jsem že půjdeš semnou" řekla. "Fajn" řekla jsem. Šla jsem za ní. Šly jsme do laborky. "Tady se posaď" řekla. Sedla jsem si. Začala mi to ošetřovat. Podívala jsem se na Buckyho. "Bolí to hodně" zeptal se mě Bucky. "Ne nebolí" řekla jsem. Usmála jsem se na něj. "Opravdu" zeptal se mě. "Opravdu to nebolí" odpověděla jsem. "Hotovo" řekla Shuri. Ruce mi zavázala. "Zítra přijdu abych ti to zkpntrolovala" řekla. Usmála jsem se a kývla. "Děkuju" řekla jsem. "A mi jdeme" řekl Bucky. Vyrazily jsme k němu........

Omlouvám se za zpoždění ale měla jsem starosti ve škole, kvůli testům.