Život poté

18. Dohoda

Jakmile mě Adrien políbil, ocitla jsem se na moment v jiném světě, kde se mi líbilo. Jeho polibek byl plný vášně a lásky. Najednou jsem si ale na něco vzpomněla a bez váhání se od něj odtáhla. Snažila jsem se být silná, ale po minulém rozhovoru se mi do očí nahrnuly slzy.
„Mari? Jsi v pořádku? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se s obavami v očích Adrien, kterého tohle muselo zmást.
„Promiň, já...já nemůžu. Je to na mě moc brzo," dostala jsem ze sebe po pár minutách ticha.
„Takže potřebuješ čas?" pochopil správně a já přikývla.
„Jo, asi jo. Víš, před dvěma týdny jsem se přestěhovala a vážně mám teď úplně jiné starosti. Mám tě ráda, Adriene a záleží mi na tobě, jenže jako na kamarádovi. Je mi líto, jestli sis myslel něco jiného, ale já prostě potřebuju nějakou chvíli na víc po tom všem, co se stalo. Navíc jsem si slíbila, že se nikdy nezamiluju..."
Po těchto větách jsem se neodvážila zvednout hlavu a střetnout se s jeho smaragdovýma očima, které byly určitě plné smutku.
„Asi tě chápu, princezno a omlouvám se. Ty si teď procházíš těžkým obdobím, hledáš si přátele a já myslím jenom na jedno...ani nevím, proč jsem tě políbil, když bylo už předem jasné, že z toho nic nebude," vydechl a já zvedla hlavu.
„V-vážně nejsi zklamaný?"
„Mari, každý je po odmítnutí zklamaný, ale ve tvý situaci se to dá pochopit a jak jsem říkal, dalo se to i čekat. Možná jsem si nemohl pomoct a prostě jsem to udělal," pokrčil rameny. „Ale chci, abys věděla, že se mi líbilo. Bylo to hezký," usmál se, což donutilo k úsměvu i mě.
„To jo, ale-"
„Žádný ale," zarazil mě najednou a já se na něj překvapeně podívala. „Už to nebudeme řešit, vím, že je ti tohle téma nepříjemný a chci, abys první krok udělala ty, až si budeš jistá. Dohodnuto?"
Na tohle se nedalo nic říct, bylo to rozumné. Jen jsem nevěděla, jestli vůbec budu někdy schopná ten první krok udělat, rozhodně jsem mu ale nechtěla ublížit ještě víc.
„Dobře," řekla jsem jen a na malý okamžik se usmála, Adrien si oddechl.
„Takže přátelé?" ujišťoval se ještě.
„Ti nejlepší," přikývla jsem a pak ho objala, protože to už nešlo vydržet.

Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a Adrien se usmál.
„Chtěla bys vidět ty obrazy už dneska, princezno?" navrhl a já se zamyslela.
„Necháme to asi až na pondělí, jo? To jak jsem ti vyprávěla o tom všem mě docela vyčerpalo a potřebuju si odpočinout, jestli nevadí," řekla jsem a Adrien si povzdechl.
„Tak dobře. Nemůžu tě tady držet a ani nechci," pokrčil rameny. Zdálo se mi, že je trochu naštvaný, ale s tím se nedalo nic dělat. Delší posezení tady bych dnes už nezvládla.
„Děkuju," usmála jsem se na něj vděčně a on přikývl.
Postavila jsem se na nohy a on mi podal kabát, který mi pomohl si obléknout. Sice bych to zvládla sama, ale když už chtěl pomoct...
Ještě jsem rychle dopila svůj čaj a pak jsme se vydali ke dveřím jeho pokoje. Panovalo mezi námi ticho, které mě docela děsilo a doufala jsem, že se Adrien tolik nezlobí kvůli těm obrazům.
Po chvíli jsme se ocitli venku u brány, která byla odemčená. On měl ruce zastrčené v kapsách kalhot a díval se na mě.
„Jsem rád, že jsi dneska přišla, Marinette," usmál se na mě konečně a já si oddechla. To napětí, které mezi námi panovalo cestou sem, bylo strašné.
„Já taky a vážně se omlouvám, že dneska nedám ty obrazy. Všimla jsem si, že tě to docela vzalo," podívala jsem se na něj starostlivě a on jen mávl rukou.
„Nedělej si s tím starosti. V pondělí je taky den a já už se na něj moc těším," mrkl na mě.
„Já taky," přikývla jsem a pak se k němu natáhla, abych mu dala pusu na tvář.
On jen překvapeně vydechl a já se usmála. „Díky za všechno, Adriene."
„Nemáš zač, Marinette. Tak teda v pondělí ve dvě?" zeptal se pro ujištění.
„Jasně, budu tady. Měj se," řekla jsem s úsměvem a pak se k němu otočila zády.
Když už jsem byla kousek dál od jeho domu, všimla jsem si, že má ruku položenou na místě, kde se mé rty dotkly jeho tváře.

Zazvonila jsem na dveře bytu, kde bydlela Alya a čekala, než mi otevře. Byla tady téměř hned a jakmile mě uviděla, zatvářila se poněkud překvapeně.
„Marinette?"
„Ahoj, vím, že je asi brzo, ale já už bych tam delší dobu být nemohla," svěřila jsem se jí, když mě pustila dovnitř a sundala si kabát, který jsem hned pověsila na věšák u dveří.
„Proč ne? Co se stalo, kočko? Adrien na tebe něco zkusil? Protože jestli jo, tak si ho podám a-"
„Alyo, zadrž. Všechno ti řeknu, jenom...kde jsou holky?" podívala jsem se kolem sebe, v bytě bylo podezřelé ticho.
„Máma jim dovolila jít za jednou kamarádkou, takže máme tohle všechno pro sebe," řekla a já si oddechla. „Teď mi řekni, co se stalo, honem," pobídla mě nedočkavě a šla do obýváku, kde si sedla na gauč.
Já jsem šla s povzdechem za ní a všechno jí odvyprávěla.
„Moment, takže on tě políbil a to vypadá, že by s tebou rád chodil, ale tys mu dala košem?" podívala se na mě nechápavě.
„Nedala jsem mu košem, jenom...říkal, že se o tom už nebudeme bavit a že to já mám udělat ten první krok, až si budu jistá," začervenala jsem se trochu.
„A ty mu to vážně věříš? Podle mě bude dělat cokoliv, aby ses do něj zamilovala," řekla Alya a já si povzdechla.
„To je mi jasný a nebráním mu v tom, jenom to nechci uspěchat. Chci si chvíli vychutnat ten pocit, že mám nějakého kamaráda, vlastně ho i tak celou dobu beru. Navíc jsem se nedávno přestěhovala a mám úplně jiné starosti," podívala jsem se na ni vážně.
„No jak myslíš, Marinette. Do toho ti mluvit nemůžu, je to tvoje věc. Ale kdybys potřebovala s něčím pomoct, jsem tady pro tebe," usmála se.
„Díky, Alyo, jsi vážně kámoška," objala jsem ji a ona mi pevný stisk oplatila.
„Tak pojď, pustíme si nějakej film," řekla a vystřelila z gauče, až jsem se málem lekla.
Nic jsem proti tomu neměla, tak jsem se vydala za ní.

***

Ahoj ❤
Co říkáte na dnešní kapitolu? Mrzí vás, že ti dva nejsou spolu? Já si myslím, že by to bylo moc rychlé a vlastně mi to takhle dává i větší smysl 😇

Jo a taky bych vám chtěla něco říct...jelikož jsem zjistila, že potřebuju hodně věcí v předepsaných kapitolách upravit, budu potřebovat i víc času. To znamená, že od teď nebudu vydávat ob den, ale vždycky po dvou dnech. Za chvíli taky začne škola a já nevím, jak to budu mít s časem, protože jdu do druháku, takže asi tak.^^

Další kapitola bude teda místo čtvrtka v pátek. Snad vám to nějak nevadí, ale jelikož je tenhle příběh moje první Adrinette, chci aby to dávalo smysl 😅😇🐞

Vaše Less216 💕