Take me to the sky [VKOOK]

16.

Jungkook zaklepal na čistě bílé dveře, které se vzápětí otevřely.

,,Jungkook, že?" zeptal se ho Yoongi.

Jungkook přikývl a vešel dovnitř.

,,Sedni si sem," pokynul Yoongi Jungkookovi a ukázal na lehátko.

Poté lehátko obešel a zezadu přistoupil k Jungkookovým křídlům.

Odhrnul mu tričko a uviděl, že má Jungkook všechny rány ovázané.

Došel pro nůžky a obvaz rozstřihl.

,,Jungkooku? Včera si tu měl jen pár ran a ty si měl okolo křídel. Teď máš doškrábaná celá záda a těch modřin tu taky není celkem málo. Můžeš mi prosím tě vysvětlit, co jsi dělal?"

,,Taehyung..." špitl skoro neslyšitelně a sklopil hlavu. Věděl, že nemá cenu si vymýšlet nějaké výmluvy.

,,To ti udělal on?"

Jungkook jemně přikývl.

,,Musíme to říct Namjoonovi, tohle už opravdu překračuje všechny meze."

,,Ne, nikomu to prosím neříkej. Stačí, že to víš ty a Jimin. Navíc, mě to nevadí," pousmál se Jungkook

,,Jak to myslíš, že ti to nevadí?"

Jungkook si opět vzpomněl na Taehyungovy nádherné oči.

,,Jungkooku, Taehyung je nebezpečný, zvlášť pro tebe."

Jungkook si povzdechl.
,,A co když není nebezpečný. Co když je jen...nešťastný."

,,Kookie, je moc hezké, že se o něj takhle zajímáš, ale vždyť sám vidíš, co ti způsobil."

,,No...nebylo to úplně tak." Jungkook znervózněl.

,,A jak to teda bylo?"

,,No, šel jsem mu vrátit plášť. V noci."

,,V noci? Proboha Jungkooku! To si mu ho nemohl vrátit ráno? Nebo nejlépe vůbec?"

,,Nemohl jsem kvůli tomu usnout."

,,A s tímhle jsi potom usnul, jo?" řekl Yoongi a poklepal na Jungkookovy záda.

,,Ano, usnul," řekl potichu Jungkook a musel se pro sebe usmát.

,,Jungkooku, to ani nezkoušej!"

,,Co?"

,,Opovaž se mít s Taehyungem jakýkoliv styk a už vůbec ne vztah!"

,,Ale vždyť jsem nic neřekl!"

,,To sice ne, ale vidím, jak se culíš. Copak tobě dělalo dobře, když tě mlátil?"

,,To úplně ne, ale líbilo se mi to, co bylo potom."

,,A co bylo potom?"

,,Ošetřil mě a když jsem usínal, tak mě hladil po vlasech," řekl Jungkook a vychutnával si vzpomínku.

,,Ale ne. Jungkooku, poslouchej mě. Nemůžeš být s Taehyungem. Něco by ti udělal. Ublížil by ti."

,,Jak to víš?"

Yoongi sklopil pohled.

,,Takže pomluvy," došlo Jungkookovi.

,,Ale co když jsou pravdivé?"

,,Nemůžeš soudit člověka jenom proto, že ti někdo řekl, že je špatný.
Počkej...to není tak, že byste ho neměli rádi...vy z něj máte strach."

,,Je mnohem silnější než my. Sice nikdy nikoho nezabil, ale dokázal mu silně ublížit. I ty sám jsi toho důkazem."

Jungkook si povzdechl.

,,Jungkooku, nemyslím to zle. Jen chci, abys byl opatrný."

,,Co se týče tvých zranění, nech je pořádně zahojit. I křídla si na tebe musí zvyknout, stejně jako ty na ně," řekl Yoongi a přešel ke dveřím aby je mohl Jungkookovi otevřít.

Ale jakmile to udělal, ucítil neskutečnou bolest u svého srdce. Jakoby se mu do něho zabodlo deset nožů.

Přitisknutý Jimin na zdi, sevřený pod Hoseokem, který ho držel kolem pasu, a jejich rty byly přilepené k sobě.

Yoongi cítil, jak se mu do očí hrnou slzy.

Jungkook mezitím vyšel ze dveří, ale Jimina s Hoseokem si kupodivu nevšiml.

,,Děkuju, Yoongi," poděkoval Jungkook.

,,Nemáš za co," odpověděl mu Yoongi a práskl dveřmi.