Take me to the sky [VKOOK]

5.

Konečně doletěl zpět do svého světa. Do světa kam patřil, přestože tam patřit nechtěl.
Pár černých křídel, které zdobily jeho záda, vnímal spíše jako prokletí, než jako dar.

,,Taehyungu!" zakřičel na něj rozzuřený Namjoon.
V jeho patách kráčel Jin a rudovlásek jménem Hoseok.

Taehyung se k nim otočil čelem.

,,Dej mi ho," zašeptal Hoseok a opatrně vzal spícího černovláska do náruče.

,,Dej na něj pozor." pošeptal mu nazpět Taehyung a naposledy pohladil černovláska po tváři.

Hoseok přikývl a s chlapcem odešel stranou.

Namjoon přišel k Taehyungovi a chytil ho tričko.

,,Víš co jsi mohl způsobit?!" křičel na na Taehyunga a zatřásl s ním.

,,A co jsem udělal tak hrozného?! Ty vůbec nevíš, co by s ním lidé udělali!" bránil se Taehyung.

,,To si piš, že vím!"

,,Ne, nevíš! Protože i kdyby mělo to tvoje malinké zrcadlýlko největší andělskou magii, nikdy nezjistíš, jací lidé doopravdy jsou!

Taehyung Namjoona odstrčil a podařilo se mu vysmeknout z jeho sevření.

,,Rád bych ti připomněl, že díky tomu "malinkému zrcadýlku" jsi se o tom chlapci dozvěděl."

,,A já bych ti rád připomněl, že i kdyby si ho z toho zrcadla viděl, jak trpí ve světě lidí, nic bys neudělal!"

Oba se rozzuřeně dívali tomu druhému do červeně svítících očí.

,,Namjoone?" ozval se Jinův hlas.
Namjoon pohlédl na hnědovláska, který se postavil vedle Taehyunga.

,,Taehyung má pravdu," špitl.

Namjoonova rudá barva očí byla ještě sytější než před tím, zatím co ta Taehyungova začala pomalu blednout.

,,Chci říct, já opravdu nevím, co by se s tím chlapcem stalo, kdyby ho Taehyung nepřinesl sem.
Nevím, co se ve světě lidí děje nebo neděje. Vlastně myslím, že to víte jen vy dva. Taehyung proto, že tam žil, a ty, díky tomu zrcadlu. Ale vzpomínám si, když jsem tam jednou Taeho viděl.
A nebyl to moc hezký pohled.
Ten chlapec vypadá narozdíl od Taehyunga velmi křechce.
Nezlob se, Namjoone, ale troufám si říct, že ho Taehyung dokonce zachránil.

,,Ale vždyť porušil pravidla!" nedal si říct Namjoon.

,,Už je to tady zase. Pravidla sem, pravidla tam. Zajímá tě vůbec něco jiného?" ptal se ho naštvaně Taehyung jehož oči začaly znovu nabírat sytě červenou barvu.

,,Tak a dost!" rozkřikl se Jin a oba ztichli.

,,Taehyungu, ty pravidla jsou jedna z věcí, která nás chrání.
A Namjoone, ty měj na paměti, že občas porušit pravidla za dobrým účelem, není špatné."

Namjoon a Taehyung na sebe naposledy hodili vražedný pohled a potom si šli každý po svém.

Taehyung se ale ještě na poslední chvíli otočil a podíval se na Jina.

,,Děkuju, Jinnie," řekl a jemně se usmál.

Jin byl maličko zaskočený. Ještě nikdy neviděl Taeho se usmát a už vůbec od něj neslyšel jakoukoli zdrobnělinu jména.

Taehyung se rozešel ke svému malému domu.
Byla tam tma, jako vždy.
Ale Taehyungovi to tak vyhovovalo.
Žil v podstatě jen ve tmě. Ve stejně černé tmě, jako byla jeho křídla.

Plácl sebou na postel a zahleděl se do té černo černé tmy.
Po tak dlouhé době měl konečně radost. Ale nevěděl z čeho.
Možná proto, že se ho Jin zastal. Že měl konečně pravdu.
Nebo tu byla ještě jedna možnost.

Černovlasý chlapec.