Take me to the sky [VKOOK]

72.

K Yoongiho krku byly přitisknuté rty démona, který si jistě vychutnával chuť Yoongiho krve, a vedle nich byla pohozená obě Yoongiho černá křídla.

Hoseokovi to rvalo srdce.

Když viděl tu bolestivou grimasu na Yoongiho obličeji...

Když viděl jak mu slzy stékají po tvářích...

Když slyšel každý Yoongiho hlasitý, bolestný výkřik, ze kterého jasně vycházelo jaké utrpení Yoongi prožívá...

Když viděl jak mu i zad vytéká jeho černá krev....

Hoseok z toho šoku nedokázal popadnout dech.
Celé jeho tělo zžírala ta příšerně pálivá kyselina a jeho oči už rudě blikaly.

Najednou se roztřeseně ale prudce nadechl, a poté velmi hlasitě vykřikl.

Zvukové vlna, která se kolem něj vytvořila, démona od Yoongiho odtrhla a hned na to co se démon trochu vzpamatoval, roztřeseně luskl prsty a zmizel.

Hoseok rychle přiběhl k Yoongimu ležícímu na zemi a vzal si ho do náruče.

,,Yoongi? Yoongi, vnímáš mě? Prosím! Prosím, vnímej!" plakal vyděšeně a u toho Yoongimu odhrnoval spocené vlasy z tváře.

,,Yoongi! YOONGI!"

,,H-Hoseokie..." zašeptal roztřeseně Yoongi a chytil Hoseokovu ruku, která mu spočívala na tváři, do té své.

,,Yoongi..."

,,Chci aby si věděl jednu věc..."

Hoseok se nad Yoongiho více naklonil a pozorně poslouchal.

,,Já jsem Jimina nikdy nemiloval...
Moje srdce vždy patřilo tobě..."

Naprosto se mu zatajil dech a u toho nechával své vodopády slz stékat po tvářích.

,,P-proč s-si t-to n-nikdy n-neřekl?"

,,Protože jsem věděl, že pro tebe nikdy nebudu dost dobrý.
Když jsem tě totiž vždycky viděl s Jiminem, vypadal si tak šťastně.
Měl si na tváři tak široký a zářivý úsměv, který bych ti já nikdy nedokázal vytvořit..."

,,Nikdy jsi v mé přítomnosti nebyl tak šťastný jako v té Jiminové..."

,,Y-Yoongi..."

,,A já....pak jsem už jen překážel... Bránil jsem tobě a Jiminovi v lásce... Protože jsem měl naději, že tě dostanu zpátky... Byl jsem tak sobecký... Odpusť mi..."

,,N-ne Y-yoongi...to ty mě odpusť...za to že jsem se k tobě choval tak špatně..." plakal Hoseok a u toho drtil Yoongiho, jež měl přiloženou ke hrudi, ve svém sevření.

,,Měl si k tomu své důvody. Bránil jsem ti ve štěstí... Ve štěstí, které si nalezl v někom jiném než ve mně."

,,A-ale...ž-že n-neodejdeš? P-prosím..."

Yoongi se na něj usmál, svou volnou ruku mu přiložil na tvář a začal mu stírat slzy palcem.

,,Ale já musím Hoseokie..."

,,N-ne...ne ne ne!" vzlykl Hoseok.

,,Vždyť i ty sám víš jak to je..."

Hoseok jen kroutil hlavou a u toho Yoongiho pevně objímal kolem ramen.

,,P-prosím...n-nemůžeš..."

,,Jenže musím..."

Z Hoseoka vyšel další hlasitý vzlyk a sevřel Yoongiho pevněji.

,,Vždycky jsem si tohle přál... alespoň na chvilku ležet v náruči osoby kterou miluji..."

,,P-prosím... uděláš pro mě ještě poslední věc?" zeptal se potichu Yoongi.

Hoseok své sevření trochu povolil a podíval se Yoongimu do tváře.

,,Usměješ se? Protože to poslední, co chci vidět než odejdu, je tvůj krásný úsměv... Ten nejkrásnější úsměv, který existuje..."

,,T-ty n-neodejdeš..." zašeptal Hoseok se zatnutými zuby, i když i on sám věděl, že to není pravda...

,,Vzpomínáš si na to, když jsme se poprvé pokoušeli létat?" zeptal se Yoongi s úsměvem a na Hoseokově tváři se objevil nechápavý výraz.

,,A-ano... Byli jsme tehdy na jednom z útesů a poté jsme z něj skončili dolů, v domnění, že během pádu roztáhneme křídla a poprvé vzlétneme..." mluvil potichu Hoseok a Yoongi se uchetl.

,,Spadli jsme do vody, která k tomu všemu byla i extrémně ledová..." zahihňal se.

,,Ano, a oba jsme byli promočení až na kost. Jelikož jsme věděli, že takhle domů přijít nesmíme, lehli jsme si na pláž abychom uschli..."

,,A v tu chvíli vylezlo Slunce a-..."

,,A tys začal nadávat na to, že je tam moc světla, a že chceš spát!" zasmál se Hoseok a Yoongi s ním.

Poté Hoseoka pohladil po tváři a tiše si povzdechl.

,,Máš nádherný úsměv Hoseokie..."

,,Yoongi..."

Yoongi se mu ještě chvíli mapoval obličej, poté se ze svých posledních sil nadzvedl, uchopil do svých rukou Hoseokovu hlavu a políbil ho na čelo.

,,Sbohem... můj anděli..." řekl s úsměvem a pomalu odvrátil hlavu na stranu.

,,Yoongi? Yoongi?!"

Hoseok s Yoongim v jeho náruči začal jemně třást, ovšem ten nereagoval.

,,Yoongi? Yoongi, prosím! Prosím!" vzlykal.

,,N-nemůžeš!"

,,Jenže musím..." zazněla mu v hlavě Yoongiho slova.

,,NE!"

:(((