Take me to the sky [VKOOK]

65.

,,Tae, co se děje?" zeptal se Jungkook, když viděl je Taehyung nervózní.

,,On bude zuřet. Oni budou zuřet. Všichni budou-... Oh bože!" zhroutil se Taehyung a si schoval tvář do dlaní.

Jungkook mu ale ruce z tváře oddělal a pevně mu je chytil.

,,Taehyungie, neboj se... Všechno se vyřeší... Jen nám musíš říct co se děje..."

,,Už jsem ti říkal, že není tak jednoduché o tom mluvit... Ještě k tomu když si představím Namjoonovu reakci... Bože on mě zabije!"

Jungkook chytil Taeho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.

,,To bych já nikdy nedovolil..." zašeptal a zvedl Taehyungovi hlavu.

Ten se na něj usmál a políbil ho na tvář.

Jungkook poté uchopil jeho čelist a našpulil mu rty, na které ho poté políbil.

Taehyung se zapřel rukama o jeho hruď a polibek prohloubil.

,,Ehm... Neruším?" uslyšel za jeho zády odkašlání.

,,Rušíš!" prskl naštvaně na Namjoona, když se od Jungkooka odtáhl.

,,Tae!" podíval se na něj přísným pohledem Jungkook a Taehyung zvedl ruce v obraném gestu.

,,Omlouvám se, ale myslím že je spousta jiných romantičtějších míst než zde před chrámem..."

,,Každopádně... Pojďte se mnou. Můžete oba, ale hlavně ty Tae."

Jungkook chytil Taehyunga za ruku a oba tedy Namjoona následovali.

Vešli hlavním vchodem do menšího chrámu, který byl však nádherně ozdoben.
Na stropě byly namalování andělé s černými křídly, po stěnách také. Na stranách byly poté různé sochy a uprostřed celého chrámu byla menší myslánka a za ní obrovské zrcadlo.

Kousek od něj, byl menší stůl a tři židle, kam Namjoon poručil chlapcům aby se posadili. I on si poté sedl naproti nim.

,,Dobře...Takže Taehyungu, myslím, že máš toho dost co bys nám měl povědět..." začal Namjoon.

Taehyung však se sklopenou hlavou mlčel.

,,Tae?" ozval se po chvíli ticha znovu Namjoon, ale Taehyung mu opět neodpověděl.

Jungkook s ním pod stolem propletl prsty a stiskl mu ruku.
Poté se trošku sklonil aby viděl Taehyungovi do tváře, kterou měl stále sklopenou.
Zahlédl jak se mu po ní kutálí slza a tak se vyděsil.

,,Zatraceně Taehyungu! Nemám tu na tebe celý den, tak se sakra vymáčkni!" zakřičel Namjoon a díky ozvěně, která v chrámu byla, byl jeho hlas ještě hlasitější.

Taehyung sebou polekaně trhl a natiskl se na Jungkooka. Ten ho objal a začal uklidňovat.

Namjoon ho propaloval svýma rudýma očima a v Taehyungovi to budilo ještě větší strach než doposud měl.

,,Tak mluv!"

,,Dost!" řekl hlasitě Jungkook a Taehyunga objal pevněji.

,,Nevidíte, že má strach?"

,,A z čeho by ho podle tebe měl mít, Jungkooku?"

Jungkook se podíval na třesoucího se světlovláska v jeho náruči a poté zpět pohlédl na Namjoona.

,,Zřejmě má strach o tom mluvit... Není to pro něj jednoduché. Možná, že udělal něco čeho lituje, nebo se za to stydí... Nevím to přesně, protože to neřekl ani mně. Co ale vím, je určitě to, že tím že po něm budete křičet, tak to z něj nedostanete..."

Taehyung na Jungkooka pohlédl a usmál se, protože to Jungkook řekl úplně přesně.

Namjoon si povzdechl a zakroutil hlavou.

,,Omlouvám se..." řekl

,,Ale prosím Taehyungu... musíš nám to říct... Ti démoni tu včera neměli co dělat. Tuto vesnici jsem zabezpečil nejrůznější magií a i přesto se zde zjevili... Leda že by..." Namjoon se odmlčel a podíval se na Taehyunga pronikavým pohledem.

,,Ne, Taehyungu... Tohle si neudělal!" zvýšil hlas.

,,J-já... já musel... Bylo mi tak strašně! Tak strašně, že jsem si nepřál nic jiného než zemřít. A kdybys pro mě tehdy nepřiletěl, už bych nebyl naživu..." mluvil Taehyung a Namjoon si naštvaně povzdechl.

,,Prosím nezlobte se na mě..."

,,Jak se na tebe nemám sakra zlobit Taehyungu! Já přímo zuřím! Víš co si způsobil?"

,,Vím, ale chci to vrátit zpět!"

,,To nejde! A to je na tom to nejhorší! Že to prostě nejde!"

,,Um, o čem to mluvíte?" ozval se nechápavě Jungkook.

,,Taehyung uzavřel smlouvu s démonem." povzdechl si frustrovaně Namjoon.

,,Jakou smlouvu?" pohlédl Jungkook na Taehyunga. Ten však mlčel.

,,No tak mu pověz svůj příběh, Tae. I já bych si ho rád vyslechl."

Taehyung si nervózně olízl rty a poté se prudce nadechl.

,,Potom co jsem utekl, rozlétl jsem se pryč. Ale nevěděl jsem kam. Prostě jsem jen letěl. Celý den. A do toho ještě začalo pršet.
Pomalu se schylovalo k večeřu a já byl vyčerpaný, mokrý a psychicky zničený, tak jsem přistál.
Bylo to divné. Nikde nebyl žádný člověk nebo zvíře.
Zalezl jsem do jedné z jeskyň a rozbrečel se.
Ale najednou jsem uslyšel nějaký podivný smích.
Zadíval jsem se na to místo a ze tmy vyšla osoba zahaléná v plášti.
Podle postavy a rysů jsem usoudil, že to bude nejspíš muž.
Zeptal se mne co tu dělám tak sám a proč jsem mokrý a ubrečený.
Všechno jsem mu řekl, přestože jsem ho neznal pomalu ani minutu.
Ale potřeboval jsem se někomu svěřit.
Poté jsem se ho ale zeptal co je zač.
Sundal si kápi a ďábelsky se na mne usmál, při čemž se mu zaleskly jeho dva bílé špičáky.
Nejprve jsem vyjekl, že je to upír, ale on se začal hlasitě smát.
Opravil mě a řekl mi, že je démon a že může ukončit moje utrpení.
Ihned jsem souhlasil, bez ohledu na to jak strašné to bude.
Musel jsem, ale kvůli tomu podepsat jednu smlouvu, protože, i když jsem to v tu dobu ještě nevěděl, jsem z části démon, tudíž by mne nemohl zabít, nebo spíš vysát, kdybych mu to dobrovolně nedovolil."

Potom nastalo ticho.

,,Z jak moc velké části jsi démon?"

,,Zřejmě z poloviny ." řekl potichu Taehyung a podíval se na ránu na svém předloktí, jež mu byla způsobena démonovou dýkou. Byl na ní nafialovělý strup.

Namjoon ho vzal za zápěstí, zvedl mu ruku a na předloktí se mu podíval.
Palcem mu přejel po strupu a poté si povzdechl.

,,Tak to je opravdu skvělé..."