Život poté

10. (Ne)příjemné přivítání

Adrien

Když mě moje limuzína dovezla k velkému domu, chráněného zdí a obří bránou, vůbec se mi tam nechtělo. Už od dětství mi ta velká vila připadala trochu jako vězení a po smrti mé matky, kdy se o mě otec začal víc bát a nepouštět ven, se ten pocit ještě zvětšil.
S povzdechem jsem vystoupil z auta a namířil si to směrem do domu. Vešel jsem dovnitř a v hale před schody na mě už čekala otcova asistentka Nathalie.
„Dobré odpoledne, Adriene, chce s vámi mluvit váš otec. Je v kanceláři," řekla a já došel až k ní.
„Dobře. Děkuju, Nathalie," usmál jsem se, ale v duchu se bál toho, co po mně otec bude chtít.
Snad to nebude nic vážného, pomyslel jsem si a vyšel schody. Pak jsem zatočil směrem k jeho kanceláři. Otcova asistentka mě celou dobu následovala a když jsme došli ke dveřím kanceláře, zastavila se.
Já se na ni podíval a ona mi věnovala povzbudivý úsměv. Potom jsem se zhlubka nadechl. Došlo mi, že otec nebude mít zrovna dobrou náladu.
Nakonec jsem otevřel a vešel dovnitř, Nathalie chvíli počkala a pak šla za mnou, dveře zavřela. V otcově kanceláři jsme tedy byli jen my tři.
„Ahoj, otče," usmál jsem se a čekal na jeho reakci. Přitom jsem si znovu všiml jeho světlých vlasů a pod očima měl menší kruhy. Vypadal docela unaveně. „Tak jak to šlo?"
„No docela dobře, když zapomenu na to, že jsem domů jel málem už druhý den," otec se uchechtl a já nadzvedl obočí.
„Vážně a jak to?"
„To je jedno, tím se teď nemusíš zatěžovat, Adriene. Raději mi pověz, jak to šlo tady a jestli nebyly ve škole nějaké problémy. Dnes mi totiž volala tvoje třídní, že jsi přišel pozdě. Víš, že mi učitelé mají dát vědět o takových věcech." Jakmile to vyslovil, polil mě studený pot. Kdyby se otec dozvěděl, že tady v domě byl jeden můj kamarád bez jeho svolení, nedopadlo by to dobře.
„Jenom jsem trochu zaspal, protože jsem si zapomněl nastavit budík, nic hrozného se nestalo. Stihl jsem všechny hodiny, neměj strach, otče," vymyslel jsem si rychle.
„Vůbec se mi tohle nelíbí, Adriene. Vím, že do školy chodit musíš, ale mám veškeré potřeby k tomu, abychom tě mohli učit i tady doma. Ještě jednou zaspíš a se školou máš útrum, včetně jakéhokoliv chození ven. Rozuměl jsi?" zeptal se mě otec a zamračil se, abych to snad pochopil.
„Nemůžeš mě držet pořád doma jako ve vězení. Jsem skoro dospělý!" zdůraznil jsem poslední větu.
„Věkově možná ano, ale rozhodně se tak nechováš. Ještě jednou na mě takhle zvýšíš hlas a můžu tě začít učit doma klidně hned zítra."
Povzdechl jsem si. Jako vždycky, když měl otec špatnou náladu, tak si jí vybil na mně a já ho musel poslouchat. Sice jsem byl slavný model a můj otec zase módní návrhář, ale nikdo kromě mě neznal tuhle jeho stránku. Dobře, věděla o tom z mého vyprávění jen Marinette, Nino a možná už i Alya, ale to byli mí přátelé.
„Omlouvám se, že jsem zaspal, otče. Už se to nestane."
„Dobře, můžeš jít," řekl a já se odebral ke dveřím, když v tom mě ještě zastavil jeho hlas. „Chyběl jsi mi, Adriene. Sice to tak možná nevypadá, ale bez tebe to nebylo ono," usmál se trochu a já přikývl.
„Taky jsi mi chyběl. Ale už musím jít, mám hromadu úkolů," vymluvil jsem se a odešel z otcovy kanceláře.
Ještě před odchodem jsem se podíval na velký obraz mé matky, vysící na zdi. Byla tam nakreslená skutečně krásně a upřímně...chyběla mi teď víc, než kdy dřív.

Další den ráno jsem vstal bez větších potíží a do školy se docela těšil hlavně díky Marinette. Nad touto myšlenkou se mi vykouzlil úsměv na tváři, ta holka se mnou dělala něco, co jsem už dlouho nezažil. Hodně mě přitahovala, což taky nebylo běžné. Ale přece jsem ji nemohl milovat...nebo ano? Raději jsem zavrtěl hlavou, teď rozhodně nebyl čas myslet na nic takového. Další pozdní příchod do školy jsem si nemohl dovolit.
Udělal jsem si ranní hygienu a pak se nasnídal co nejrychleji to šlo. 

Když jsme přijeli před školu, čekala tam už Alya. Zřejmě byla taky domluvená s Marinette.
Vystoupil jsem z auta, které se pak rychle rozjelo zase směrem domů. Šel jsem k Alye, abych se s ní přivítal, když v tom mě zaskočila Chloé.
„Ahoj, Adrienku!" vyrhla se mi kolem krku jako každý den ráno. Už mě to opravdu nebavilo. Tahle blondýna mě někdy dokázala skutečně naštvat a ta přezdívka...
„Nazdar, Chloé," donutil jsem se k úsměvu a rychle ji od sebe odtáhl. Doufal jsem, že dá pokoj, ale bohužel mě následovala za Alyou. Radši jsem se zastavil.
„Copak děláš dneska odpoledne? Nechtěl bys jít třeba na zmrzku?" zeptala se mě tím svým dotěrným hlasem. Já si přál už jen to, aby vypadla.
„Hele, nevím, jestli ti to už někdo řekl nebo ne, ale můj otec je na mě přísný a tohle mi moc nedovoluje. Navíc mám dneska odpoledne focení," řekl jsem jí. Nic z toho nebyla lež, vážně jsem dneska musel fotit pár fotek pro jeden časopis. Ne, že bych se těšil, ale zabralo to.
„Achjo, ty snad nikdy nemáš čas. Co kdybys to kvůli mně pro jednou zrušil?" udělala na mě psí oči a já si povzdechl.
V tom jsem si všiml Marinette, jak přichází ke škole a sleduje nás. Musel jsem se od Chloé dostat co nejrychleji to šlo.
„Fakt to nejde a už musím jít, promiň."
Rozloučil jsem se s ní a šel směrem k Mari a Alyi, které se vítaly obětím. Musel jsem se usmát. Bylo hezké vidět, že si Marinette našla kamarádku takhle rychle.
„Ahoj holky," pozdravil jsem je s úsměvem.
„Čau," usmála se Alya a Mari se na mě otočila.
„Ahoj," řekla a přitom se dívala někam za mě. Dostal jsem o ni strach.
„Jsi v pořádku, princezno?"
Trhla sebou, asi to nečekala. Nebo ji vyděsila ta přezdívka, napadlo mě.  Pak jsem ale zjistil, že to bylo kvůli něčemu jinému.
„Takhle jsi mě oslovil, když jsme se potkali v tom parku," usmála se a já potom taky.
„No jo, to je fakt. Takže?"
„Jsem, Adriene, jenom se mi zdálo, že jsem něco viděla...to je jedno," mávla rukou a já přikývl.
Po chvíli dorazil i Nino a všichni čtyři jsme šli  rychlým krokem do školy, protože mělo za pět minut zvonit.

***

Tak a další kapitolka je na světě, tentokrát už destátá...jo, hrozně to letí😅😊  jako vždy doufám, že se vám líbila a budu ráda za jakoukoliv hvězdičku nebo komentář 😍😘

Taky bych vám chtěla moc poděkovat, protože tenhle příběh přesáhl 200 přečtení  a má 50 hvězdiček 😍 jste z vážně zlatíčka, lidi, vůbec jsem nečekala, že to poroste tak rychle😍😘

U další kapitoly se uvidíme v úterý ❤

Less216 💙