Take me to the sky [VKOOK]

73.

,,Hoseoku..." oddechl si úlevně Jimin a zamířil k Hoseokovi dolů.

I Taehyungovi s Jungkookem se celkem ulevilo, protože nemohli Hoseoka dlouhou dobu najít.

Všichni tři přistáli nedaleko místa, kde rudovlásek byl a poté k němu už došli po svých.

Jiminovi se okamžitě nahrnuly slzy do očí a vykřikl, když uviděl hystericky plačícího rudovláska s mrtvým rudobělovlasým padlým andělem v jeho náruči.

Zakroutil hlavou a chtěl se k Hoseokovi rychle rozběhnou a obejmout ho, jenže Taehyung ho rychle chytil za obě paže a tím ho zastavil.

,,Ne, Minne! Vypadá to vážně! Může tě popálit!" řekl varovně, avšak Jimin se z jeho sevření vzpíral.

,,P-pusť mě Taehyungu!" křikl Jimin a v ten moment se Taehyungovi vytrhl.

Rychle běžel k rudovláskovi, na kterého se okamžitě nalepil, ale v ten moment bolestně zalapal po dechu.

Taehyung sykl, když viděl jak Jiminovi začíná rudnout kůže na tváři, krku a rukou.
A i přesto se od Hoseoka neodtáhl a snažil se tu pálivou bolest nějak rozdýchat. I když to bylo, jakoby byl celým svým tělem přitisknutý na rozžhavená kamna.

Taehyung se poté otočil na Jungkooka, který tam nehybně stál, nevzlykal, ale za to mu po tvářích stékaly slzy.

Přešel k němu a přitiskl si ho k sobě, nacož mu Jungkook zabořil hlavu do hrudi.

Najednou se ale zvedl silný vítr a Yoongiho odpadlá křídla, která byla prohozená vedle Hoseoka, se zvedla do vzduchu.

Chvíli levitovala a poté se po malých černých peříčkách, začala pomalu rozpadat.
Černá peříčka se rozlétla nejrůznějšími směry, avšak jedno stihl Taehyung zachytit mezi prsty.

Odtáhl se od Jungkooka a chytil ho za ruku.

Společně přešli k trojici padlých andělů, Taehyung si dřepl před Hoseoka s Yoongim a vzal Yoongiho dlaň ruky, do které následně uschoval černě peříčko.

Poté mu přiložil jednu ruku na hruď a druhou na tvář.

Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Chvíli se nedělo nic, ale poté se kolem jeho rukou vytvořila ta narůžovělá záře, kterou však nebylo skoro vůbec vidět.

Taehyung se kousl do rtu a zadržel dech.

,,C-co se to děje?" zeptal se Jungkook tak potichu, že jej nikdo z ostatních neslyšel.

Taehyung po chvíli prudce vydechl, záře kolem jeho dlaní zmizela a on zvedl pohled k ostatním.

Zadíval se Hoseokovi do jeho lesklých očí, zklamaně zakroutil hlavou a rozevřel Yoongiho dlaň, kde byl namísto černého peříčka, už jen malinká hromádka černého prachu.

Hoseok se trhaně nadechl a nechal dalších pár slz stéct po tváři.

,,Odneseme ho k Namjoonovi... Tam se všechno dokončí... Pokud chceš, klidně ho vezmu, aby se ti lépe letělo." řekl klidným hlasem Taehyung.

,,A o-ono u-už j-je t-to o-opravdu b-beznadějné?" zeptal se roztřeseně Hoseok.

Taehyung si povdechl a pohladil Hoseoka po rameni.

,,Přišli jsme pozdě Hobi... A navíc...když tě zabije démon, nebo tě jen nějak poraní...už to nevrátíš zpátky...nejde to...
Je mi to líto..." řekl soucitně, přešel za ně i společně s Jungkookem a objal je.

Hoseok to ale nevnímal.
Se zamračeným obočím, odhrnul Yoongimu jeho rudobílé vlasy z tváře a poté si ji pečlivě prohlédl.

,,Ne...odnesu ho já..."