Život poté

28. Začátek večera

Byla sobota, den plesu a já se už od rána cítila docela nervózně. Rodiče sice říkali, že to nebude nic strašného, ale sami na takové velké akce nechodili, takže jsem jim to moc nevěřila. Adrien mě taky uklidňoval, že to bude v pohodě a pomohl mi se naučit pár kroků. Prý chtěl tancovat jenom se mnou, což bylo milé.
Nad touto myšlenkou se mi vykouzlil úsměv na tváři. Byla jsem ráda, že se s Adrienem zase bavíme, protože jinak bych se asi na ten ples nedostala. Sice jsem měla z toho všeho strach, ale zároveň se i hodně těšila. Co může být lepšího, než večer strávený s nejlepším kamarádem?
Podívala jsem se na svoje lehké červené šaty dlouhé až na zem, které byly pověšené na dveřích mé skříně a připravené na večer. Když jsem si je poprvé vyzkoušela v krámě, padly mi hned jako ulité a hlavně jsem se v nich cítila jako princezna. Sice byla červená trochu výrazná, ale jednou se nic nestane.
Už byl pomalu čas na to, abych se začala připravovat. Mamka mi chtěla pomoct, protože Alya nemohla. Musela jsem si tedy na sebe obléct šaty a pak se posadit na židli. Máma mezitím vzala do ruky hřeben a začala mi česat vlasy.
„Takže...jak bys chtěla účes, beruško?" zeptala se mě s úsměvem a já pokrčila rameny.
„To vůbec nevím. Hlavně ne nic složitého," rozhodla jsem a mamka přikývla.
„Tak dobře. Musíme sebou ale pohnout, Adrien je tady s limuzínou za chvilku."
„Škoda, že jsi nemohla dřív...nebo že to nevyšlo Alye," povzdechla jsem si.
„No tak, Mari, to stihneme. Budeš vypadat dokonale," mrkla na mě a já se zavrtěla na židli.
Znovu jsem se podívala na své červené šaty s černým lemem na výstřihu a páskem v pase. Doufala jsem jenom, že se dneska nestane nějaký trapas.

Adrien

Stál jsem před zrcadlem a upravoval si své černé sako. Ani jsem nedělal nějaké velké úpravy, jen si přejel vlasy rukou a pak se vydal ke dveřím. Na chodbě jsem se potkal s otcem.
„Ahoj, tak jak se těšíš?" podíval se na mě s úsměvem a já ho sjel pohledem. Na sobě měl své bílé sako a na nose brýle.
„No docela dost, jenom se bojím, aby to Marinette zvládla," přiznal jsem a on chápavě přikývl.
„Dopadne to dobře, uvidíš."
„Snad," vydechl jsem a on mi položil ruku na rameno.
„Měli bychom jít, musíme pro ni ještě zajet," připomněl mi a já přikývl.
Společně jsme tedy vyšli z domu a nasedli do prostorné limuzíny, kde byla stěna, která nás oddělovala od řidiče. Tím nám poskytovala soukromí, ale já nějak neměl náladu na bavení.

Trvalo to nějakou dobu, než jsme dojeli před pekárnu. Nikdo nebyl venku, tak jsem rozhodl, že chvíli počkáme a potom jí poslal zprávu, že už jsme tady.
„Prý je hned dole, tak já jdu ven," řekl jsem jen otci a odepnul si pás. Vystoupil jsem z auta a opřel se o něj zády.
Po chvíli se otevřely dveře pekárny a z nich vyšla nějaká žena. Nebyla to žena, jak mi téměř hned došlo, ale Marinette. Jakmile jsem ji uviděl, nemohl jsem z ní spustit oči. Byla nádherná. Její vlasy byly po stranách sepnuté do copu, jinak si je nechala volně rozpuštěné a ty červené šaty, co měla na sobě...prostě dokonalost.
„Ahoj," pozdravila mě s úsměvem a já si uvědomil, že na ní zírám s otevřenou pusou. Rychle jsem tedy nasadil normální výraz.
„Ahoj, páni. Vypadáš nádherně, Marinette," dostal jsem ze sebe po chvíli. V ten moment mi připomněla, jak moc ji miluju. Nejen kvůli vzhledu, ale kvůli její povaze a chování.
„D-děkuju, tobě to taky sluší," usmála se.
„Díky, ale už bychom měli jet. Otec sedí v autě a nerad čeká," řekl jsem jen a ona přikývla.
„Tak jo." Já otevřel dveře a nechal Marinette nastoupit do auta, aby si mohla sednout vedle táty, pak jsem byl na řadě já. Když jsem nasedl, limuzína se rozjela k hotelu Grand Paris.
„Rád tě konečně poznávám, Marinette. Jsem Gabriel Agreste, ale to už určitě víš," představil se otec a pak si potřásli rukama.
,,Taky jsem ráda, že se konečně vidíme, pane Agreste," usmála se Mari.
,,Prosím jen Gabrieli," mrkl na ni a ji to zaskočilo stejně jako mě. Nakonec přikývla.
,,Dobře."
Chvíli bylo ticho, ale potom se rozjela debata o módě, protože jsem se zmínil, že se chce Marinette stát návrhářkou tak jako otec. Toho to překvapilo a hned nabídl, že by jí mohl ukázat pár jeho návrhů a dát nějaké typy.
Já se jen spokojeně usmál, protože to vypadalo, že si ti dva budou skvěle rozumět. Byl jsem za to rád. Kdo by taky nechtěl, aby si dívka, kterou miluje, rozuměla s jeho otcem?

***

Hello guys 😆
Jo, já vím, že jsem říkala, že kapitolka bude odpoledne, ale jaksi jsem se "zasekla" u seriálu, protože to bylo hodně napínavý 😅 Snad vám nějak nevadí, že vydávám až teď 😅💕
No nic, sice to dneska bylo trošku kratší, ale nebojte, příště si dost počtete 😊❤
Doufám, že se vám kapitolka líbila a u další se uvidíme zase v pátek 💕

Less216 🐞