Take me to the sky [VKOOK]

27.

Pomalu pustil Jungkooka a ten se začal kolem sebe rozhlížet.

,,Kde to jsme?"

,,Na obyčejném malém ostrůvku. Je to nejlepší, když se chceš schovat nebo být sám," řekl Taehyung.

,,A proč jsme tady?"

,,Abychom se schovali."

,,Před čím?"

,,Sakra, budeš se vyptávat ještě dlouho?"

,,Tak mi odpověz!"

,,A co když ti nechci odpovídat?"

,,Sakra, Taehungu, já tě nechápu. Uneseš mě ze světa lidí, čímž mě údajně zachráníš, když se s tebou chci seznámit a vrátit ti plášť, zmlátíš mě, pak mě zase zachráníš před démonem, ošetříš mě a postaráš se o mě, omluvíš se mi, poté se ke mě chováš zase chladně, a když se tě na něco zeptám, tak mi neodpovíš nebo se na mě naštveš."

,,Skončil jsi?" zeptal se Taehyung a podíval se na něj.

,,Co tím získáš?" ptal se ho Jungkook.

,,Jak to myslíš?"

,,Včera jsi byl úplně jiný. Choval jsi se ke mně tak hezky. Tak proč ne teď?"

,,Protože to nejsem já, Jungkooku. Já jsem zrůda, tudíž se musím jako zrůda chovat."

Jungkook k němu přistoupil blíž.
Zadíval se na něj, ale Taehyung uhnul pohledem.

,,Podívej se na mě," řekl a Taehyung na něj pohlédl.

,,Do očí."

Taehyung si povzdechl a udělal to, co po něm Jungkook žádal.

Jungkook ho vzal za zátylek a spojil jejich čela.

,,Ty nejsi zrůda. Kdyby jsi byl zrůda, choval by jsi se úplně jinak. Nejsi zlý ani špatný. Jsi pouze..." Taehyungovi se zrychlil dech, ,,...nešťastný," vydechli oba naráz.

Taehyung sebou trhl a odtáhl se od Jungkooka.
Stále se mu díval do očí.

,,J-já...tohle jsem si neuvědomil," špitl a svůj pohled sklopil k zemi.

,,Ale stejně, myslíš, že kdybych byl pouze nešťastný, choval bych se tak jak se chovám?"

Přišel k Jungkookovi a položil mu ruku na záda.

,,Myslíš si, že kdybych byl pouze nešťastný, způsobil bych ti tohle?" zeptal se a zatlačil na místa, kde měl Jungkook jizvy od křídel.
Jungkooka to jemně zaštípalo a tak potichu sykl.

Chytil Taehyungovu ruku, která byla položená na jeho zádech a zase se k němu přisunul.

,,Nezapomeň na to, že jsi mě dvakrát zachránil a ty rány jsi mi ošetřil."

Taehyung si povzdechl a sklopil pohled.

,,Ale...byl jsi jediný, komu jsem tohle poskytl," řekl potichu.

,,A proč zrovna mně?"

,,J-já nevím...víš, když jsem viděl v tom zrcadle...nechtěl jsem, abys prožil to, co já. Lidé by tě utýrali...protože lidé hledají ve všem logické vysvětlení.
Ale...některé věci prostě nemají logiku," řekl potichu a roztáhl křídla.

,,Jsou krásná."

,,C-co?"

,,Tvá křídla," usmál se Jungkook.

,,Jsou jako každá jiná," protočil očima Taehyung.

,,Ne, nejsou, podívej," řekl Jungkook a roztáhl jedno své křídlo.

,,Podívej co máš na koncích, takové malé ornamenty..." Taehyung pohlédl na svá křídla a podíval se na drobounké mandaly, které zdobily poslední peříčka na jejich koncích.

,,Já mám zase konce světlejší než celá křídla," řekl Jungkook a natáhl křídlo k Taehyungovi, který si začal prohlížet jeho zašedlé konce.

,,Jungkooku," vydechl.

,,Každý je jedinečný, Tae, a tvá křídla to dokazují."

,,Ale, jak sis toho všiml? Vždyť je to taková lehce přehlédnutelná maličkost."

,,No a? Patří to tobě. Charakterizuje tě to. Dělá tě to jedinečným."

Taehyung neměl slov. Byl naprosto zaskočený z toho, co mu Jungkook řekl.
Jindy by to vnímal, jako obyčejná slova, která nemají význam, ale teď...teď to bylo jiné.

Bylo to tím, že mu to říkal Jungkook.