Take me to the sky [VKOOK]

75.

,,Hoseokie?" ozval se domem Jiminův hlas, když se vrátil od Taehyunga, který mu ošetřil slabé popáleniny, jež si způsobil díky tomu, že objal Hoseoka, těsně potom co ho našel s mrtvým Yoongim v náruči.

Pomalu vyšel schody nahoru do ložnice, kde ležel Hoseok až po hlavu zakrytý peřinou.

Jimin si smutně povzdechl a přešel k malé kukle z peřiny, ve které byl Hoseok schovaný.

,,Hobi?"
,,Můžu za tebou?" zeptal se potichu a pomalu peřinu nadzvedl.

Nahlédl dovnitř a uviděl chvějícího se Hoseoka s naprosto opuchlýma očima.

Hoseok na něj na chvíli pohlédl a poté se posunul, aby si Jimin mohl lehnout za ním.

Hned jak to udělal, mu Hoseok dal ruku okolo pasu a svou hlavu položil Jiminovi na hruď.

Opět nechal své slzy stékat po tvářích a dopadat je na Jiminovo tričko.
Párkrát i posmrkl, ale nevzlykal.

,,Ssshhhh~..." hladil ho po vlasech Jimin a dával mu do nich malé polibky.

,,V-všechno je to moje vina..."

,,Ne, Hoseokie, to tě nesmí ani napadnout! Není tam jediný důvod, proč bys za to mohl ty..."

Hoseok na to nic neřekl a jen nervózně sevřel látku Jiminova trička v pěsti.

,,Nebo snad je?"

Hoseok sebou jemně cukl a pomalu zvedl hlavu, aby se mohl podívat Jiminovi do očí.
Polkl a otevřel pusu aby se nadechl než začne mluvit.

,,O-on..." odmlčel se, ,,on mi řekl, že mě miluje... Že jsem jeho anděl..."

Jimin zalapal po dechu a zakryl si ústa dlaní aby mu neunikl vzlyk.

,,Jiminie!" vyděsil se Hoseok a chytil Jimina za ramena.

,,P-promiň m-mi t-to H-Hobi..." zašeptal po chvíli s pláčem.

,,A-ale proč?" ptal se ho vystrašeně Hoseok a hladil ho po ramenech.

,,V-všechno jsem pokazil...
Proto byl Yoongi tak zoufalý... Kdybych se k vám tehdy nevetřel, možná byste byli spolu a Yoongi mohl žít... A já si ještě k tomu celou dobu myslel, že jde o mě... Ublížoval jsem jak tobě tak i jemu..." plakal Jimin u čehož si výčítal 'své' chyby.

,,Jiminie, poslouchej mě,...ty za nic nemůžeš. Měl jsem Yoongiho rád...ale jen jako svého velmi dobrého přítele... možná i jako bratra...
Ale ne jako osobu, se kterou bych chtěl sdílet svůj život. Krom toho, taky jsem si myslel, že mu jde o tebe... Nikdy by mě nenapadlo, že by mu šlo o mě.
Ale já vždycky miloval jen tebe a tak to i zůstane..." řekl Hoseok a políbil Jimina na čelo.

,,Umřel ti přítel, Hobi... Přítel, který tě k tomu všemu ještě miloval... A ty se zase staráš jen o mě?" zeptal se nevěřícně Jimin a stíral si hřbetem ruky slzy.

,,Je to snad špatně?"

,,Ne! Jen...je to k neuvěření..."

Hoseok si povzdechl a jemně škubl koutky úst na důkaz malého úsměvu, který se mu ale na tváři vytvořit nechtěl.

Pohladil Jimina po líčku, které bylo však zarudlé a velmi horké a Jimin ještě k tomu potichu sykl.

Hoseok se jemně zamračil a konečky prstů přejel od Jiminovy tváře, přes krk až k Jiminovým pažím.

,,T-ty jsi se popálil?" zeptal se trošku vyklepaně a pohlédl na Jimina, který jemně přikývl.

,,K-kdy?"

,,To je fuk..."

,,Když jste za mnou přiletěli, Taehyung tě v něčem zastavil..."

,,Nechtěl abych se popálil...ale když jsem tě viděl tak utrápeného, tak to jinak nešlo..."

,,Objal si mě...a neodtáhl jsi se..."

,,Byl jsi jako rozžhavená kamna...ale překousl jsem to."

Hoseok si povzdechl a znovu pohladil Jimina po tváři.

,,Ty jsi trdlo..." uchetl se a Jimin taky.

,,Trdlo, které tak moc miluju..."

,,Já tebe taky, Hobi..."